Novinky – 2023

* Prosinec 2023 – Do roku 2024 vám přeji zdraví, radost a filmy, které se vás dokáží dotknout!

Island je fascinující. Kdo jsme tam ještě nebyl, vřele doporučuji. Čeká vás tam spousta úžasných zážitků, jako například mě u vodopádu Skógafoss.
Island je fascinující. Kdo jste tam ještě nebyl, vřele doporučuji. Čeká vás tam spousta úžasných zážitků, jako například mě u vodopádu Skógafoss.

* Prosinec 2023 – S koncem roku přicházejí různé ankety o nejlepší české filmy roku. Jsem rád, že špičky žebříčků spolehlivě okupují snímky, jimž jsem pomáhal na svět. A taky jsem rád, že řada z nich putuje různě světem. TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO je momentálně ve španělských kinech.

Tonda se Slávkou doběhli až do Španělska a lákají na dojemný příběh přátelství. Foto: Jan Dušek.
Tonda se Slávkou doběhli až do Španělska a lákají na dojemný příběh přátelství. Foto: Jan Dušek.

* Prosinec 2023 – Po roce Vánoce a po roce znovu TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 ve vysílání České televize. Dne 27. prosince 2023 pohádku sledovalo 1,234 milionu diváků, což byl suverénně nejsledovanější pořad na všech tuzemských televizích v daný den. Navíc ta sledovanost neustále rostla. Hodně zajímavá křivka.

V prvním sloupci ČT1, ve druhém ČT2, ve třetím Nova a ve čtvrtém Prima.
V prvním sloupci ČT1, ve druhém ČT2, ve třetím Nova a ve čtvrtém Prima.

* Prosinec 2023 – Byl to půl rok snů:

ZELENÁ HRANICE – Zvláštní cena poroty na MFF v Benátkách, nominace na Evropské filmové ceny v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší scénář, Cena diváků na MFF v Chicagu

TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO – Cena poroty na MFF v Annecy, Cena za nejlepší animovaný film na MFF v Sitges, na ČSFD 84 %.

BRUTÁLNÍ VEDRO – Zlatý ledňáček na Finále Plzeň, Zvláštní uznání poroty v soutěžní sekci Proxima na MFF v Karlových Varech

CITLIVÝ ČLOVĚK – Hlavní soutěž na MFF v Karlových Varech

BRATŘI – český kandidát na Oscara, 111 tisíc diváků v českých kinech, na ČSFD 72 %.

PŘIŠLA V NOCI – Zvláštní uvedení na MFF v Karlových Varech, na ČSFD 78 %.

MANŽELÉ STODOLOVI – Soutěž prvních filmů na MFF v Tallinnu.

TANCUJ MATYLDO – na ČSFD 81 %.

BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY – Zvláštní uznání mezinárodní poroty na Finále Plzeň.

SVATÁ – natočili jsme televizní film, jehož samotné natočení se rovná zázraku.

FRANZ – padla první klapka filmu, který jsem si myslel, že nikdy nevznikne prostě proto, že je to film nenapsatelný a nenatočitelný.

Byl to půl rok snů a jsem za něj upřímně vděčný. Kdyby takových půlroků bylo víc, vůbec bych se nezlobil. Ale nebylo to jen o růžích a slávě, bylo tam i trní, tvrdá slova a skřípání zubů. Jeden scenárista mi popřál, abych shořel v pekle. Jedna scenáristka mě na pódiu při slavnostní premiéře před celým sálem nazvala zlým dramaturgem. Jiní možná říkají ještě horší věty a já mám jen to štěstí, že je neslyším. Jasně, snažím si namlouvat, že něco z toho možná bylo míněno jen jako legrace a popíchnutí, ale upřímně, ani jedno tak v danou chvíli nevyznělo. Dotkne se vás to, i když se v první chvíli snažíte být sebevíc nad věcí. Mrzí vás to. Tedy mě určitě. Nechcete nikomu ubližovat, chcete “jen” pomáhat tomu nejlepšímu výsledku. A ano, od jisté doby razím heslo, že je lepší být před premiérou víc kritičtější než se plácat po ramenou, protože po premiéře se to vždycky spolehlivě vymstí, nikdy to pro mě ale nebyla a není debata vedená v osobní rovině, vždycky je to jen a jen o věci jako takové.

Radost mi kazí i fakt, že letos radní Státního fondu kinematografie hned několikrát nepěkně šlápli na krk projektům, o nichž si upřímně myslím, že by to mohly být skvělé filmy. To jsou chvíle, kdy si říkám, jestli jsem se zbláznil já nebo oni a posiluje to ve mně pocit marnosti a vyhoření.

Na hřbetu splašeného tygra sedím už jedenáctým rokem. Je to práce hezká, ale taky těžká a psychicky vyčerpávající. Pořád byste měl být o krok před všemi, myslet na všechny souvislosti a dohlížet do všech možných konců. Můžete to dělat sebepoctivěji, nikdy ale sám nemáte tu jistotu, že to tak opravdu musí a má být. To se ukáže až na samém konci. Práce s lidmi je vždycky těžká a přiznejme si to, profese dramaturga už z principu není primárně o tom druhého chválit, ale říkat mu, kde ho tlačí bota a kde by měl přidat.

Letos se navíc měnilo vedení České televize a nálada na Kavčích horách byla mnoho měsíců všelijaká. Někteří se navíc v zájmu zachování své budoucnosti nebáli lichotit novým mocným měrou takovou, až z toho bylo jiným víc než stydno. Staří televizní matadoři říkají, že se tak děje při každé změně na ředitelském křesle. Já to zažil poprvé a nebyla to příjemná zkušenost.

Ale abych se vrátil k tomu pozitivnímu. Mám obrovské štěstí se potkávat se spoustou mimořádně schopných a tvořivých lidí, v jejichž blízkosti je radost být, přemýšlet a debatovat. Právě díky nim se letos povedlo to, co se povedlo. A hlavně jim chci poděkovat!

Ostříží zrak Pavly Beretové ve filmu Svatá.
Ostříží zrak Pavly Beretové ve filmu Svatá.

* Prosinec 2023 – Čeští diváci prý patří mezi nejnáročnější na světě. Těžko říct, jak a kdy k tomu došlo. I řekl jsem si, že si tuhle informaci lehce statisticky prověřím. 25. prosince 2023 vysílala Česká televize slovensko-českou koprodukční pohádku TŘI ZLATÉ DUKÁTY, kterou slovenská veřejnoprávní televize vysílala už o den dřív. Na nejmenované fanouškovské databázi získala 61 %. Červená čísla, symbol kvality, tedy měla relativně na dohled. Ovšem to ještě neprošla zkouškou ohněm v podobě českých diváků, odborníků z nejpovolanějších. Po skončení české premiéry klesla na 55 %, to znamená, že Češi jí dali 49 %. Kdepak, my si v Čechách potrpíme na kvalitu! Škoda že jen při hodnocení těch druhých. 🙂 😀

Jestli slovenskou pohádku něco zdobilo, tak rozhodně nádherné slovenské lokace. Foto: RTVS.
Jestli slovenskou pohádku něco zdobilo, tak rozhodně nádherné slovenské lokace. Foto: RTVS.

* Prosinec 2023 – Tak jsem si dal po sedmi letech (skoro celého) ANDĚLA PÁNĚ 2. Už se na to dokážu dívat (skoro) jako na cizí film. Musím pochválit hlavně naprosto skvělý nápad scenáristy Marka Epsteina poslat čerta s andělem na zem ve chvíli, kdy se to tu hemží čerty a anděly. To je fakt nápad za milion! Škoda, že ne korun. Musím pochválit Jirku Stracha, že si vybojoval širokoúhlý formát i pro televizní uvedení v době, kdy o tom televize ještě nechtěla ani slyšet. Musím pochválit Ivana Trojana s Jirkou Dvořákem, jejich chemie je opravdu jedinečná a pořád mě baví. Mimochodem, scénu s kokrháním si na konci vymysleli sami. A sebe musím pochválit, že jsem panu režisérovi vnukl myšlenku, aby se natáčelo v Českém Krumlově. Tak krásné město a české pohádky se mu zatím vyhýbaly. Sledovanost jsme měli 1,6 milionu diváků, tak si tak říkám, že to snad všechno mělo smysl. A co mi došlo až teď, ANDĚL PÁNĚ 2 se stal vůbec posledním filmem v kariérách takových úžasných herců, jakými byli Marián Labuda, Jiří Pecha a Josef Abrhám.

Tentokrát se Anděl Páně 2 vysílal v hodně smutné době.
Tentokrát se Anděl Páně 2 vysílal v hodně smutné době. Foto: Jiří Strach.

* Prosinec 2023 – Ve středu mi volali z rádia, jestli bych nebyl tak hodný a během pátečního dopoledne neposkytl Dvojce krátký rozhovor na téma “pohádky”. Chtěl jsem odmítnout, protože na toto téma bylo řečeno už vše a v době předvánoční obzvlášť. Nechtěl jsem přispívat k inflaci pohádkové, ani svojí. Přemlouvali mě a četli mi otázky, které bych měl dostat a mně se některé zdály vlastně zajímavé a tak jsem nakonec kývl, ačkoliv poslední z otázek byla samozřejmě ta nejbanálnější z nejvíc banálních: “Jakou pohádku máte vy osobně nejradši?”

Hlavou mi blesklo, že bych mohl říct něco v tom smyslu, že českých pohádek mám i díky své práci jaksi až nad hlavu a po pravdě se přiznat, že tou mojí pohádkou posledních let, kterou si o Vánocích opakovaně dávkuji a která na mě opakovaně zabírá, je LÁSKA NEBESKÁ. Nezastírá, že ne vždycky všechno v životě funguje, že ne všechno v životě dobře dopadne, ale pořád v ní převažuje koňská dávka víry a naděje v lepší příští. V duchu mi běželo hlavou, že bych to celé povídání mohl zakončit tím, co se říká v samém úvodu filmu: Když došlo 11. září k útoku na newyorská Dvojčata, nikdo v těch letadlech a mrakodrapech nevolal kvůli nenávisti a pomstě, všichni volali svým nejbližším, aby jim vyznali svou lásku. Chtěl jsem končit tím, že bychom na to neměli zapomínat ani dneska, kdy je těch válek nějak víc, než bývalo. Chtěl jsem říct, že zlo je víc vidět a víc slyšet než dobro, ale rozhodně ho není víc než lásky a není silnější než láska. A myslím, že po tom černém čtvrtku 21. prosince 2023 to platí dvojnásob.

Dvojka v pátek logicky změnila svůj program, žádné povídání o pohádkách nebude. Ale ten vzkaz, abychom všem, které máme rádi, řekli, že je máme rádi, bych chtěl vyslat tím spíš.

Láska je všude kolem nás. Love is All Around.
Láska je všude kolem nás. Love is All Around.

* Prosinec 2023 – Prosincová předtáčka, to je taková hezká tradice, kterou s producentkou Šárkou Cimbalovou držíme už u třetího filmu. Poprvé jsme si to zkusili u pohádky ANDĚL PÁNĚ, podruhé u ŠARLATÁNA a teď do třetice všeho dobrého u filmu FRANZ o nejslavnějším pražském rodákovi. Scénář napsal Marek Epstein, režisérkou je Agnieszka Holland a první klapka padla v pátek 15. prosince 2023 v Hýskově.

Za kamerou je Tomasz Naumiuk, stejně jako u předchozího filmu Agnieszky Holland Hranice.
Producentka Šarka Cimbalová fotí herce Michala Isteníka, režisérku Agnieszku Holland a scenáristu Marka Epsteina během prvního natáčecího dne 15. prosince 2023 na terase vily v Hýskově. Foto: Facebook Šárky Cimbalové.
Producentka Šárka Cimbalová fotí herce Michala Isteníka, režisérku Agnieszku Holland a scenáristu Marka Epsteina během prvního natáčecího dne 15. prosince 2023 na terase vily v Hýskově. Foto: Facebookový profil Šárky Cimbalové.
Desetiletého Kafku hraje Štěpán Klán. Foto: Michal Ureš.

* Prosinec 2023 – V pátek 15. prosince startuje vánoční schéma České televize. A jako v každé jiné domácnosti v Česku i na Horách Kavčích se v takovou chvíli vytahuje na stůl to nejhezčí, nejlepší či nejmilejší, co je doma k mání. Jsem rád, že mezi tím rodinným stříbrem i žhavými novinkami bude pár kousků, na nichž jsem měl tu možnost se podílet.

17. 12. 2023, ČT1, 20:10 – BETLÉMSKÉ SVĚTLO (scénář a režie Jan Svěrák)

18. 12. 2023, ČT1, 20:05 – ŠTASTNÝ SMOLAŘ (scénář Marek Epstein, režie Jiří Strach)

21. 12. 2023, ČT1, 21:45 – ŠARLATÁN (scénář Marek Epstein, režie Agnieszka Holland)

23. 12. 2023, ČT1, 20:05 – ANDĚL PÁNĚ 2 (scénář Marek Epstein a Jiří Strach, režie Jiří Strach)

27. 12. 2023, ČT1, 20:10 –TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 (scénář Evžen Gogela, režie Ivo Macharáček)

31. 12. 2023, ČT1, 17:50 – ČERTÍ BRKO (scénář Robert Geisler a Tomáš Hodan, režie Marek Najbrt)

2. 1. 2024, ČT1, 20:10 – ZÁTOPEK (scénář David Ondříček, Alice Nellis a Jan P. Muchow, režie David Ondříček)

3. 1. 2024, ČT1, 20:10 – VELKÁ PREMIÉRA (scénář Lubomír Smékal a Miroslav Krobot, režie Miroslav Krobot)

4. 1. 2024, ČT1, 20:10 – OBĚŤ (scénář Jakub Medvecký, režie Michal Blaško)

4. 1. 2024, ČT1, 21:40 – OSMY (scénář Marek Epstein, režie Jiří Strach)

"Všechny vzácné dary dám za to, že tě mám!"
“Všechny vzácné dary dám za to, že tě mám!”

* Prosinec 2023 – Zbigniew Cibulski (1927-1967) byl velká hvězda polského filmu, divadla a televize. Zazářil mj. ve slavném filmu Andrzeje Wajdy POPEL A DÉMANT, byl nazýván polským Jamesem Deanem a těšil se zejména mezi mladými mimořádné popularitě. V 39 letech ovšem tragicky zahynul, když se pokoušel naskočit do rozjíždějícího se vlaku. Noha mu podklouzla a on skončil pod koly vagónů.

Od roku 1969 se na jeho počest uděluje v Polsku Cena Zbyška Cibulského pro nejlepšího mladého polského herce. Letos ji získal Tomasz Włosok za svůj výkon ve filmu režisérky Agnieszky Holland HRANICE, kde hrál mladého pohraničníka Jana. Gratuluji!

Tomasz Wlosok s Cenou Zbyška Cibulského za rok 2023. Foto: Katarzyna Socha.

* Prosinec 2023 – Několik lidí už se mě stihlo dotázat, jestli vím, že v názvu nového filmu režiséra Petra Slavíka TANCUJ MATYLDO máme pravopisnou chybu? Ano, vím to. Správně by měla být za prvním slovem čárka a velmi jsem bojoval za to, aby tam opravdu byla. Producentka Nataša Slavíková a dvojnásob pak její manžel Petr Slavík ale velmi usilovně plédovali za název bez čárky. Byli tak naléhaví v tom, že jde o umělecký záměr, že jsem jim na to nakonec kývl. Jediného ústupku jsem dosáhl alespoň v tom, že v televizním masteru (tedy v televizní verzi filmu) se na úvod závěrečných titulků nebude název filmu opakovat, abychom tu pravopisnou chybu ještě víc nezvýrazňovali.

Někdy zkrátka název filmu s chybou vznikne hloupým překlepem, z toho důvodu chybí čárka nad E u filmu MARKETA LAZAROVÁ, jindy zcela záměrně, jako třeba právě u snímku TANCUJ MATYLDO.

Režisér Petr Slavík (vpravo) velmi trval na tom, aby název jeho debutu byl bez čárky. Foto: Bontofilm.
Režisér Petr Slavík (vpravo) velmi trval na tom, aby název jeho debutu byl bez čárky. Foto: Bontofilm.

* Prosinec 2023 – S názvy to někdy bývá potíž. Když Jiřina Bohdalová dostala od scenáristy Marka Epsteina k 90. narozeninám první verzi scénáře nového filmu, jmenoval se ještě SVATÁ SVATÁ SVATÁ. Podle tří hlavních hrdinek, z nich každá si myslí, že by si svým způsobem zasloužila svatozář. Název se ale úplně nelíbil, takže se složitě hledal název nový a zatím pracovně jsme mu říkali jenom SVATÁ. A říkali jsme mu tak dlouho a tak vytrvale, až se SVATÁ stala názvem definitivním. 🙂

Když Česká televize na tiskové konferenci prezentovala svoje jarní vysílací schéma, v rámci kterého bude mít premiéru i SVATÁ, Marek Epstein uvedl: “Zvolili jsme komorní trojúhelník, ve kterém jsou tři ženy a každá ví něco na tu druhou, ale zároveň neví dost. Je tu postava paní Térové, hraje ji Jiřina Bohdalová, u které se začnou objevovat trhliny v hrdinské minulosti. Její dcera, v podání Lenky Vlasákové, zjišťuje, že matka, se kterou roky žije v jedné domácnosti, je jiná bytost, než jak ji celý život vnímá. A nakonec novinářka, tedy Pavla Beretová, opisující oblouk od zjištění podvodu až po rozhodnutí, zda konání dobra pomocí lži je více či méně než samotná lež. Tři jsou ideální počet do konfliktu. A věřím, že to bude fungovat i ve Svaté.”

Jiřina Bohdalová a scenárista Marek Epstein na tiskové konferenci k jarnímu schématu České televize. Foto: Česká televize.
Jiřina Bohdalová a scenárista Marek Epstein na tiskové konferenci k jarnímu schématu České televize. Foto: Tomáš Martinek/Česká televize.

* Prosinec 2023 – V pátek 1. prosince 2023 se otevřely brány hlasování Českého lva za rok 2023. Jako jeden z porotců se budu muset prokousat 33 celovečerními hranými filmy, 15 dokumentárními (předvýběrová komise vybírala z 31 snímků), 8 animovanými filmy, 10 krátkými filmy (předvýběrová komise vybírala z 18 snímků), 6 televizními filmy a minisériemi, 14 seriály a 17 studentskými filmy. Ačkoliv se snažím chodit na premiéry během celého roku a spoustu projektů vidím i v rámci své práce, čekají mě desítky hodin nakoukávání toho zbytku, co jsem zatím nestihl.

Na jednu stranu hluboká poklona, kolik tvůrců dokázalo dotáhnout svůj projekt až do premiéry, na stranu druhou povzdechnutí, že u řady projektů by možná bylo lepší, kdyby vůbec nevznikly.

Češté lvi

* Listopad 2023 – Já vím, že Vánoce, dárky, krize, stávky, války a vůbec všechno, ale zkuste se na to na chvíli vykašlat a jít do kina na film TANCUJ MATYLDO. Je to film stejně tak vtipný jako smutný, stejně tak o úplně cizích lidech jako o vás. Věřím, že těch sto patnácti investovaných minut nebudete litovat.

Karel Roden v roli člověka, který má rád v životě pořádek a klid. Foto: Bontonfilm.
Karel Roden v roli člověka, který má rád v životě pořádek a klid. Foto: Bontonfilm.
Velký herecký comeback Reginy Rázlové. Hraje extravagantní bývalou zpěvačku Matyldu. Foto: Bontonfilm.
Velký herecký comeback Reginy Rázlové. Hraje extravagantní bývalou zpěvačku Matyldu. Foto: Bontonfilm.
Pavla, Karlova syna a Matyldina vnuka, hraje Antonio Šoposki. A mám fakt velkou radost, že vedle takových velkých hereckých osobností, jakými jsou Karel Roden a Regina Rázlová, obstál. Foto: Bontonfilm.
Pavla, Karlova syna a Matyldina vnuka, hraje Antonio Šoposki. A mám fakt velkou radost, že vedle takových velkých hereckých osobností, jakými jsou Karel Roden a Regina Rázlová, obstál. Foto: Bontonfilm.
Role milenek a přítelkyň vždycky zavánějí banalitou, plochostí, povrchností. Zuzana Kanócz dokázala dát Lucii sílu i naléhavost. Foto: Bontonfilm.
Naprosto klíčovými osobami projektu byli ale manželé Slavíkovi. Nataša jako producentka, která projekt doslova vydupala ze země, a režisér Petr, který potvrdil, že z herců umí dostat skvělé výkony a který si ve svých sedmašedesáti letech odbyl svůj celovečerní debut. Foto: Bontonfilm.
Naprosto klíčovými osobami projektu byli ale manželé Slavíkovi. Nataša jako spoluscenáristka a producentka, která projekt doslova vydupala ze země, a Petr jako spoluscenárista a režisér, který potvrdil, že z herců umí dostat skvělé výkony a který si ve svých sedmašedesáti letech odbyl svůj celovečerní debut. Foto: Bontonfilm.

* Listopad 2023 – Blíží se do finále natáčení nového filmu režiséra Bohdana Slámy KONEC SVĚTA. Scenárista Ivan Arsenjev v něm popisuje zkušenost svou a své rodiny z roku 1968, kdy se coby rodina ruských emigrantů ocitli v zemi okupované Rusy. V česko-slovenské koprodukci se mj. představí Miroslav Krobot, Zuzana Mauréry či Michal Isteník.

Skriptka Blanka Sadílková, režisér Bohdan Sláma a herci Miroslav Krobot a František Sládek.
Skriptka Blanka Sadílková, režisér Bohdan Sláma a herci Miroslav Krobot a František Sládek.
Štáb zachumlaný v péřovkách, herci mrznou.
Štáb zachumlaný v péřovkách, herci mrznou.
Filmový děda s vnukem.
Filmový děda s vnukem.

* Listopad 2023 – Ve čtvrtek 16. listopadu 2023 to bylo přesně padesát let, co měla svoji premiéru pohádka TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Režie Václav Vorlíček. Scénář František Pavlíček (jako zakázaný autor tehdy krytý jménem Bohumily Zelenkové). Dramaturgie Marcela Pittermannová. Hlavní role Libuše Šafránková a Pavel Trávníček (s hlasem Petra Svojtky). Film, okolo kterého se stala spousta zajímavých věcí; a film, který se právem stal legendou.

Původně ho měl režírovat Jiří Menzel, ale po SKŘIVÁNCÍCH NA NITI měl zákaz, tak byla režie nabídnuta Václavu Vorlíčkovi. Ten sice volal Menzelovi a ptal se ho, jestli je v pohodě s tím, že se ujme režie a údajně dostal kladnou odpověď, nicméně od té doby se datuje silná nevraživost mezi oběma tvůrci. Menzel vyčítal Vorlíčkovi jeho členství v komunistické straně i to že byl předseda komunistické buňky na Barrandově a měl tak všechno výrazně lehčí na úkor jiných, kteří režimu odmítali prvoplánově sloužit a nadbíhat.

Pohádka měla být původně letní, ryze česká a méně výpravná, Vorlíček si ale tak trochu na vlastní pěst dokázal vyjednat ve východním Německu koprodukci. Háček byl ale v tom, že ateliéry v Babelsbergu byly pro stavbu tanečního sálu volné jen v zimě, a tak se pohádka musela rychle stěhovat do zimy, zatímco mnoho kostýmů zůstalo letních, protože prostě už stály spoustu peněz a na nové nebylo. V okolí zámku Moritzburg filmaře trápil nedostatek sněhu, tak si nechali dovézt ze severoněmeckých konzerváren moučku z rozdrcených rybích kostí a tu posypávali okolo, aby vytvořili dojem sněhu. Kamera se kvůli tomu dávala co nejblíž k zemi, aby plocha v záběru byla co nejmenší. Zimní atmosféra se vytvářela vůbec rafinovaným způsobem. Když jezero okolo Moritzburgu zamrzlo, poslal režisér jakéhosi asistenta produkce do nedaleké vesnice, aby nahnal na led co nejvíc dětí s bruslemi a ty přes víkend z lesklého zrcadla vyrobily iluzi zasněžené idyly. Během natáčení ve vojenském prostoru na Šumavě bylo naopak sněhu až příliš a štáb musel chodit husím pochodem za sebou a prošlapávat Popelce cestičky, aby po nich po tom mohla ladně pobíhat.

Obsazení německých herců se rodilo tak trochu od boku. Pan režisér se mi přiznal, že je vůbec neznal a že je vybíral čistě podle typu. Tedy až na krále, Rolfa Hoppeho si vybral, protože ho viděl v jakési indiánce. Podle všeho šlo buď o film ZLATO V BLACK HILLS nebo BÍLÍ VLCI. Problém byl v tom, že pan Hoppe neměl moc smysl pro humor a vůbec nerozuměl vtipu jemně potměšilých dialogů mezi králem a královnou. Naštěstí tu byla Karin Lesch v roli královny, která panu Hoppemu vždycky vysvětlila o co přesně, ve které scéně jde, a on to potom naprosto přesně tak zahrál. Zdaleka nejvtipnější to bylo ale s Carolou Braunbockovou v roli macechy, na kterou všichni celou dobu mluvili německy a ona teprve na dotočné v Klatovech začala mluvit česky. Teprve tam přiznala, že se narodila ve Všerubech nedaleko Plzně a do Německa odešla až po druhé světové válce. Celý štáb pak horlivě přemýšlel, jestli před ní občas něco neuctivého v češtině neutrousil, jak to občas mnozí dělají v domnění, že druhá strana jim nemá šanci rozumět.

Václav Vorlíček mi říkal, že samozřejmě věděl o tom, že scénář ve skutečnosti nenapsala Bohumila Zelenková, ale František Pavlíček. Dramaturgyně Marcela Pittermannová mi ale zase tvrdila, že to v tu dobu nevěděl, protože to byla tak odvážná kamufláž hrozící tak velkým průšvihem, že to věděli opravdu jen ti, co to vědět prostě museli – tedy pouze tři lidé, pan Pavlíček, paní Zelenková a ona.

Paní Šafránková mi zase vyprávěla, jak si ji na hraničním přechodu v Petrovicích při každé cestě na natáčení předávali jako kontraband. Nemohlo ji odvézt jedno auto z Prahy až do Moritzburgu, na hranicích musela přesednout z auta české produkce do auta německé produkce.

Těch historek okolo filmu se mi vybavuje celá řada, třeba jak obtížné bylo natočit jednu z vůbec posledních scén filmu, kdy princ na dvoře statku hledá svoji vyvolenou, protože den před tím se Vladimír Menšík a Vítězslav Jandák poněkud víc napili a pan Menšík měl zlobivou. Místo radostných výkřiků ohledně Popelky tak zvolal: “Prověřte Bangladéš,” protože právě tato země po odtržení Pákistánu plnila v té době titulní stránky novin, a tím nejen zkazil záběr, ale spolehlivě odboural i všechny ostatní, takže se muselo čekat, až se zase uklidní a bude se moct točit.

TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU jsou nádherná pohádka a také velké štěstí pro všechny, kdo na ní mohli pracovat. Bohužel, řada z nich už mezi námi není. A já si říkám, že pro mě bylo velkým štěstím je aspoň znát a mluvit s nimi. A nejen o Popelce.

Popelce je padesát, pořád je to ale dynamický film se sympaticky drzým čelem. Foto: NFA.
Popelce je padesát, pořád je to ale dynamický film se sympaticky drzým čelem. Foto: NFA.

* Listopad 2023 Napsal jistému scenáristovi pan Y, že viděl jeho film a rád by si přečetl scénář, pokud by to bylo možné. Scenárista byl zaskočen. Nepatří mezi úplně nejmladší, přesto se s podobnou žádostí nikdy nesetkal. I rozhodl se po chvilce váhání vyhovět a svůj text poslal. Co už by se tak mohlo stát, řekl si. Netrvalo dlouho a pan Y napsal znovu. Poslal neuvěřitelně přesný elaborát scénáře i filmu. Podivoval se nad vysokou mírou změn, které byly oproti textu ve filmu provedeny a dokázal obdivuhodně přesně analyzovat text, změny, výsledný celek i výstupy režiséra v médiích. I podivil se scenárista a panu Y napsal, že jeho text vysoce převyšuje drtivou většinu kritik, které na své filmy kdy četl a že by se měl jako kritik živit. I odepsal pan Y, že ve skutečnosti kritikem vlastně je, protože vystudoval filmovou vědu, ale živit se touto profesí odmítl, jelikož nechtěl být jmelím na stromech. Prý o věcech rád přemýšlí do hloubky a nikoliv do šířky. Vyslechnut tuto historku i zastříhaly moje slechy a vyžádal jsem si na dotyčného kontakt. Třeba tady najdu někoho podobně šikovného a zajímavého jako kdysi, když jsem se obdobným způsobem dozvěděl o jistém učiteli na gymnáziu v Semilech. Ten už má doma jednoho Českého lva. Tenhle pan Y asi scenárista nebude, ale zase by mohl dobrý dramaturg. Lva za to sice nikdy nedostane, ale třeba by ho to mohlo bavit. A třeba nejen jeho, ale i tvůrce.
A co zajímavého jste dneska zažili vy?

* Listopad 2023 Na 10. ročníku festivalu středoevropského filmu 3Kino Film Fest uspěly hned dva filmy, na nichž jsem měl tu čest se podílet. HRANICE režisérky Agnieszky Holland získala Best Film Award a BRATŘI režiséra Tomáše Mašína získali Special Award.

Adam Ernest, Oskar Hes, Matyáš Řezníček a Jan Nedbal ve filmu Bratři aneb Jak se dostat z obklíčení. Foto: CinemArt.
Adam Ernest, Oskar Hes, Matyáš Řezníček a Jan Nedbal ve filmu Bratři aneb Jak se dostat z obklíčení. Foto: CinemArt.

* Listopad 2023 Byl to velký stres. Asi jeden z největších, co jsem kdy zažil. Nejdřív trvalo, než nás s tím filmem pustili na programovou radu, která v České televizi schvaluje projekty do výroby. Potom jsme dlouho čekali na první klapku. Pak jsme museli natáčení odložit. O hodně odložit, protože najít nejbližší společný volný termín všech zúčastněných nebylo snadné. A trable byly i během natáčení, to je třeba přiznat. Málokdo nám věřil. Byla spousta těch, co nám věštila nejčernější scénáře. Od začátku do poslední chvíle sýčkovali a sýčkovali. Když jsme konečně přece jen dotočili, ulevilo se mi. A když jsem na svatého Martina viděl první verzi střihu, ulevilo se mi podruhé. Ten materiál tam je. Teď to jen nepodělat a dotáhnout do konce. Z vrozené pověrčivosti neřeknu, o jakém projektu mluvím, ale to velké UF jsem si sem prostě musel odložit. 😀

* Listopad 2023 Jestli jsem něco během své novinářské kariéry měl opravdu rád, tak psaní o legendách českého filmu. Připomínat giganty, kteří odvedli obrovský kus práce, posunuli českou kinematografii o pořádný kus dopředu nebo jí jen docela obyčejně a poctivě sloužili způsobem, který by neměl být zapomenut, to mě bavilo. Každý takový příběh končil smrtí. Jak taky jinak, protože každý život končí smrtí. Jedna smrt ze všech mi ale přesto zůstala hluboko v paměti a sice smrt jednoho z nejobsazovanějších českých herců Theodora Pištěka. Seděl prý na zahradě na židli a drobně mrholilo. Přišlo mi to jako nádherná smrt. Odejít v pokoji, smířen, do poslední chvíle cítit na své tváři život, déšť a vítr, a pak se to všechno najednou vytratí (anebo velmi pomalu vytrácí), až není nic, vůbec nic. Už tehdy mě napadlo, že nějak takhle bych chtěl taky umřít.

Ale proč o tom píšu dneska. Před týdnem, symbolicky na Dušičky, spatřil světlo světla klip s písničkou Milana Lasici “List do vetra”. Dopis do podzimního větru, do podzimního temna. Písnička stejně tak teskná jako smířlivá, jednoduchá a přesná. Nečekaně poetický a silný vzkaz ze záhrobí, protože pan Lasica už tu s námi víc jak dva roky není. Zpívá v ní mimo jiné o tom, že odchod je plachý pták, vyděšený z vlnobití, že odchod je setkání na druhém konci žití. A taky že je odchod jenom déšť, padající nepoznaně do srdce, do srdce a vy povíte jen: Pane!

S Milanem Lasicou jsem měl to štěstí se potkat z oči v oči dvakrát. V říjnu 1994 jsem s ním a Juliem Satinským dělal velký rozhovor pro časopis Týden v Novém Městě nad Metují. Tehdy jsem myslel víc na sebe. Abych tu příležitost nezkazil, aby se ten rozhovor povedl, prostě aby se rozhovor líbil čtenářům i vedení redakce. Byl jsem mladý a hloupý, příliš orientovaný na sebe. To tak mladí bývají. Myslel jsem, že jsou nesmrtelní a takových příležitostí ještě bude spousta.

Podruhé jsem se s Milanem Lasicou potkal na konci července 2019 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Měl jsem moderovat (a nakonec také moderoval) jeho masterclass a bál se, abych vedle tohoto giganta obstál. Abych dokázal aspoň částečně reagovat na jeho vtip, postřeh, moudrost, laskavost, jemné a chytré valéry jeho mysli. Myslel jsem mnohem víc na něj, než na sebe. Místo abych si užil, že tu hodinku a půl mám někoho tak úžasného jen pro sebe, celý jsem se uvnitř zalil nezdravým stresem.

Obojí tak asi mělo být. Určitě to tak mělo být. Tu jednu jedinou větu, kterou na konci našeho povídání pan Lasica šeptl jen a jen mně, nikdy v životě nezapomenu. Pokud propadáte podzimní melancholii, dejte si “List do vetra”. Nejlépe klip uvozený slovy paní Vášáryové a zakončený upřímným pohnutím Bolka Polívky. Protože odchod je jenom déšť, jenom déšť…

Dopis do podzimního větru, dopis do podzimního temna. Od Milana Lasici. Foto: Martina Mlčúchová.
Dopis do podzimního větru, dopis do podzimního temna. Od Milana Lasici. Foto: Martina Mlčúchová.

* Listopad 2023 V pátek jsme s Jiřinou Bohdalovou dotočili film s pracovním názvem SVATÁ a v úterý už sedím v archivu a připravuji se na další velký projekt s Jiřinou. Tentokrát s Jiřinou o Jiřině. Jak dostat kariéru dlouhou osmdesát osm let do jednoho filmu? To není v lidských silách. Nebo možná je, ale chce to čas, spoustu času. Všechno nastudovat, promyslet, natočit, dohledat, poskládat, neopominout… To je úkol nejmíň na pětiletku! Co já si to zase naložil na hrb, ach jo.

V knihovně Národního filmového archivu jsem nebyl spoustu let. Naposledy jako novinář, tedy minimálně patnáct let. Pořád je to prostor milý a klidný s velmi vlídným a ochotným personálem. Chybí tu ale ten, který měl vždycky dveře otevřené na chodbu, věděl úplně o všem, co kde v archivu je i není, a který vždycky pomohl - Miloš Fikejz (1959 - 2019). Čísla zesnulých si v mobilu nemažu. Je to zvláštní pak v telefonním seznamu narazit na jména lidí, na které sice máte číslo, ale už jim při nejlepší vůli zavolat nemůžete. Miloš by si minimálně jeden dlouhý děkovný telefonát zasloužil.
V knihovně Národního filmového archivu jsem nebyl spoustu let. Naposledy jako novinář, tedy minimálně patnáct let. Pořád je to prostor milý a klidný s velmi vlídným a ochotným personálem. Chybí tu ale ten, který měl vždycky dveře otevřené na chodbu, věděl úplně o všem, co kde v archivu je i není, a který vždycky pomohl – Miloš Fikejz (1959 – 2019). Čísla zesnulých si v mobilu nemažu. Je to zvláštní pak v telefonním seznamu narazit na jména lidí, na které sice máte číslo, ale už jim při nejlepší vůli zavolat nemůžete. Miloš by si minimálně jeden dlouhý děkovný telefonát zasloužil.

* Listopad 2023 Když Agnieszka Holland nezískala s filmem HRANICE polskou národní nominaci do oscarového klání v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film na úkor snímku CHLOPI, mrzelo mě to. Bál jsem se, jestli politika polské vládnoucí konzervativní strany Právo a spravedlnost zase jednou neměla příliš dlouhé prsty. Složení polské výběrové komise mi ale dávalo naději, že by se tyto renomované osobnosti (snad!) k nějaké podobné malosti nesnížily. CHLOPI (půjdou u nás pod názvem SEDLÁCI?) sice nezískali žádnou prestižní cenu na prestižním festivalu, ale předchází je pověst opravdu velmi dobrého a hlavně výjimečné obrazové podívané. Budiž tedy, každý stát může poslat jen jednoho reprezentanta a Agnieszka musí na svého prvního Oscara dál čekat. A moc bych jí přál, aby se dočkala.

O to větší radost mám, že v evropském ekvivalentu Oscarů má Agnieszka hned tři želízka v ohni – jako jedna z producentek filmu HRANICE je nominována na Evropskou filmovou cenu v kategorii nejlepší film, jako jedna ze scenáristek v kategorii nejlepší scénář a nominaci má samozřejmě i v kategorii nejlepší režie. Vítězové budou vyhlášeni v Berlíně 9. prosince. Držím palce!

Hned tři nominace na Evropskou filmovou cenu. A v těch vůbec nejprestižnějších kategoriích.
Hned tři nominace na Evropskou filmovou cenu. A v těch vůbec nejprestižnějších kategoriích.

* Listopad 2023 V pátek 3. listopadu jsme dotočili televizní film s pracovním názvem SVATÁ. Scénář Marek Epstein, režie Jiří Strach, hlavní role Jiřina Bohdalová. Jiřina dokončila film v 92 letech a 184 dnech. Nechci se plést, ale je to zápis minimálně do české Guinnessovy knihy rekordů.

Po dvaceti čtyřech natáčecích dnech je dotočeno!
Po dvaceti čtyřech natáčecích dnech je dotočeno!

* Listopad 2023 S režisérem Tomášem Pavlíčkem jsem dělal první dva jeho celovečerní filmy a další je už už na spadnutí. S režisérem Janem Vejnarem se už několik let bavíme o jeho debutu a usilovně na něm pracujeme. Honza je podle mě jeden z největších talentů současného českého filmu, o to víc mě mrzí a svým způsobem i šokuje, jak se k němu a jeho debutu chová Fond kinematografie. Tak dobrý, tak pečlivě rešeršovaný a chytře postavený text tady opravdu dlouho nebyl.

Když Tomáš s Honzou, unaveni zdlouhavostí vývoje a všemi možnými i nemožnými překážkami při shánění, schvalování a vyrábění filmů u nás, začali loni v šibeničních termínech a hodně punkovým způsobem připravovat společný film, věděl jsem o něm, ale ke spolupráci jsem osloven nebyl. Trochu mě to mrzelo, ale zároveň jsem jim přál tu absolutní svobodu. A taky se modlil, aby v dobré snaze nenarazili v plné rychlosti do zdi a nezlomilo si při tom vaz a renomé. Kluci mě spolu se spoustou dalších svých kamarádů průběžně zvali na projekce různých verzí střihu a mě těšilo, že tu vzniká něco opravdu hodně jiného, silného, vtipného, autentického a přitom chytrého.

Nakonec to kdosi nahoře zařídil tak, že když jim v cílové rovince docházel (finanční) dech, mohl jsem jim díky vstřícnosti České televize pomoct a doslova na poslední chvíli se tak přece jen ocitnout na palubě téhle lodi. Moc mě to těší. Už kvůli Simoně Pekové, kterou jsem poznal v roce 1996 ve Valeči na Karlovarsku při natáčení filmu DO NEBÍČKA. Tehdy jsem si na place říkal, že je to výjimečná osobnost a herečka, se kterou se budu často potkávat. Nakonec jsme se znovu potkali až po bezmála třiceti letech, ale to čekání stálo za to. Simona Peková je v roli Valerie neuvěřitelná. Neuvěřitelně skvělá!

Černá komedie s nádechem hororu PŘIŠLA V NOCI vyvolávala bouře smíchu a potlesky na otevřené scéně na karlovarském festivalu, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a předpokládám, že i na ostatních letních předpremiérách. Teď konečně vstupuje do kin. Nenechte si ten film ujít. PŘIŠLA V NOCI je výjimečný film s výjimečnou energií a výjimečnou odvahou. Film hodně vtipný, který vás vede k hodně zajímavému přemýšlení o zdánlivě jasných věcech.

Valerie (Simona Peková) přišla v noci. Jirka (Jiří Rendl) s Anetou (Anette Nesvadbová) v tuhle chvíli ještě netuší, jak moc jim to změní život. Foto: Bratři.
Valerie (Simona Peková) přišla v noci. Jirka (Jiří Rendl) s Anetou (Anette Nesvadbová) v tuhle chvíli ještě netuší, jak moc jim to změní život. Foto: Bratři.

* Listopad 2023 Tuším, že to byl Pavel Kosatík, kdo letos někdy z kraje roku po pečlivém sledování došel k velmi smutnému konstatování, že česká filmová kritika je jeden velký mindrák. Je to smutné, ale bohužel pravdivé konstatování. Čest všem výjimkám, jsou-li nějaké. Těch důvodů, proč to tak je, je určitě víc, ale bezpochyby mezi ně patří malý prostor, jaký v médiích kultura obecně dostává, nízké finanční ohodnocení kulturních redaktorů, velký objem práce, který tudíž musí stihnout, aby se uživili, slabá nebo nulová zpětná vazba jejich šéfredaktorů a editorů i autorsko-editorská snaha dávat textům co nejbulvárnější titulky v naději, že právě tohle je cesta k většímu čtenářskému zásahu a úspěchu.

Přiznám se, že české recenze už mnoho let nečtu, protože se z nich dozvím mnohem víc o mindrácích dotyčného, než o filmu, který si dotyčný či dotyčná vzali jako svoje rukojmí. V souvislosti s filmem BRATŘI jsem po nějakém čase ale udělal výjimku a tři texty na dané téma si v průběhu několika dnů přece jen otevřel. Nelze je asi úplně nazvat kritikami nebo recenzemi, aspoň z mého pohledu, nebyly to texty nijak analytické. Byly to texty, které dílem popisují děj a prozrazují nejšťavnatější pointy příběhu a dílem mluví o pocitech, dojmech a osobních názorech autora. Ale nešť. Ať každý píše, jak umí. Co mě ale překvapilo a zarazilo a proč jsem ani jeden z těch textů nakonec nedočetl až do konce, byla neuvěřitelně vysoká míra neprofesionality, nepozornosti, neznalosti a často i naivity o tom, jak některé věci fungují nebo jak by fungovat mohly nebo dokonce měly. Ve snaze tepat stůj co stůj tvůrce za jeho ať už skutečnou či domnělou nedokonalost prokazují vlastní elementární neznalosti a selhání. Mimochodem, není tohle jeden z důvodů začarovaného kruhu, proč dostává kultura v médiích tak malý prostor a proč jsou za svoji práci placeni tak málo, jak jsou? Říkal jsem si, jestli by třeba své texty nepsali pečlivěji a s větším rozmyslem, kdyby věděli, že na jejich recenze bude psát recenze někdo další. Kdyby věděli, že jejich texty nebudou číst jen lidé věci neznalí, které je snadné ošálit silnými výrazy a rádobyvtipnými přirovnáními, ale i lidé když ne chytřejší, tak třeba jen pozornější a vnímavější. To vědomí posledního slova a absolutní pravdy jakoby recenzentům občas zatemňovalo mozek. Občas dokonce zatím cítím až nenávist. K tvůrcům? K vlastní práci? K sobě?

Myslím si, že to bylo během prvních Cen české filmové kritiky, kdy se režisér Ladislav Helge snažil současné kritiky přivést k myšlence, že nestojí na opačném břehu než tvůrci, jak si často myslí, ale že jsou součástí kinematografie a kvalita naší kinematografie že je obrazem i jejich práce. Mám dojem, že tehdy se jeho projev zcela minul účinkem, protože kritici se považují za chrámy moudrosti a arbitry nejvyšší, kterým není třeba nijak radit.

Nechci nikomu křivdit, zaplaťpánbůh za každý dobrý text, a už vůbec tímto krátkým textem nevolám po pochvalných kritikách, vždyť kritika je od slova kritizovat. Pokud má být ale český film lepší, než je, musí dostávat relevantní zpětnou vazbu. Přesnou, trefnou, třeba i neotřelou a třeba i drzou, ale věcně správnou, opřenou o pevné a jasné argumenty, postavenou na přesném pozorování, zajímavé analýze či relevantní komparaci.

Tvůrci se s každým filmem většinou trápí mnoho let, v případě filmu BRATŘI minimálně let jedenáct. Sami vědí, proč šli tou cestou, jakou šli. Zkusili bezpočet jiných cest, přeli se o ještě větším množství možných i nemožných řešení, narazili do celé řady slepých uliček. Velmi dobře ví o každém svém kompromisu, selhání, nedostatku ale i úspěchu, tudíž velmi rychle poznají, kdy čtou relevantní text, který je svléká do naha a kdy čtou jen bohapustou autorovu exhibici.

Sám jsem kdysi recenzent byl a dneska mě jímá hrůza, kde jsem bral tu drzost a odvahu. Ke konci své novinářské kariéry jsem se snažil recenzím vyhýbat a psát spíš rozhovory, portréty, komparační a historické materiály. Můj někdejší novinářský kolega a současný filmový kolega, jehož netřeba jmenovat, dokonce říká, že povolání filmového kritika je to vůbec nejkrásnější na světě. Ovšem s dovětkem, že by ho už nikdy nechtěl dělat znovu. Je v té profesi asi něco krásného a ďábelského zároveň. Rád bych se dožil kritika, na jehož texty se budu těšit. Na texty, které mě třeba i naštvou, ale které mě donutí se nad něčím zamyslet, nebo dokonce něco změnit a pochopit. Na kritika, který třeba není dokonalý a občas ujede, protože nikdo nejsme dokonalý a já už vůbec ne, ale jehož názoru je třeba si vážit a respektovat.

Tolik krátké, možná lehce mimoběžné dušičkové přemítání a snění.

Jan Nedbal a Václav Neužil ve filmu Bratři. Foto: CinemArt.
Jan Nedbal a Václav Neužil ve filmu Bratři. Foto: CinemArt.

* Říjen 2023 Přesně za měsíc, tedy 30. listopadu, vstoupí do českých kin tragikomedie TANCUJ, MATYLDO. Celovečerní debut čerstvě sedmašedesátiletého režiséra Petra Slavíka vypráví příběh akurátního syna, pedantského a poněkud introvertního exekutora Karla a jeho bohémské a extravagantní matky Matyldy, kteří jsou po mnoha letech opět nuceni sdílet jeden byt. Zdá se, tedy Karlovi, že hůř už být nemůže. Stále častější Matyldiny výpadky paměti ale signalizují, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. V hlavních rolích Regina Rázlová a Karel Roden, tedy někdejší profesorka na DAMU a její někdejší student tamtéž.

Film je hereckým koncertem Reginy Rázlové a Karla Rodena, víc než zdatně jim ve vedlejších rolích ale sekundují i Antonio Šoposki a Zuzana Kánocz. Foto: Bontonfilm.
Film je hereckým koncertem Reginy Rázlové a Karla Rodena, víc než zdatně jim ve vedlejších rolích ale sekundují i Antonio Šoposki a Zuzana Kánocz. Foto: Bontonfilm.

* Říjen 2023 Drama HRANICE režisérky Agnieszky Holland získalo na 59. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Chicagu (vůbec nejstarší filmový festival ve Spojených státech!) Cenu diváků, úplně přesně Audience Award Best International Feature.

A ještě obrazová vzpomínka na českou premiéru "Hranice", zleva moje maličkost, pomocný režisér Pavel Svatoň, kameraman filmu Tomasz Naumiuk, režisérka Agnieszka Holland, producentka Šárka Cimbalová, střihač Pavel Hrdlička a moderátor premiéry, jinak nám všem moc milý František ze "Šarlatána" Juraj Loj. Foto: Marlene Film Production.
A ještě obrazová vzpomínka na českou premiéru “Hranice”, zleva moje maličkost, pomocný režisér Pavel Svatoň, kameraman filmu Tomasz Naumiuk, režisérka Agnieszka Holland, producentka Šárka Cimbalová, střihač Pavel Hrdlička a moderátor premiéry, jinak nám všem moc milý František ze “Šarlatána” Juraj Loj. Foto: Marlene Film Production.

* Říjen 2023 Dneska, 26. října 2023, vstupují do kin BRATŘI, film, který to neměl a nebude mít lehké. Všichni mají na Mašíny nějaký názor, všichni mají nějaká očekávání, všem tam bude něco přebývat nebo naopak chybět, každý by dělal na tom filmu něco jinak. Za mě pár banálních, ale přesto nutných konstatování. 1) Jde o hraný film, není to dokument (mimochodem, obsáhlý dokument na stejné téma “Útěk do Berlína” dorazí do kin už v polovině listopadu), 2) Ačkoliv má film dvě a čtvrt hodiny, zdaleka v něm není všechno (nezapalují stohy, nekradou v poděbradském muzeu zbraně, které se ukážou nefunkční, neusnou ve vlaku, který je jako pendel doveze zpátky tam, odkud se chtěli dostat atd. atd.). Kdo chcete vědět víc, vezměte do ruky třeba knížku Barbary Mašín “Odkaz” nebo Jana Nováka “Zatím dobrý”, 3) Naší ambicí nebylo vynášet nějaké pravdy, soudy, rozhřešení, politické proklamace či něco takového. Chtěli jsme “jen” odvyprávět příběh dvou mladých kluků, kteří vyrůstali v rodině, v jaké vyrůstali, a čelili době, jaká byla. Nechtěli jsme se omezit jen na jejich opravdu neuvěřitelnou a doslova šílenou cestu přes východní Německo do západního Berlína, kdy museli čelit víc než tisícinásobné přesile. Chtěli jsme ukázat i to, co tomu předcházelo, o co a proč se snažili, co z toho jim vyšlo, případně nevyšlo. A věřte, že spojit tyhle dvě rozdílné poloviny do jednoho celku fakt nebylo snadné. 4) Chtěli jsme vyprávět filmovou řečí, dynamicky, neopakovat se (jakkoliv se neustále vracejí další přepadení, další výslechy, další přestřelky, další porady atd.), nenudit, neutápět se v popisu, vysvětlování, ale přitom být pořád srozumitelní a čitelní. Pokud někoho něco zaujme víc, může si to dohledat na wikipedii.

Moc díky všem, kdo na tom filmu dělali, zejména Tomáš Mašín, Petr Bílek, Honza Nedbal, Oskar Hes, Friede Clausz, Stefan Konarske a Marek Epstein. Bez vás by ten film nebyl, jaký je. A ještě bych zmínil jedno jméno, jméno dramaturgyně Mileny Jelinek. Poprvé jsem se s jejím jménem setkal v titulcích “Zapomenutého světla”, úžasného filmu, tedy aspoň pro mě. Paní Jelinek se premiéry BRATRŮ bohužel nedožila, zemřela na covid na jaře 2020. Je pro mě velkou ctí, že s ní mohu být v titulcích BRATRŮ na jednom řádku.

"Bratři" přicházejí do českých kin přesně sedmdesát let po té, co se vydali přes východní Německo do Západního Berlína v přesvědčení, že brzy se budou vracet jako vojáci-osvoboditelé od komunistického režimu. Na snímku zleva Václav Švéda (Matyáš Řezníček), Josef Mašín (Oskar Hes), Zbyněk Janata (Antonín Mašek), Zbyněk Roušar (Matěj Hádek) a Ctibor Novák (Václav Neužil). Foto: CinemArt.
“Bratři” přicházejí do českých kin přesně sedmdesát let po té, co se vydali přes východní Německo do Západního Berlína v přesvědčení, že brzy se budou vracet jako vojáci-osvoboditelé od komunistického režimu. Na snímku zleva Václav Švéda (Matyáš Řezníček), Josef Mašín (Oskar Hes), Zbyněk Janata (Antonín Mašek), Zbyněk Roušar (Matěj Hádek) a Ctibor Novák (Václav Neužil). Foto: CinemArt.
Ctirad Mašín (Jan Nedbal) kromě jiného poznal i peklo uranových dolů v Jáchymově. Foto: CinemArt.
Ctirad Mašín (Jan Nedbal) kromě jiného poznal i peklo uranových dolů v Jáchymově. Foto: CinemArt.

* Říjen 2023 Pokračování úspěšných filmů a seriálů se bojím jako čert kříže. Vstoupit znovu do téže řeky a nezklamat divácká očekávání je vždycky hodně ošidné. Sledovanost třídílné kriminální minisérie DOCENT ale byla tak obrovská (2 miliony na každý díl, což je číslo kterého se dosahuje maximálně během vánočních svátků a nikoliv uprostřed února), že pokračování asi nešlo neudělat. Tedy samozřejmě že jsme ho dělat nemuseli. Ale kreativní producentka Jiřina Budíková chtěla, režisér Jiří Strach chtěl, scenáristé Josef Mareš a Jan Malinda chtěli a nikdo z herců také neřekl ne, takže jsem byl jako dramaturg postaven před hotovou věc a snažil se, co to šlo. Jsem moc rád, že tentokrát jsem na to nebyl sám, že nám s tím hodně pomohl Tomáš Feřtek. Jednak je to skvělý člověk a úžasný profesionál a jednak jsem si mohl zavzpomínat na svoje dramaturgické začátky kdysi dávno u KRIMINÁLKY ANDĚL, kde mi Tomáš šéfoval a kde jsem se toho hodně naučil. I tak ve mně ale bude malá dušička, až se DOCENT II objeví na obrazovkách.

Navíc se už cosi šeptá o trojce…

Matěj Hádek, Ondřej Vetchý a Ivan Trojan opět na stopě zločinu. Foto: Zuzana Páchová/Česká televize.
Matěj Hádek, Ondřej Vetchý a Ivan Trojan opět na stopě zločinu. Foto: Zuzana Páchová/Česká televize.
Bude Fousová v podání Terezy Ramby opět neřízenou střelou nebo prošla po minulé zkušenosti zmoudřením? Režisér Jiří Strach si zjevně není jistý. 😊 Foto: Zuzana Páchová/Česká televize.
Bude Fousová v podání Terezy Ramby opět neřízenou střelou nebo prošla po minulé zkušenosti zmoudřením? Režisér Jiří Strach si zjevně není jistý. 😊 Foto: Zuzana Páchová/Česká televize.

* Říjen 2023 Ne všechny filmy, na nichž pracujete, nakonec skončí na filmovém plátně. Někdy vás to mrzí víc, protože máte dojem, že to mohl být dobrý film, někdy míň, protože tušíte, že těch problémů k řešení tam bylo ještě víc než dost a cestu do zapomnění v danou chvíli považujete nejen za logickou, ale vlastně i správnou. A pak jsou případy, kdy ten pomyslný ručník hozený do ringu vnímáte jako chybu osudu a velké osobní zklamání. A právě to je případ filmu režiséra a producenta Tomáše Hoffmana 1919, který se nechal inspirovat legendárním dramatem Františka Langera “Jízdní hlídka”. Příběh československých legionářů z roku 1919, kteří ještě rok po skončení první světové války trčí stovky a tisíce kilometrů od domova kdesi na Sibiři a čelí dobře organizovaným nájezdům bolševiků, je příběhem nadčasovým, příběhem o sdílených ideálech a silných morálních principech, příběhem neokázalého mužského přátelství, statečnosti a odvahy.

Doufám, že ten projekt neumírá definitivně a že producent v sobě najde sílu a cestu, jak svůj sen přece jen zrealizovat. Já bych o takový film určitě moc stál.

Ano, takhle jsme si to s filmem "1919" před mnoha lety malovali.  Premiéra v roce 2022. To jsme ještě netušili, že přijde covid, zdražování energií, války a že se rozpočet vyšplhá výš, než kam jsme schopní aktuálně dosáhnout. Foto: Infinity.
Ano, takhle jsme si to s filmem “1919” před mnoha lety malovali. Premiéra v roce 2022. To jsme ještě netušili, že nejdřív bude mít zdravotní trable jeden z hlavních představitelů a potom přijde covid, zdražování energií, války a že se rozpočet vyšplhá výš, než kam jsme schopní aktuálně dosáhnout. Foto: Infinity.
Režisér a producent Tomáš Hoffman byl v přípravách velmi pečlivý. Během dvoudenních kamerových zkoušek a testů vznikly i tyto snímky. Na snímku Hynek Čermák a Josef Trojan. Foto: Infinity.
Oddílu vyslanému na průzkum měl velet veterán Matějka v podání Ondřeje Vetchého. Foto: Infinity.
Oddílu vyslanému na průzkum měl velet veterán Matějka v podání Ondřeje Vetchého. Foto: Infinity.

* Říjen 2023 Po ŠARLATÁNOVI plánovaly natočit FRANZE, jenže se jim mezi to vklínila HRANICE. Režisérka Agnieszka Holland a producentka Šárka Cimbalová.

“Byl to můj nejrychleji natočený film,” přiznává režisérka Agnieszka Holland. “Od natáčení do premiéry uplynulo jen půl roku. Velký obdiv zaslouží zejména tři lidé – kameraman Tomasz Naumiuk, mistr zvuku Roman Dymny a střihač Pavel Hrdlička. Za rekordně krátkou dobu museli stihnout neuvěřitelně velkou spoustu práce. Můj velký obdiv má hlavně Pavel, protože jsme točili na dva štáby, takže natočeného materiálu bylo opravdu hodně, a on se tím vším musel nejen prokousat, ale hlavně tomu dát v neuvěřitelně krátké době ten správný tvar.”

Režisérka zároveň přiznala, kdo ji k natočení příběhu o dění na polsko-běloruské hranici inspiroval. “Byl to předseda strany Bezpráví a nespravedlnost Jaroslav Kaczyński. Vyjádřil se v tom smyslu, že Američané prohráli válku ve Vietnamu proto, že tam pustili novináře. A v tom měl pravdu. Když normální Američané viděli, jak jejich vojáci upalují vietnamské děti napalmem, přestali mít chuť takovou válku vést dál a válka ve Vietnamu začala rychle mířit ke svému konci. Kaczyński se z této chyby chtěl poučit, takže zajistil, aby se na polsko-běloruskou hranici nikdo nedostal – ani novináři, ani civilisté, ani humanitární organizace, prostě nikdo. A já si říkala, když on se tolik bojí obrázků, já bych mu je mohla natočit, protože to je něco, co zase umím já. Začali jsme tedy s mými spoluscenáristy sbírat materiál, dělat podrobné rešerše, bavit se s aktivisty, s pohraničníky, kteří s námi byli ochotní se v utajení bavit, s lidmi, kteří poblíž hranice bydlí, s uprchlíky. Podmínkou pro nás bylo, že každou informaci, kterou ve scénáři použijeme, musíme mít potvrzenou ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Absolutně přesní jsme chtěli být hlavně ohledně práce pohraničníků, protože jsme věděli, že to bude místo, na kterém nás budou chtít napadat ze všeho nejvíc,” řekla Agnieszka Holland v Praze po novinářské projekci.

Měla pravdu. Agnieszka Holland i její film se už během natáčení dostávaly pod silný tlak ze strany vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Kampaň se vystupňovala s premiérou filmu na benátském festivalu. “Že budou vzteklí a že nás označí za zrádce, to jsem čekala. Ale že proti nám povedou tak strašlivou kampaň hraničící s pogromem, to jsem opravdu nečekala. Přirovnávali mě ke Goebbelsovi, k Leni Riefenstahlové, k Hitlerovi, potom zase k Putinovi. Ministr nespravedlnosti, ministr vnitra, premiér i prezident ti všichni vyvolávali atmosféru lynče mě i mého filmu. Došlo to tak daleko, že jsem se bála letět z Toronta polskými aerolinkami do Varšavy tak, jak jsem měla původně v plánu. Bála jsem se být devět hodin v letadle s Poláky, protože jsem nevěděla, jestli mezi nimi náhodou nebude nějaký bláznivý příznivce PiSu a nebude mi chtít plastovou lžičkou propíchnout hrdlo, proto jsem nakonec do Varšavy letěla přes Paříž. S mými polskými kamarády jsme nakonec usoudili, že bude rozumnější najmout si v Polsku ochranku, takže jsme v Polsku všude chodila se dvěma urostlými bodyguardy.” V této souvislosti je třeba zmínit, že taková obava byla zcela na místě, protože v podobné atmosféře nesnášenlivosti a touhy po lynči byl v lednu 2019 na veřejnosti zavražděn starosta polského Gdaňsku Pawel Adamowicz.

“To, že jsem před Kafkou natočila HRANICI, mělo ještě jeden důvod. Bývaly doby, kdy filmy byly událostí, kdy dokázaly hnout společností, vyvolat debatu, kdy měly sílu něco změnit. V poslední době se mi zdá, že točíme filmy dobré i horší, zajímavé i nudné, tradiční i více či méně originální, že často vznikají filmy, které zajímají jen ty, kteří je udělali. Chtěla jsem udělat film, který by měl zase váhu, který by změnil svět. A ano, tímhle filmem jsem chtěla změnit svět,” řekla Agnieszka Holland s úsměvem, takže míru nadsázky či vážnosti jejích slov, nechť si každý určí sám.

Za sebe mohu dodat snad jediné: Pokud chcete vidět film ze současnosti, film o věcech, které jsou opravdu palčivé a aktuální, o problémech, před kterými zavíráme oči v naději, že tím přestanou existovat, zajděte na HRANICI. A nebojte, na toho FRANZE také dojde. A už brzy. První natáčecí blok proběhne v prosinci, zbytek natáčení je plánován od března do května.

Hlavní dětské role hráli syrští sourozenci, kteří sami podobnou cestou prošli. Dnes žijí v Turecku, mají turecké pasy a jejich rodiče mají dobře placenou práci. Foto: Bioscop.
Hlavní dětské role hráli syrští sourozenci, kteří sami podobnou cestou prošli. Dnes žijí v Turecku, mají turecké pasy a jejich rodiče mají dobře placenou práci. Foto: Bioscop.

* Říjen 2023 V sobotu 21. října můžete večer na programu ČT art vidět celou řadu zajímavých krátkých filmů. Celé pásmo nese název “Velké malé příběhy – Večer krátkých filmů” a v jeho rámci můžete vidět nejen filmy, na nichž jsem se tím či oním způsobem podílel, ale i filmy se kterými nemám vůbec nic společného. Za sebe jako diváka určitě doporučuji ve 20:15 film režiséra Jana Hechta ATESTACE o nečekaně dramatické noční službě jednoho mladého lékaře, ve 21:35 film Damiána Vondráška HRANICE o zadržení syrských uprchlíků na česko-slovenské hranici a ve 22:00 film HRA režiséra Luna Sevnika o dvou mladých klucích, kteří si opatřili zbraň a v přímém přenosu chtějí spáchat demonstrativní sebevraždu.

Miloslav Pecháček a Rudolf Tříska a jejich hodně nebezpečná hra. Foto: Česká televize.
Miloslav Pecháček a Rudolf Tříska a jejich hodně nebezpečná hra. Foto: Česká televize.

* Říjen 2023 Mám obrovskou radost, že se náš film TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO prodal díky společnosti LevelK už do více než 40 zemí světa (mj. Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Portugalsko, Izrael, Slovinsko, Švýcarsko, Dánsko). V neděli odpoledne 15. října proběhla v pražském kině Lucerna česká premiéra filmu a ačkoliv o mně a Rudolfovi Suchánkovi scenáristka Jana Šrámková mluvila na pódiu jako o zlých dramaturzích, snad ten výsledek stojí za to. I když, možná, že kdybychom jí do toho nekecali, neměli bychom na fanouškovské databázi 88 %, ale mnohem, mnohem víc. Kdo ví 😃 Každopádně velké díky všem za ten osmiletý maratón, zejména režisérovi Filipu Pošivačovi, producentům Jakubovi Viktorínovi a Pavle Kubečkové a právě scenáristce Janě Šrámkové za ten chytře vymyšlený a mnohovrstevnatý scénář. A všechno, co se do filmu nevešlo, najdete ve stejnojmenné knize, která vychází péčí nakladatelství Albatros. Jinak film jako takový bude v českých kinech k vidění od 2. listopadu!

Příběh kluka, který svítí, a holky, která se se svojí maminkou neustále stěhuje.
Příběh kluka, který svítí, a holky, která vidí víc než ostatní.

* Říjen 2023 Ponor do nejtemnějších zákoutí lidské psychiky, výjimečné herecké výkony, zkoumání zla v jeho nejobyčejnější podobě – to slibují pořadatelé mezinárodního filmového festivalu v Tallinnu divákům filmu MANŽELÉ STODOLOVI, který vybrali do soutěže prvních filmů. Hraný debut dokumentaristy Petra Hátleho se nechal inspirovat jedním z nejhrůznějších případů v dějinách české kriminalistiky. V hlavních rolích filmu excelují Lucie Žáčková a Jan Hájek, producentem snímku je Tomáš Hrubý a společnost nutprodukce a Tallinn Black Nights Festival se v hlavním městě Estonska koná od 3. do 19. listopadu.

Lucie Žáčková a Jan Hájek jako manželé Stodolovi. Foto: nutprodukce.
Lucie Žáčková a Jan Hájek jako manželé Stodolovi. Foto: nutprodukce.

* Říjen 2023 V sobotu 30. září 2023 skončil ve funkci generálního ředitele České televize Petr Dvořák. Hodnotit jeho dvě funkční období a dvanáct let ve funkci určitě není na mně. To jistě rádi udělají jiní. Jedno bych ale za sebe říct chtěl. Byl to šéf, na kterého bylo spolehnutí. Problémům se nevyhýbal. Řešil je věcně a na rovinu. A navíc si vždycky dokázal najít čas, aby pochválil, když se něco povedlo. To u šéfů zdaleka nebývá zvykem. Zavolal nebo aspoň napsal smsku. A taky mě dokázal povzbudit ve chvíli, kdy jsem to hodně potřeboval. Jak to tehdy dokázal vycítit, do dneška nevím. Každopádně: “Díky, šéfe! Ať se vám daří!”

Petr Dvořák byl generálním ředitelem České televize od 1. října 2011 do 30. září 2023.
Petr Dvořák byl generálním ředitelem České televize od 1. října 2011 do 30. září 2023.

* Září 2023 Zlatý ledňáček za nejlepší film roku pro BRUTÁLNÍ VEDRO. Cena studentské poroty za nejlepší film pro snímek PŘIŠLA V NOCI. A Zvláštní cena poroty v kategorii televizních a webových projektů pro komedii BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY. Mám radost za všechny! A samozřejmě gratulace i ostatním oceněným. Pohled zahraničních porot na český film je zajímavý. Díky Finále Plzeň!

Brutální vedro - Zlatý ledňáček - Nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film
Brutální vedro – Zlatý ledňáček – Nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film

* Září 2023 Nejlepší odpověď na nechutnou kampaň polských vládních kruhů proti Agnieszce Holland a jejímu novému filmu: Drama HRANICE (Zielona granica/The Green Border) vidělo v Polsku za první víkend 137 435 diváků, což je nejlepší výsledek polského filmu v letošním roce.

Předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) a místopředseda vlády Jaroslaw Kaczyński  film nazval "ostudným a odpudivým paskvilem". Doslova řekl: "Každý, kdo neodsoudí tento film, se ocitá na protipolské straně.“ Polští diváci si evidentně myslí něco jiného.
Předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) a místopředseda vlády Jaroslaw Kaczyński  film nazval “ostudným a odpudivým paskvilem”. Doslova řekl: “Každý, kdo neodsoudí tento film, se ocitá na protipolské straně.“ Polští diváci si evidentně myslí něco jiného.

* Září 2023 Prezídium České filmové a televizní akademie 25. září vyjádřilo podporu režisérce Agnieszce Holland tímto prohlášením:

“Polská režisérka Agnieszka Holland čelí v posledním měsíci zcela bezprecedentním útokům ze strany polské pravicové vládnoucí strany v čele s ministrem spravedlnosti. Ten její práci označil za novodobou nacistickou propagandu. Tato nechutná kampaň se týká režisérčina posledního filmu HRANICE, který byl v Česku podpořen Státním fondem kinematografie a koprodukován Českou televizí, a který byl oceněn na festivalu v Benátkách. V posledních dnech vyústila tato kampaň v osobní výhružky fyzickým násilím vůči režisérce. Situace eskalovala natolik, že si musí při pobytu v Polsku platit ochranku.

Chtěli bychom tímto vyjádřit podporu Agnieszce Holland, jejíž filmová tvorba již po několik dekád vystupuje proti nenávisti, odkrývá kořeny zla ve společnosti a bojuje za ideály humanismu, za mezilidskou empatii a svobodu a otevírá mnohdy bolestivá společenská témata. Jedním z důležitých úkolů kinematografie je svobodně se vyjadřovat ke společenskému dění, a to často kriticky a nepohodlně. Zdá se, že v Polsku začíná značná část politické reprezentace tento společenský dialog odmítat. A co víc, užívá k tomu prostředky, které jsme v demokratické Evropě neviděli již několik desítek let. Není to jen útok na jedince, je to útok na nezávislost kultury a svobodu slova.

Jako ČFTA toto jednání odsuzujeme a považujeme ho za absolutně nepřípustné. Vyzýváme k okamžitému ukončení dehonestační kampaně a urážek na adresu Agnieszky Holland. Je to nebezpečný útok nejen proti její osobě, ale proti svobodnému uměleckému projevu, který je jedním z nosných pilířů evropské kultury a prostředkem společenského dialogu.”

Podpory se Agnieszce Holland dostalo od řady tvůrců i během 48. ročníku festivalu polských hraných filmů ve Gdyni.
Podpory se Agnieszce Holland dostalo od celé řady tvůrců i během 48. ročníku festivalu polských hraných filmů ve Gdyni. Na snímku vlevo herec Janusz Gajos.

* Září 2023 Stalo se to někdy před šesti sedmi lety a znělo to naprosto šíleně. Režisér-debutant, scenárista-debutant a producent-debutant přišli do České televize a chtěli natočit sci-fi. Ale ne takové to (s odpuštěním) české příštipkářské skoro sci-fi, ale velké sci-fi minimálně evropských parametrů. A přitom za sebou neměli nic. Tedy, abych byl upřímný, skoro nic. Režisér Robert Hloz měl na svém kontě dva hravé, chytré a režijně velmi dobře zvládnuté krátké filmy NUMBERS a LHÁŘI.

Znělo to sice bláznivě, ale od prvního okamžiku je bylo potřeba brát vážně. Bylo totiž zjevné, že žánr sci-fi velmi dobře znají, že přicházejí s originální a nosnou zápletkou (ostatně Robert Hloz v následujících letech dostával v zahraničí zajímavé finanční nabídky, aby jim svůj nápad prodal) a že v líčení světa budoucnosti dokáží být nápadití a přesvědčiví. Ve Filmovém centru ČT jsem se rozhodli jim společně s Helenou Uldrichovou podat pomocnou ruku. Přiznám se, že osobně jsem moc nevěřil, že by tenhle bláznivý nápad dokázali dovést do úspěšného konce, zvlášť po té, jakou medvědí službu české sci-fi udělali těsně před tím tvůrci velmi drahého a nikdy nedokončeného snímku POSLEDNÍ Z APORVERU. Ten zázrak se ale nakonec stal. Režisér Robert Hloz a producent Jan Kallista dokázali zvládnout všechny složité překážky a úkoly a film uvést do kin. BOD OBNOVY od začátku léta objíždí přední světové festivaly a tento týden vstupuje konečně i do českých kin. Chcete-li vidět opravdu jiný český film, než jaké běžně vídáte, běžte do kina. A klidně i víckrát a všímejte si neuvěřitelných detailů, se kterými si tvůrci pohráli.

Režisér Robert Hloz (uprostřed) se svými herci, zleva Václav Neužil, Andrea Mohylová, Agáta Kryštůfková a Matěj Hádek.
Režisér Robert Hloz (uprostřed) se svými herci, zleva Václav Neužil, Andrea Mohylová, Agáta Kryštůfková a Matěj Hádek.

* Září 2023 Neuvěřitelné věci se dějí v Polsku okolo nového filmu režisérky Agnieszky Holland HRANICE. Zatímco kritici předních světových periodik pějí ódy nadšení, v Polsku se režisérka stala terčem velmi tvrdých útoků ze strany vládnoucích konzervativců. Náměstek ministra vnitra Blažej Poboža snímek, aniž by ho viděl, označil za “ošklivý výsměch očerňující dobrou pověst polského pohraničníka”. Podle něj film křivdí polským vládním institucím a proto ministerstvo vnitra připravuje třicetivteřinový spot, který by měl být všude v Polsku promítán před každou projekcí snímku. Zatímco multiplexy daly jasně najevo, že něco takového promítat nebudou, klubová kina, často odkázaná na podporu Polského institutu filmového umění, odmítnutím takového nařízení mohou riskovat svoji vlastní existenci.

Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro už dříve snímek přirovnal k nacistické propagandě. Ústavní soudkyně Krystyna Pawlowiczová zase režisérku obvinila, že její “hloupý, falešný, neodpovědný, odporný pamflet štve Poláky proti jejich obráncům”. Ani jeden z nich přitom film neviděl. Nejnověji se k tvrdé kritice režisérky připojil i polský prezident Andrzej Duda, který vyjádřil pochopení pro pohraničníky, kteří oprášili heslo z druhé světové války “jenom svině sedí v kině”. I on ale připustil, že film neviděl.

Nejnověji podle serveru aktuálně.cz polskou režisérku a absolventku pražské FAMU za její nový film i její tvorbu celkově kritizoval také bývalý český prezident Václav Klaus. I on ale připustil, že film neviděl a do kina už dávno nechodí.

S Agnieszkou jsem měl tu čest spolupracovat už na třech filmech. Film PŘES KOSTI MRTVÝCH podle knihy držitelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové získal Stříbrného medvěda na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, ŠARLATÁN se dostal do širších nominací na Oscara, HRANICE získala Zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách a doufám, že minimálně ještě jeden, vskutku netradiční pohled na zřejmě nejslavnějšího pražského rodáka Franze Kafku spolu uděláme. Za ta léta společného setkávání a spolupráce jsem Agnieszku poznal jako člověka mimořádně inteligentního, vtipného, empatického a lidského. A taky neobyčejně statečného. Jakkoliv je současná vyhrocená rétorika polských vládních kruhů dost možná ovlivněna blížícími se volbami v Polsku, nic to nemění na tom, že je daleko za hranou. Štvát lidi proti ženě a umělkyni, která nedělá nic jiného, než že bojuje za ta nejzákladnější lidská práva a snaží se ukázat na situaci těch nejslabších a nejzranitelnějších z nás, je – aspoň za mě – nekonečně odporné a zbabělé.

Polská premiéra filmu Hranice, ta česká bude 19. října. Přijďte se podívat na to, co se děje v Evropě 21. století.
Polská premiéra filmu Hranice, ta česká bude 19. října. Přijďte se podívat na to, co se děje v Evropě 21. století.

* Září 2023 Členové České filmové a televizní akademie rozhodli, že Českou republiku bude v bojích o Oscara letos reprezentovat snímek BRATŘI scenáristy Marka Epsteina, režiséra Tomáše Mašína a producenta Petra Bílka, film o odbojové skupině okolo Ctirada a Josefa Mašínových, která se v 50. letech dokázala probít až do Západního Berlína. Dramaturgem filmu a kreativním producentem za Českou televizi byla moje maličkost. U některých rozhodnutí necítíte radost, ani smutek, jen zadostiučinění. Tohle je ten případ.

Oskar Hes a Jan Nedbal jako titulní hrdinové filmu Bratři. Foto: FilmBrigade.
Oskar Hes a Jan Nedbal jako titulní hrdinové filmu Bratři. Foto: FilmBrigade.

* Září 2023 Režisérka Agnieszka Holland získala na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách za svůj film HRANICE Zvláštní cenu poroty! Je to skvělý úspěch a jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. Česká televize je hrdým koproducentem tohoto filmu. Obrovské díky všem, kdo do toho za českou stranu šli – zejména producentka Šárka Cimbalová a střihač Pavel Hrdlička, ale určitě i výkonný producent Aleš Týbl, pomocný režisér Pavel Svatoň a koordinátorka Marika Karvánková.

Agnieszka Holland se Zvláštní cenou poroty na 80. ročníku benátského filmového festivalu.
Agnieszka Holland se Zvláštní cenou poroty na 80. ročníku benátského filmového festivalu.

* Září 2023 Nemůžu si pomoct, ale tenhle plakát k filmu HRANICE je prostě skvělý!

Les ostnatých drátů a mezi nimi lidé na cestě.
Ten plakát říká o filmu úplně všechno.

* Září 2023 Časopis Variety mluví o filmu HRANICE režisérky Agnieszky Holland jako o “neuvěřitelně silném uprchlickém dramatu” a “dechberoucím thrilleru”. Hollywoodský Deadline ve svém titulku píše o “mistrovském díle Agnieszky Holland”. Screendaily míní, že “zničující hněv, zuřivá energie a žhavá aktuálnost příběhu z filmu dělají favorita festivalu a uchazeče o některou z cen”. Britský The Guardian soudí, že jde o “tvrdou podívanou, o úder na solar, ale také o důležité filmové svědectví toho, co se právě v Evropě děje”. Americký časopis The Hollywood Reporter píše: “Pokud je kinematografie strojem na empatii, abychom parafrázovali zesnulého Rogera Eberta, pak je nový film Agnieszky Holland dokonale vyrobeným kusem”. Naproti tomu polský ministr spravedlnosti a předseda krajně pravicové vládní strany Zbigniew Ziobro film nazval, aniž by ho viděl, nacistickou propagandou.

Ovace vestoje trvaly po skončení projekce nějakých 15 minut a kdyby se v sále nerozsvítila světla a pořadatelé nemuseli sál připravit pro další projekci, nejspíš by byl ještě mnohem delší. Agnieszka Holland je v hlavní soutěži benátského festivalu už potřetí – v roce 1992 s filmem OLIVIÉRE, OLIVIÉRE!, v roce 2002 s filmem JULIE NA CESTĚ DOMŮ a nyní právě s filmem HRANICE.

Vítězné gesto Agnieszky Holland na červeném koberci benátského festivalu. Foto: AP.

* Září 2023 Nikdy jsem se nešel v Benátkách po červeném koberci s filmem v hlavní soutěži. Dnes jsem tu možnost poprvé v životě měl. Bohužel, pracovní povinnosti mě nepustily z Prahy. O to víc držím filmu HRANICE (Zielona granica/The Green Border) a režisérce Agnieszce Holland palce. Je to film mimořádně odvážný, mimořádně lidský a mimořádně potřebný. Dvě a půl hodiny, které vám vezmou dech. Vypráví o syrských a afghánských uprchlících na polsko-běloruské hranici, vypráví o běloruských a polských pohraničnících, vypráví o aktivistech, kteří se snaží uprchlíkům pomáhat, a v neposlední řadě vypráví o lidech, kteří v blízkosti polsko-běloruské hranice žijí nebo tam mají své chalupy. Vypráví o docela obyčejných lidech, kteří zažívají docela obyčejný strach. V situaci jedněch či druhých se velmi snadno může ocitnout kdokoliv z nás. Agnieszka kvůli snímku čelí v rodné zemi mnoha velmi sprostým a nechutným útokům. Do té špíny bylo v určitou chvíli překvapivě zataženo i moje jméno. Milá Agnieszko, chci ti vyjádřit maximální podporu, obdiv a respekt. Hluboce si vážím tvojí práce, tvojí lidskosti a tvojí statečnosti. Měl jsem tu čest se podílet už na třech tvých filmech a věřím, že to není náš poslední společný film. HRANICE přijde do českých kin 19. října a čeští diváci se mohou těšit mj. na Milana Šteindlera a asi tři vteřiny slavného českého seriálu v pozadí. Moc si všichni (Šárka Cimbalová, Maja Ostaszewska, Jalal Altawil a další!) tu dnešní premiéru v Benátkách užijte, myslím na vás!

Jalal Altawil, představitel jedné z hlavních rolí, který byl v Sýrii odsouzen k trestu smrti, polská herečka Maja Ostaszewska a režisérka Agnieszka Holland.
Jalal Altawil, představitel jedné z hlavních rolí, který byl v Sýrii odsouzen k trestu smrti, polská herečka Maja Ostaszewska a režisérka Agnieszka Holland.

* Září 2023 V úterý 5. září má slavnostní premiéru film scenáristky Alice Nellis a režiséra Tomáše Mašína NĚMÁ TAJEMSTVÍ s Janou Plodkovou, Mariánem Mitašem, Magdalénou Borovou a Milenou Steinmasslovou v hlavních rolích. Je to neuvěřitelné, ale je to zároveň stý celovečerní film určený do kin, pod nímž jsem tím či oním způsobem podepsán. Je to bilance 92 hraných a 8 animovaných celovečerních filmů. Na některých jsem se podílel víc, na některých míň. Některé se povedly a dělají lidem radost, jiné dopadly hůř a v mojí mysli probublávají a klokotají zas a znovu jako ona pověstná černá můra. Na počet jich sice mnoho není, ale o to jsou otravnější. Tak kdyby k nim už nic nepřibylo, vůbec bych se nezlobil.

Stovka je číslo, které částečně ohromí a částečně paralyzuje. Nejlepší ale asi bude brát ji jako jakoukoliv jinou číslovku.
Stovka je číslo, které částečně ohromí a částečně paralyzuje. Nejlepší ale asi bude brát ji jako jakoukoliv jinou číslovku.

* Srpen 2023 “Maximálně pozoruhodné dílo debutujícího Alberta Hospodářského je protkáno zcela unikátní a nekompromisní originalitou, tvůrčí nebojácností, až drzostí a autorovým mimořádným pozorovacím talentem.” To o celovečerním debutu Alberta Hospodářského BRUTÁLNÍ VEDRO míní mladý filmový teoretik a nadšenec Jaroslav Cibulka. A nutno říct, že film se s mimořádně vřelým přijetím setkává právě u mladých diváků. Zdá se, že se Albertovi podařilo zachytit něco velmi autentického; pojmenovat strach a úzkost, kterou z dnešní doby mají; enviromentální děs a běs, který v sobě nosí, aniž by přesně věděli proč. Což z filmu dělá zajímavý a důležitý snímek i pro jejich rodiče. Třeba po jeho zhlédnutí budou svým dětem o něco víc rozumět. Film vstupuje do českých kin poslední srpnový den.

Albert Hospodářský se při psaní filmu nechal inspirovat svým mladším bratrem Vincentem. Toho pak také obsadil do hlavní role. Nahoře za ním můžeme vidět utržený fragment Slunce, který se řítí k Zemi. Foto: Artcam Films.
Albert Hospodářský se při psaní filmu nechal inspirovat svým mladším bratrem Vincentem. Toho pak také obsadil do hlavní role. Nahoře za ním můžeme vidět utržený fragment Slunce, který se řítí k Zemi. Foto: Artcam Films.

* Srpen 2023 Na neratovickém nádraží se krátce po půlnoci 27. srpna završilo natáčení poslední z komedií o různých zdravotních trablech, neduzích a potížích. Některé jsme odvysílali už loni, zbytek dotočili letos.

Zdeněk Godla? A jako učitel?
Zdeněk Godla? A jako učitel?

* Srpen 2023 Zemřel filmový historik PAVEL TAUSSIG (2. 7. 1949 – 24. 8. 2023), autor námětu našeho zatím posledního oscarového úspěchu, komedie KOLJA, i duchovní otec a hlavní scenárista legendárního televizního cyklu o lidech před i za kamerou ÚSMĚVY ČESKÉHO FILMU. Byl to skromný a neokázalý člověk, který toho o českém filmu věděl neuvěřitelně mnoho.

Přiznám se, že náš vztah byl poněkud komplikovaný. Mám dojem, že Pavel na mě ze začátku trochu žárlil. Buď měl dojem, že se cpu na jeho místo (což rozhodně nikdy nebyla pravda) nebo že na rozdíl od něj toho vím o českém filmu zoufale málo (což rozhodně pravda byla a bohužel stále je). Časem ale tenhle osten napětí mezi námi polevil. Snad pochopil, že ho hluboce ctím a že jsem nikdy filmovým historikem být nechtěl, že mám jen docela obyčejně český film rád a že se snažím radost z něj a lásku k němu šířit dál způsobem, jaký mi je vlastní.

Naposledy jsme se potkali loni na pohřbu Josefa Abrháma, tedy ve chvíli, kdy chuť na nějaké dlouhé povídání věru nebyla. Dnes se k tomu sluší dodat – bohužel. Přiznám se, že jsem se těšil a zároveň i trochu bál, až mu pošlu k přečtení scénář o jeho milovaném Hugo Haasovi, který chystáme. Už si ho nikdy nepřečte, což mě mrzí mj. i proto, že jeho zpětná vazba by byla mimořádně cenná a detailní. O to větší tlak teď na mě leží, abychom ten film nepodělali.

Pavle, díky za všechno, co jsi udělal. Česká televize by měla dotočit jedny docela speciální Úsměvy českého filmu o všem, co jsi pro tuzemskou kinematografii udělal. Bylo by to milé, chytré, zábavné, v něčem možná lehce potměšilé a potutelné, ale o to srdečnější. Prostě takové, jaký jsi byl, nebo aspoň jak jsem tě měl šanci poznat já.

Pavel Taussig (1949-2023). Foto: Český rozhlas.
Pavel Taussig (1949-2023). Foto: Český rozhlas.

* Srpen 2023 Před čtyřmi lety měl premiéru televizní film KLEC s Jiřinou Bohdalovou a Kryštofem Hádkem v hlavních rolích. Příběh opuštěné staré ženy a mladíka, který ji přišel okrást, tehdy slavil úspěch u nás, ve Velké Británii i v Jižní Koreji. Měli jsme tehdy všichni velkou radost, že jsme mohli dát Jiřině po dlouhých letech opravdu velkou dramatickou roli hodnou jejího talentu.

Nový film SVATÁ úplně stejného tvůrčího týmu je snahou na tento úspěch navázat. Vyprávíme sice jiný příběh z jiné doby a o úplně jiných lidech, ale příběh stejně nadčasový, protože i tentokrát se dotýkáme něčeho, s čím se potkáváme každý den – a sice pravdy a lži. Jaká lež je zlá a jaká lež je užitečná? Je pravda opakem lži? A existuje vůbec nějaká lež, která by se vám nevymstila?

Jiřina Bohdalová v novém filmu hraje vitální důchodkyni Olgu Térovou, která o svém životě v nápravně-výchovném táboře stalinistického Sovětského svazu píše knihy a o hrůzách totalitní moci velmi poutavým a zajímavým způsobem přednáší na školách. Žije se svojí dcerou, učitelkou Hanou, v zchátralém domku a kromě jiných zaujme i novinářku Zuzanu Dastychovou, která, zdá se, o jejím osudu ví víc než kdokoliv jiný.

První verzi scénáře dostala Jiřina Bohdalová od scenáristy Marka Epsteina ke svým 90. narozeninám. „Scénář se mi líbil, protože je hluboký a lidský,” říká Bohdalová. “A taky proto, že je tam pro herce, jak se říká, maso na kosti. Je tam zkrátka co hrát. Je to neuvěřitelný, ale mě ta práce pořád ještě baví. Možná mám k té látce blízko i proto, že mi vrátila pocit, který jsem měla, když jsem jezdila za svým tátou do komunistickýho kriminálu. Táta minulý režim zažil opravdu hodně zblízka. A tenhle film by měl vzniknout už jenom proto, abychom se do té doby nikdy nevrátili.“

„Točit s takřka třiadevadesátiletou dámou v hlavní roli je něco neuvěřitelného. Musíme si uvědomit, že Jiřina hrála poprvé ve filmu ve svých pěti letech, tedy v roce 1937. To znamená, že se tu dotýkáme herecké kariéry, která je zralá na Guinnessovu knihu rekordů, protože k dnešku trvá bezmála 88 let. To je něco ojedinělého,“ skládá poklonu herečce režisér Jiří Strach.

Film se momentálně natáčí v ateliérech České televize na Kavčích horách a vedle Jiřiny Bohdalové v něm hrají Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček a Alena Mihulová. Na obrazovkách České televize by se měl objevit v příštím roce.

Dvaadevadesátiletá Jiřina Bohdalová v roli dvaadevadesátileté Olgy Térové. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Dvaadevadesátiletá Jiřina Bohdalová v roli dvaadevadesátileté Olgy Térové. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Olga Térová je vitální důchodkyně, která umí velmi zajímavým a poutavým způsobem vyprávět o hrůzách, které zažila v nápravně-výchovných táborech stalinistického Sovětského svazu. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Olga Térová je vitální důchodkyně, která umí velmi zajímavým a poutavým způsobem vyprávět o hrůzách, které zažila v nápravně-výchovných táborech stalinistického Sovětského svazu. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Olžinu dceru Hanu, poněkud unavenou a utahanou učitelku angličtiny, hraje Lenka Vlasáková. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Olžinu dceru Hanu, poněkud unavenou a utahanou učitelku angličtiny, hraje Lenka Vlasáková. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Režisérem intimního dramatu Svatá je režisér Jiří Strach. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Režisérem intimního dramatu Svatá je režisér Jiří Strach. Foto: Pavla Černá/Česká televize.

* Srpen 2023 Jak může být malý zlodějíček užitečný těm nejváženějším obyvatelům jihomoravského městečka během pandemie covidu-19? O tom vypráví kriminální komedie POBERTA, která je celovečerním debutem mimořádně talentovaného kameramana a režiséra Ondřeje Hudečka. Právě se natáčí.

První klapka filmu "Poberta". Foto: Ondrej Rychnavský.
První klapka filmu “Poberta”. Foto: Ondrej Rychnavský.

* Srpen 2023 Začátkem září přijde do kin na tuzemské poměry hodně neobvyklý film. Jmenuje se NĚMÁ TAJEMSTVÍ a vypráví příběh tří žen, které se sejdou nad tělem jednoho nemohoucího muže. “Fascinovalo mě, jak lze odvyprávět příběh člověka, který nedokáže psát, ani mluvit,” říká režisér Tomáš Mašín o scénáři, který mu k realizaci nabídla Alice Nellis. “Základní premisa příběhu mě svou originalitou hned chytla. Líbilo se mi, že na malém půdorysu je tolik napětí a emocí. A také mě lákala jistá multižánrovost vyprávění, kterou jsem chtěl realizací ještě posílit.”

Propletený příběh startuje ve chvíli, kdy veterinář Martin (Marián Mitaš) po těžkém úrazu přichází o schopnost jakkoliv komunikovat s okolním světem. Zatímco tělo se uzdravuje, mozek se vzpírá spolupracovat. U jeho lůžka se tak postupně schází Martinova manželka Erika (Jana Plodková), Martinova matka Dana (Milena Steinmasslová) a koňařka Jana (Magdaléna Borová), která byla svědkem celé tragédie a jejíž kůň to celé způsobil. Každá z nich Martina velmi dobře, každá z nich ho ale vnímá úplně jinak.

Dopátrají se kriminalisté Peřina (Igor Chmela) a Forejt (Jan Révai) pravdy o Martinovi i o tom, co se doopravdy stalo?

Ústřední manželský pár ve filmu představují Jana Plodková a Marián Mitaš. Foto: DonArt Production.
Ústřední manželský pár ve filmu představují Jana Plodková a Marián Mitaš. Foto: DonArt Production.

* Srpen 2023 Strávil jsem s ním jedno jediné odpoledne. Režisér Slávek Horák chtěl, aby byl jedním z vůbec prvních diváků filmu HAVEL. Někdejšího prezidenta velmi dobře znal, stejně tak pamatoval dobu, o které film vypráví. Věděli jsme, že nám řekne pravdu, ať už bude jakákoliv. Bez zbytečně zabarvených emocí, slušně, věcně, ale také velmi upřímně. Byla to pro nás taková zkouška ohněm. Ano, dlouho jsme se bavili o filmu, pak ještě déle o Havlovi, ale pak už jsme obě témata opustili a jen tak se bavili. Stejně tak o věcech zásadních jako o banalitách. Bylo mi v jeho přítomnosti fajn. Měl autoritu, charisma a spoustu vědomostí, které nedával nijak na odiv. Prostě to měl odžité, zažité a sám v sobě zpracované. Se svým egem nijak nezápasil. Byl skromný a pokorný. Milý a přátelský takovým tím nejobyčejnějším, ale také nejpříjemnějším způsobem. A v jeho hlase bylo něco uklidňujícího. Pamatuji, že jsem toho tehdy moc nenamluvil. Jen jsem tak poslouchal a užíval si to vzácné setkání. Velmi správně jsem tušil, že podruhé v životě už takové štěstí mít nebudu. Včerejšek tomuto tušení dal bohužel smutnou definitivu. Hudební kritik JIŘÍ ČERNÝ (25. 2. 1936 – 17. 8. 2023) a jedna z nejvýraznějších tváří listopadových dní roku 1989 nás opustil. Bylo mu 87 let.

Jiří Černý. Foto: Český rozhlas.
Jiří Černý (1936-2023). Foto: Český rozhlas.

* Srpen 2023 Film BRATŘI měl svého vůbec prvního diváka – Josefa Mašína. Copak se mu asi honilo v hlavě, když se díval na to, co před rovnými sedmdesáti lety prožíval? Film mu odjel do Spojených států osobně odprezentovat producent filmu Petr Bílek.

Déja vu. Foto: FilmBrigade.
Déjà vu. Foto: FilmBrigade.

* Srpen 2023 Je už polovina srpna a letos ještě neměl premiéru žádný film, na jehož vzniku jsem se podílel. Unikátní situace. Za tu dobu, co jsem v České televizi, se mi to ještě nestalo. Je to dílem náhoda, dílem důsledek postcovidové doby, kdy se leccos pozdrželo či jinak zkomplikovalo, a dílem projev stále silnější ambice tvůrců dostat se se svým filmem na nějaký opravdu dobrý festival. O to nabitější ale bude zbytek roku.

Koncem srpna bude mít premiéru působivý generační film režiséra Alberta Hospodářského BRUTÁLNÍ VEDRO. Začátkem září přijde do kin rodinné drama režiséra Tomáše Mašína NĚMÁ TAJEMSTVÍ, které, jak už název napovídá, odhalí nejednoho dosud pečlivě ve skříni ukrývaného rodinného kostlivce. 21. září dorazí do kin jeden z nejočekávanějších titulů letošního roku, ambiciózní, v nejmenších detailech vymazlené sci-fi režiséra Roberta Hloze BOD OBNOVY, které zatím měli možnost vidět jen festivaloví diváci. V říjnu se do kin vydá něžná a zároveň brutální road movie režiséra Tomáše Kleina CITLIVÝ ČLOVĚK, velkofilm o odbojové skupině okolo Ctirada a Josefa Mašínových BRATŘI, který podle scénáře Marka Epsteina natočil režisér Tomáš Mašín, a opravdu hodně drsný film režisérky Agnieszky Holland z polsko-běloruských hranic příznačně nazvaný HRANICE. V listopadu se můžete těšit na notně načernalou komedii PŘIŠLA V NOCI režijního tandemu Tomáš Pavlíček – Jan Vejnar, která byla na festivalu v Karlových Varech i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti odměněna víc než bouřlivým potleskem, na animované vánoční dobrodružství TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO režiséra Filipa Pošivače a na dramatický příběh problematického vztahu dospělého syna a jeho extravagantní matky, do něhož zasáhne Alzheimerova choroba, TANCUJ, MATYLDO, který je režijním debutem šestašedesátiletého Petra Slavíka.

Bod obnovy. Aneb český film, jak ho neznáte.
Bod obnovy. Aneb český film, jak ho neznáte.

* Srpen 2023 Novinka režisérky Agnieszky Holland HRANICE se ukazuje být mimořádně žádaným festivalovým artiklem. Po světové premiéře v hlavní soutěži benátského festivalu si odbyde svoji severoamerickou premiéru na dalším áčkovém festivalu v Torontu. Bude uvedena v prestižní sekci Centrepiece společně s filmy Wima Wenderse či Akiho Kaurismäkiho. Česká premiéra filmu bude 19. října letošního roku.

Loga prestižních festivalů utěšeně přibývají.
Loga prestižních festivalů utěšeně přibývají.

* Srpen 2023 V hlavním programu 61. ročníku New York Film Festivalu se představí i nový film Agnieszky Holland HRANICE. Oficiální stránky festivalu prezentují polsko-česko-francouzsko-belgický snímek jako trýznivé, naléhavé a místy šokující drama. Po premiéře v hlavní soutěži festivalu v Benátkách se tak novinka Agnieszky Holland představí na severoamerickém kontinentě v prestižní společnosti celkem 32 filmů z 18 zemí světa.

Newyorský filmový festival je nesoutěžní.

* Srpen 2023 Únava z velmi náročného programu. Smutek, že už to skončilo. Radost, že dorazilo tolik lidí. Spokojenost, že nic z toho, na čem jsem se podílel, (snad) nedopadlo špatně. A také těšení na příští, jubilejní padesátý ročník. To je základní mix pocitů po skončení letošní LETNÍ FILMOVÉ ŠKOLY.

Déšť nás skrápěl víc než v minulých letech, ale večer se vždycky umoudřil, takže se nakonec odehrála i všechna letní kina. Foto: Eliška Bervidová.
Déšť nás skrápěl víc než v minulých letech, ale večer se vždycky umoudřil, takže se nakonec odehrála i všechna letní kina. Foto: Eliška Bervidová.
Nabitá kina jsou velká radost. Dlouhé fronty před kiny svědčí o velkém zájmu lidí. Bohužel, letos převis na některé projekce byl mnohem vyšší, než bychom si přáli. Dílem to bylo dáno tím, že jsme hráli celou řadu předpremiér (Bod obnovy, Přišla v noci, Úsvit, Brutální vedro, Citlivý člověk, Hadí plyn) a ne vždy jsme se s producenty domluvili na dvou projekcích, dílem to bylo dáno tím, že Filmovka je kratší, než kdysi bývala, a rozprostřít nápor diváků v čase je tak složitější. Ale slibujeme, že hledáme řešení. Jak prodloužení Filmovky, tak aspoň jeden sál navíc. Foto: Marek Malůšek.
Nabitá kina jsou velká radost. Dlouhé fronty před kiny svědčí o velkém zájmu lidí. Bohužel, letos převis na některé projekce byl mnohem vyšší, než bychom si přáli. Dílem to bylo dáno tím, že jsme hráli celou řadu předpremiér (Bod obnovy, Přišla v noci, Úsvit, Brutální vedro, Citlivý člověk, Hadí plyn) a ne vždy jsme se s producenty domluvili na dvou projekcích, dílem to bylo dáno tím, že Filmovka je kratší, než kdysi bývala, a rozprostřít nápor diváků v čase je tak složitější. Ale slibujeme, že hledáme řešení. Jak prodloužení Filmovky, tak aspoň jeden sál navíc. Foto: Marek Malůšek.
Letošní nejpočetnější delegace a jeden z nejdelších potlesků, jaké jsem kdy na Filmovce zažil. Zleva herci Jiří Rendl a Anette Nesvadbová, vedle mojí maličkosti největší hvězda filmu "Přišla v noci" Simona Peková, dále pak režiséři Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček a koproducent a distributor zároveň Vít Schmarc. Foto: Radek Petrášek.
Letošní nejpočetnější delegace a jeden z nejdelších potlesků, jaké jsem kdy na Filmovce zažil. Zleva herci Jiří Rendl a Anette Nesvadbová, vedle mojí maličkosti největší hvězda filmu “Přišla v noci” Simona Peková, dále pak režiséři Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček a koproducent a distributor zároveň Vít Schmarc. Foto: Radek Petrášek.
Bezpochyby největší hvězda 49. ročníku LFŠ - Ivan Trojan. Foto: Anna-Marie Křížová.
Bezpochyby největší hvězda 49. ročníku LFŠ – Ivan Trojan. Foto: Anna-Marie Křížová.
Během "Lekce filmu podle Ivana Trojana" začalo natolik pršet, že Ivan všechny venku moknoucí zval k sobě na pódium.  Atmosféra v Respekt stanu tak byla opravdu velmi intimní. :) Foto: Anna-Marie Křížová.
Během “Lekce filmu podle Ivana Trojana” začalo natolik pršet, že Ivan všechny venku moknoucí zval k sobě na pódium. Atmosféra v Respekt stanu tak byla opravdu velmi osobní. 🙂 Foto: Anna-Marie Křížová.
Debata po filmu "Oběť" s režisérem Michalem Blaškem a scenáristou Jakubem Medveckým. Foto: Michael Džindžichašvili.
Debata po filmu “Oběť” s režisérem Michalem Blaškem a scenáristou Jakubem Medveckým. Foto: Michael Džindžichašvili.
V sekci "Kdo, když ne..." jsme letos představili scenáristu Jana Procházku. Debaty v Respekt stanu o jeho práci a kariéře se zúčastnili zleva Aleš Říman, Petr Bilík, Vít Schmarc, moje maličkost a Petr Bednařík. Únava v mém obličeji ukazuje, že sobota pro mě byla extrémně náročným pracovním dnem.
V sekci “Kdo, když ne…” jsme letos představili scenáristu Jana Procházku. Debaty v Respekt stanu o jeho práci a kariéře se zúčastnili zleva Aleš Říman, Petr Bilík, Vít Schmarc, moje maličkost a Petr Bednařík. Únava v mém obličeji ukazuje, že sobota pro mě byla extrémně náročným pracovním dnem.
Další bouřlivý aplaus, tentokrát pro tvůrce "Brutálního vedra". U mikrofonu režisér Albert Hospodářský, za ním představitel hlavní role Vincent Hospodářský a zcela vzadu herečka Zdeňka Petrová. Foto: Magdaléna Šmídová.
Další bouřlivý aplaus, tentokrát pro tvůrce “Brutálního vedra”. U mikrofonu režisér Albert Hospodářský, za ním představitel hlavní role Vincent Hospodářský a zcela vzadu herečka Zdeňka Petrová. Foto: Magdaléna Šmídová.
Slavnostní zahájení letos obstarala předpremiéra sci-fi thrilleru "Bod obnovy". Zleva producent Jan Kallista, moje maličkost, scenárista Tomislav Čečka, představitelka hlavní role Andrea Mohylová, herec Matěj Hádek a režisér Robert Hloz.
Slavnostní zahájení letos obstarala předpremiéra sci-fi thrilleru “Bod obnovy”. Zleva producent Jan Kallista, moje maličkost, scenárista Tomislav Čečka, představitelka hlavní role Andrea Mohylová, herec Matěj Hádek a režisér Robert Hloz.
K veselé historce došlo na konci tiskové konference s Ivanem Trojanem. Zapadla klika u dveří a nikdo nemohl ven. Ivan pohotově a chrabře vyskočil z okna (v přízemí) a všechny nás vysvobodil. Foto: Eliška Bervidová.
K veselé historce došlo na konci tiskové konference s Ivanem Trojanem. Zapadla klika u dveří a nikdo nemohl ven. Ivan pohotově a chrabře vyskočil z okna (v přízemí) a všechny nás vysvobodil. Foto: Eliška Bervidová.

* Červenec 2023 Měl charisma filmové hvězdy, energii buldozeru a přirozenou autoritu vůdce. A za velmi krátkou dobu stihl neuvěřitelně mnoho. Jako by věděl, že mu na tomto světě nebude dopřáno mnoho času.

Už jako dítě dokázal přesvědčit své vrstevníky, aby při hře na napoleonské války zapálili stohy. Doma byl sice šíleně bit, ale co už. Nebylo to poprvé, ani naposledy. O všem, co v životě zažil, psal. A psát, to on uměl.

O tatínkovi pruďasovi a špíně květnových dní roku 1945 (Ať žije republika). O těžkostech poválečného osídlování pohraničí (Zelené obzory). Jako šéf barrandovské tvůrčí skupiny pro děti a mládež a otec hned tří dcer i o problémech dospívajících dívek (Trápení, Závrať). Ale dovolil si i témata zcela nesocialistická a znárodněnou kinematografií nežádaná, třeba strhující milostné drama alkoholika a prostitutky s Rudolfem Hrušínským a Hanou Hegerovou v hlavních rolích (Naděje).

Čím méně byl okouzlen komunismem a čím víc poznával jeho selhání a zvěrstva, tím otevřeněji a kritičtěji o nich psal (Noc nevěsty, Kočár do Vídně, Ucho). Jako nejmladší člen ústředního výboru Komunistické strany Československa stále hlasitěji volal po svobodě a zrušení cenzury. Stal se jednou z hlavních tváří tzv. Pražského jara v roce 1968. Přitom ho ale pořád zajímaly příběhy obyčejných lidí v obyčejných situacích (Směšný pán, Vánoce s Alžbětou).

Když se po srpnové okupaci 1968 stal osobou pro režim zcela nežádoucí a byl vystaven nelítostné štvanici Státní bezpečnosti, psal skrytý pod jmény jiných o radostech a strastech dětství (Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš).

JAN PROCHÁZKA, jeden z nejlepších českých scenáristů všech dob, zemřel ve 42 letech a komunisté chtěli, aby se na něj zcela zapomnělo. Jeho filmy (a knížky) jim to naštěstí neumožnily.

Společně s Alešem Římanem jsme pro vás v rámci letošní LETNÍ FILMOVÉ ŠKOLY připravili v rámci sekce Kdo, když ne… ultimativní Procházkovu retrospektivu. Bohužel, dovézt rakouské Ucho režírované Pavlem Kohoutem s Pavlem Landovským v roli jednoho z estébáků se nám nepodařilo, protože finanční požadavky rakouské strany pro nás byly příliš vysoké. I tak ale můžete vidět spoustu filmů, které jinde prostě neuvidíte. A na plátně! Budeme se těšit od 27. července až do 3. srpna 2023.

Spisovatel a scenárista Jan Procházka (1929-1971).
Spisovatel a scenárista Jan Procházka (1929-1971).

* Červenec 2023 Úžasná zpráva z Benátek. Nový film režisérky Agnieszka Holland HRANICE bude mít světovou premiéru v hlavní soutěži nejstaršího filmového festivalu na světě!!! Obrovská gratulace všem, kdo se na snímku podíleli, a že to tentokrát fakt nebylo snadné. Je to skvělý a silný film o uprchlické krizi a složité situaci na bělorusko-polské hranici!

Záběr z filmu Zielona granica (The Green Border). Foto: Marlene Film Production.
Záběr z filmu Zielona granica (The Green Border). Foto: Marlene Film Production.
Screenshot z tiskové konference k 80. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách.
Screenshot z tiskové konference k 80. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách.

* Červenec 2023 Belgický skladatel Frédéric Vercheval v uplynulém týdnu nahrával v hudebním studiu České televize v Praze na Kavčích horách muziku do nového snímku režisérky Agnieszky Hollandové HRANICE.

Hudební skladatel Frédéric Vercheval v objetí režisérky Agnieszky Holland. Foto: Facebookový profil Frédérica Verchevala.
Hudební skladatel Frédéric Vercheval v objetí režisérky Agnieszky Holland. Foto: Facebookový profil Frédérica Verchevala.

* Červenec 2023 Městský soud v Praze zatím nepravomocně rozhodl, že provozovatel serveru Ulož.to musí distribuční společnosti CinemArt zaplatit 976 tisíc korun za neoprávněné nakládání s filmem ŠARLATÁN režisérky Agnieszky Holland. „Bylo prokázáno, že na stránkách Ulož.to bylo možné stáhnout dílo, k němuž má práva žalobkyně, a to nejméně od 9. prosince 2020 do února 2023,“ uvedla soudkyně Jana Přibylová. Provozovatel serveru, který v tomto směru čelím dalším žalobám, se podle svých slov hodlá proti rozsudku odvolat.

O obří pokutě pro ulož.to jako první informovaly Hospodářské noviny.

* Červenec 2023 Přiznám se, že české recenze jsem si prakticky odvykl číst. V drtivě většině z nich se totiž dozvím víc o mindrácích autora než o recenzovaném díle. Výjimky naštěstí potvrzují pravidlo, ale i tak se to prostředí stalo v posledních letech poměrně toxickým. O to zajímavější jsou pro mě zahraniční recenze, které jsou věcné a zpravidla velmi dobře argumentované. Navíc nabízejí – aspoň pro mě – tolik potřebný odstup a místními šarvátkami a animozitami nezatíženou optiku. Recenze BODU OBNOVY v časopise Variety se každopádně čte moc hezky a režisérovi Robertu Hlozovi se musí číst ještě lépe. Plným právem, BOD OBNOVY je především a hlavně jeho dílo!

Guy Lodge ve Variety píše: “Marrying glossy mainstream genre aesthetics to probing, elaborately conceived speculative storytelling, this is a notably ambitious and auspiciously well-realized first feature for Robert Hloz: the kind that appears to be flaunting his capabilities for even bigger international and Hollywood assignments.”

Když si člověk vzpomene, v jakých podmínkách některé ty velké spektakulární scény vznikaly... :-) Foto: Film Kolektiv.
Když si člověk vzpomene, v jakých podmínkách některé ty velké spektakulární scény vznikaly… 🙂 Foto: Film Kolektiv.

* Červenec 2023 Do pětice nejsledovanějších pořadů na všech tuzemských televizích se v prvním pololetí roku 2023 dostaly hned tři projekty, na nichž jsem měl tu čest se podílet. Vůbec nejsledovanější byl 5. února první díl minisérie DOCENT (2,023 milionu diváků), třetím nejsledovanějším byl na Nový rok film ZÁTOPEK (1,804 milionu diváků) a pátým nejsledovanějším 26. února snímek PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA A KAREL (1,410 milionu diváků).

Scénář Docenta napsali Jan Malinda a Josef Mareš, režíroval Jiří Strach, v hlavních rolích Ivan Trojan, Tereza Ramba a Ondřej Vetchý. J8 jsem pod projektem podepsán jako dramaturg.
Scénář Docenta napsali Jan Malinda a Josef Mareš, režíroval Jiří Strach, v hlavních rolích Ivan Trojan, Tereza Ramba a Ondřej Vetchý. J8 jsem pod projektem podepsán jako dramaturg.

* Červenec 2023 V úmorných vedrech na počátku července jsme dotočili snímek, o němž v tuto chvíli nemůžu říct vůbec nic. Snad jen to že jsem se tu asi nejvýrazněji vydal na dráhu castingového režiséra. Obsazení všech hlavních rolí byl můj nápad, který mi režisér se scenáristou “jen” odsouhlasili. A mám velkou radost, že se mi do malé, ale věřím, že moc hezké role podařilo získat i Ivušku Janžurovou. S ní je každé setkání a každá práce velká radost.

Iva Janžurová jako naprosto úžasná a neodolatelná babička.
Iva Janžurová jako naprosto úžasná a neodolatelná babička.

* Červenec 2023 A jako třešnička na dortu k tomu, co jsem před chvílí (viz dole) napsal, čerstvá zpráva z Karlových Varů. Film BRUTÁLNÍ VEDRO získal v soutěži Proxima Zvláštní uznání. Gratulace všem, co se na filmu podíleli!

Albert Hospodářský se nechal ve svém filmu inspirovat svým bratrem Vincentem a toho také obsadil do hlavní role.
Albert Hospodářský se nechal ve filmu “Brutální vedro” inspirovat svým bratrem Vincentem a toho také obsadil do hlavní role.

* Červenec 2023 Jeden film v hlavní soutěži o Křišťálový glóbus. Jeden film ve vedlejší soutěži Proxima. Dva filmy v sekci Zvláštní uvedení. Pět hodinových debat v Domě České televize. Jeden živý vstup do vysílání ČT24. Celkem jsem viděl dvaadvacet celovečerních (a většinou opravdu skvělých!) filmů v osmi kinech (tím nejstarším byla Disneyho SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ z roku 1937). Byl jsem na dvou večírcích a jedné pool party. Měl jsem sedm pracovních schůzek. S tvůrci jsme si plácl ohledně dvou nových projektů. Díky tomu, že jsem neměl na své akreditaci kouzelné zkratky TR (tedy nárok na bezplatný transport luxusními limuzínami s tmavými skly) a BB (tedy vstup do legendárního Becher´s Baru), jsem ušel 39 kilometrů, potkal řadu posluchačů Nočního mikrofóra (díky, že posloucháte a že vás to baví) a rozdal o sto procent víc autogramů, než by bylo záhodno, abych kdy rozdal.

Sluší se poděkovat. Týmu karlovarského festivalu, že dělají to, co dělají, a že díky nim a jejich finančním podporovatelům mají čeští diváci i tvůrci šanci vidět nejen hollywoodské hvězdy na vlastní oči ale hlavně ty nejlepší filmy z nejlepších světových festivalů na jednom místě a velmi brzy po jejich světové premiéře. Je skvělé vidět ty úžasné bijáky na velkých plátnech ve spikleneckém souznění s dalšími filmovými fandy. Je to, aspoň pro mě, energie, ze které čerpám celý další rok.

Ještě víc bych pak chtěl poděkovat všem, opravdu všem tvůrcům všech čtyř filmů, na nichž jsem měl tu čest a štěstí se podílet – CITLIVÝ ČLOVĚK, PŘIŠLA V NOCI, BRUTÁLNÍ VEDRO a BOD OBNOVY. Je to super dělat s lidmi mladými a přitom tak šikovnými. Bylo mi ctí pomoct vám s vašimi debuty a doufám, že to nebylo naposledy, co jsme se viděli. Jasně, svými prvotinami jste si udělali jméno a začne o vás bitka, budete díky různým slibům přetahováni do konkurenčních stájí. Někdo z vás tomu podlehne, jiný ne, ale takový je život. Třeba se zase někdy vrátíte, jako už se vrátili jiní. A třeba taky ne. Čas ukáže.

A na konec ještě jedno přání, vlastně hned dvě. Jednak aby nové vedení České televize bylo vůči celovečerním filmům minimálně stejně tak vstřícné, jako bylo to stávající. A jednak aby lidé zodpovědní za finanční kondici veřejnoprávního média konečně našli způsob, jak vyřešit jeho důstojné financování. Zdá se mi, že v zájmu českých politiků posledních let nebyla snaha mít silnou, úspěšnou a sebevědomou televizi. Zdá se mi, že jim mnohem víc vyhovuje televize slabá a bojácná, odkázaná na jejich vrtochy a aktuální potřeby a zájmy. Navzdory miliardovým investicím Novy, Voya a televize Prima do původní dramatické tvorby v posledních letech ale nebyl na festivalu v Karlových Varech žádný projekt, na němž by se buď Voyo, Nova nebo Prima podíleli. Vyrábějí toliko spotřební zboží, věšáky na reklamu. Naopak, pod všemi celovečerními filmy, ať už hranými či dokumentárními, vybranými týmem Karla Ocha do letošního karlovarského programu, bylo logo České televize. A to je vlastně ten úplně poslední důvod k radosti a důkaz toho, že já a moji kolegové v ČT neděláme svoji práci (snad!!!) úplně nejhůř.

Uf, snad to není moc patetické. A pokud ano, tak se nedivte, spánkový deficit z Karlových Varů se někde projevit prostě musel. Krásné léto všem!

Vidět se zase můžeme například na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Jak mi pravil jeden pán ve frontě před kinem: “Vary jsou fajn, ale už se těším do Hradiště!”

Po x letech jsem si loni refreshoval svoji festivalovou fotografii, aby se mi ten pán na fotografii aspoň trochu podobal. :)
Po x letech jsem si loni refreshoval svoji festivalovou fotografii, aby se mi ten pán na fotografii aspoň trochu podobal. 🙂

* Červenec 2023 A poslední můj letošní červený koberec na festivalu v Karlových Varech – černá komedie s nádechem hororu PŘIŠLA V NOCI režijního tandemu Tomáš Pavlíček/Jan Vejnar. Příběh vypráví o mladém páru třicátníků Anety a Jirky, jejichž vztah plyne poněkud rutinně, ale v zásadě spokojeně až do té chvíle, než uprostřed noci zazvoní zvonek a za dveřmi se objeví až na kůži promáčená Valerie, Jirkova matka. Krátkodobý nouzový azyl se z dnů mění v týdny a z týdnů v měsíce… Srdečná a veselá, životem notně otřískaná, ale přesto nezdolná Valerie se navzdory mnoha slibům totiž stále nemá k odchodu. Ba co víc, ze soukromí mladého páru ukrajuje každým dnem víc a víc.

Festivaly obecně bývají přehlídkou nejrůznějších bolehlavů lidstva a narazit na nich na komedii, bývá vzácné. Možná i proto byly výbuchy smíchu na obou projekcích, na nichž jsem byl, tak bouřlivé a upřímné. Snad snímek zafunguje podobným způsobem i na diváky běžných kin. Troufnu si tvrdit, že prakticky všichni si budou po projekci googlovat jedno jediné jméno – Simona Peková. Neméně skvělí jsou sice i Jiří Rendl a Anette Nesvadbová, ale postava Valerie je prostě z těch, kterým se říká životní. Do kin film dorazí na podzim letošního roku, vidět ho ale můžete nejen v karlovarských ozvěnách ale třeba i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.

Režiséři Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Režiséři Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
"Čím menší rozpočet, tím větší delegace," pravil trefně moderátor světové premiéry filmu Přišla v noci, kterou jednoznačně ovládla Simona Peková. Nejdřív svým výkonem na plátně v roli Valerie, posléze svým výkonem v debatě po filmu. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
“Čím menší rozpočet, tím větší delegace,” pravil trefně moderátor světové premiéry filmu Přišla v noci, kterou jednoznačně ovládla Simona Peková. Nejdřív svým výkonem na plátně v roli Valerie, posléze svým výkonem v debatě po filmu. Foto: Film Servis Karlovy Vary.

* Červenec 2023 A další želízko, tentokrát opět soutěžní, hozené do vroucího karlovarského pramene. Příběh o složitém poznávání současného světa i sebe sama BRUTÁLNÍ VEDRO režiséra Alberta Hospodářského, který do hlavní role obsadil svého bratra Vincenta. Režisér v rozhovoru pro irozhlas.cz řekl: “Pro mě je hlavní podstatou filmu snaha ukázat nebo zosobnit úzkost, kterou lidé hlavně v mladší generaci v současné době prožívají a čelí.”

Režisér Albert Hospodářský. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Režisér Albert Hospodářský. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Herci Vincent Hospodářský, Zdeňka Petrová, Barbora Voříšková a Kateřina Petrová, Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Herci Vincent Hospodářský, Zdeňka Petrová, Barbora Voříšková a Kateřina Petrová, Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Premiéra v Karlovarské městské divadle, soutěžní sekce Proxima. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Premiéra v Karlovarské městské divadle, soutěžní sekce Proxima. Foto: Film Servis Karlovy Vary.

* Červenec 2023 Producent? Debutant. Režisér? Debutant. Kameraman? Debutant. Scenárista? Debutant. Herečka v hlavní roli? Debutantka. A jejich debut? BOD OBNOVY! Výpravná sci-fi, na kterou Česko čekalo šedesát let! Režisér Robert Hloz mluvil před premiérou o tom, jak si tímto filmem splnil svůj dětský sen. Producenta Jana Kallistu nedokázal stres opustit ještě čtyřiadvacet hodin po premiéře. Pořád nechápal, co se vlastně a jak stalo. Nervozita logicky cloumala i ostatními, kteří měli poprvé v životě tu čest jít po červeném koberci a dívat se z pódia do tváří 1 148 diváků. Zvlášť když divácká očekávání byla po zveřejnění působivého teaseru vyšponovaná na maximum.. Mnozí možná očekávali film-zázrak, ale ono je zázrakem už jenom to, že vůbec vznikl. Trvalo to devět let. Zafinancovat a natočit takhle nákladný, odvážný a ve všech směrech složitý debut bylo extrémně těžké a producent přiznal, že okamžiků, kdy to všechno chtěl zabalit, bylo hned několik.

Při vědomí toho všeho si netroufám říct, jak to v pondělí 3. července ve Velkém sále Thermalu vlastně dopadlo. Premiérové publikum bývá vždycky ošidné. Za sebe můžu říct snad jen to, že jsem cítil a pořád cítím obrovský respekt a obdiv ke všem za to, co dokázali! Divákům snad jen můžu říct, aby se na ten film nebáli jít. Zjistí, jak také může vypadat český film. Úplně jinak než ho šedesát let mohli vídávat.

Herci Karel Dobrý, Iveta Dušková a Václav Neužil na červeném koberci. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Herci Karel Dobrý, Iveta Dušková a Václav Neužil na červeném koberci. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
A jako poslední přichází na pódium Velké sálu hotelu Thermal režisér Robert Hloz. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
A jako poslední přichází na pódium Velké sálu hotelu Thermal režisér Robert Hloz. Tleskají Andrea Mohylová, Matěj Hádek a Václav Neužil, Foto: Film Servis Karlovy Vary.
První film, ať je jakýkoli, provázejí vždycky velké emoce. U takhle realizačně i finančně náročného projektu obzvlášť. Producent Jan Kallista se nebál dát najevo svoje emoce. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
První film, ať je jakýkoli, provázejí vždycky velké emoce. U takhle realizačně i finančně náročného projektu obzvlášť. Producent Jan Kallista se nebál dát najevo svoje emoce. Foto: Film Servis Karlovy Vary.

* Červenec 2023 V neděli 2. července měl ve Velkém sále hotelu Thermal světovou premiéru film CITLIVÝ ČLOVĚK debutujícího režiséra Tomáše Kleina. O snímku, který se uchází o hlavní cenu karlovarského festivalu, sami tvůrci mluví jako “smrtící jízdě za láskou”. Umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och při uvádění snímku vyzdvihoval jeho krásu i smutek, divokost a něžnost; říkal, že snímek má v sobě pohlcující temnotu, že je o hledání domova a že v neposlední řadě vypráví také o otcích a synech.

Během debat padala i další zajímavá přirovnání. Někdo film vnímá jako road movie po dystopickém světě, který už možná žijeme, aniž bychom si to byli schopní (nebo možná jen ochotní?) připustit. Jiný mluví o horečnatém snu a zoufalém hledání lásky. Další snímek bere jako krutou zprávu o nefunkčnosti dnešních vztahů.

Od začátku jsme věděli, že film bude budit kontroverze a že spousta diváků se s ním mine. Ostatně Agáta Hanychová českého filmu se už prý patřičně rozohnila. O to víc mě těší, s jakou láskou, obdivem a respektem o našem filmu mluví samotný Jáchym Topol. A o to víc si také vážím diváků, kteří za mnou po projekci přišli, aby mi řekli, jak hluboce je film zasáhl. Já sám ten film mám rád. Moc rád.

Režisér Tomáš Klein. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Režisér Tomáš Klein. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Zleva autor předlohy Jáchym Topol a herci David Prachař, Jaroslav Cuhra, Tatiana Dyková, Jiří Lábus, Vladimír Javorský, Alexandra Borbély a Ján Jackuliak. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Zleva autor předlohy Jáchym Topol a herci David Prachař, Jaroslav Cuhra, Tatiana Dyková, Jiří Lábus, Vladimír Javorský, Alexandra Borbély a Ján Jackuliak. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Sedmadvacetičlenná tvůrčí delegace na pódiu Velkého sálu hotelu Thermal. Foto: Film Servis Karlovy Vary.
Sedmadvacetičlenná tvůrčí delegace na pódiu Velkého sálu hotelu Thermal. Foto: Film Servis Karlovy Vary.

* Červen 2023 Světovou premiéru si BOD OBNOVY odbyde 30. června na festivalu Bucheon International Fantastic Film v Jižní Koreji. Bude uveden v sekci Bucheon Choice: Features. Přiznám se, že o tomto festivalu mnoho nevím, ale údajně je to Mekka vědecko-fantastických filmů, kde dominují především snímky asijské provenience a kam se dostat není vůbec jednoduché. Mimochodem, režisér Robert Hloz studoval film nejen na zlínské Univerzitě Tomáše Bati, ale právě i v Jižní Koreji. Navíc v Koreji natočil i jeden ze svých mimořádně úspěšných krátkých filmů NUMBERS.

Režisérův odlet do Koreje byl sice poněkud dramatický, ale nakonec snad letadlo stihnul, tak snad stihne i páteční premiéru. Držím palce!
Režisérův odlet do Koreje byl sice poněkud dramatický, ale nakonec snad letadlo stihnul, tak snad stihne i páteční premiéru. Držím palce!

* Červen 2023 A čtvrtým filmem v hlavním programu karlovarského festivalu, na němž jsme měl tu čest se podílet, je sci-fi thriller BOD OBNOVY, který podle obrovského množství ohlasů po zveřejnění teaseru bude asi patřit mezi nejostřeji sledované filmy letošního roku. Není divu, takhle ambiciózní česká sci-fi tu nebyla rovných šedesát let.

Jinak asi není náhoda, že všechny filmy, se kterými jedu letos do Varů, jsou debuty. Generační výměna českého filmu je konečně tu!

Pro Andreu Mohylovou jde o debut před filmovou kamerou. A hned v hlavní roli. A hned v takhle nákladné sci-fi!
Pro Andreu Mohylovou jde o debut před filmovou kamerou. A hned v hlavní roli. A hned v takhle nákladné sci-fi!

* Červen 2023 Třetím filmem, se kterým mám letos tu čest jet na festival do Karlových Varů, je černá komedie s nádechem hororu PŘIŠLA V NOCI režisérů Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara. V roli srdečné a veselé, životem notně otřískané, ale přesto nezdolné Valerie, která odmítá opustit domácnost svého syna a jeho přítelkyně, exceluje Simona Peková.

Simona Peková si zahrála v celé řadě filmů, ale spíš jen malé role a roličky. Poprvé v hlavní roli se publiku představí až ve svých 68 letech!
Simona Peková si zahrála v celé řadě filmů, ale spíš jen malé role a roličky. Poprvé v hlavní roli se publiku představí až ve svých 68 letech!

* Červen 2023 Skvělé! Animovaný film TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO získal na prestižním festivalu v Annecy ve své kategorii Cenu poroty! Gratulace všem, zejména scenáristce Janě Šrámkové, režisérovi Filipu Pošivačovi a producentům Jakubovi Viktorínovi a Pavle Kubečkové Janouškové! Příběh svítícího Tondy a jeho brýlaté kamarádky Slávky dorazí do českých kin na konci tohoto roku.

Festival v Annecy je vůbec nejprestižnějším festivalem animovaných filmů na světě.

* Červen 2023 První ochutnávka filmu, který vyvolá velké kontroverze a velké debaty. BRATŘI. Na podzim to bude přesně 70 let, co se Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda rozhodli emigrovat na Západ. Překročili hranice tehdejšího Československa do Německé demokratické republiky a snažili se dostat do Západního Berlína. V patách měli tisíce pronásledovatelů, policistů i vojáků, východoněmeckých i sovětských. Proč se stalo všechno to, co se stalo? A víme opravdu všichni, jak se to stalo? Mimochodem, první verze scénáře tohoto filmu vznikla v roce 2009.

* Červen 2023 Před třiceti lety jsem nastoupil do filmových studií na Barrandově do svého vůbec prvního zaměstnaní v životě. V ateliéru číslo sedm se o mnoho a mnoho let později točil vůbec první celovečerní film, na němž jsem se podílel jako dramaturg. Dnes v sedmičce točíme film, na kterém mi opravdu hodně záleží – VLNY scenáristy a režiséra Jiřího Mádla. Ale upřímně, mně asi hodně záleží úplně na každém filmu, na kterém dělám.

Barrandov Studio.
Barrandov Studio.
Ateliér číslo sedm v Nových halách.
Dveře do bytu Tomáše (Vojtěch Vodochodský) a Páji (Ondřej Stupka).
Kamera, klapka, akce.
Kamera, klapka, akce.

* Červen 2023 Neuvěřitelné se stalo skutkem a opravdu točíme! Ačkoliv se svým studentským filmem BÁBA dokázala vyhrát festival v Cannes, státní fond kinematografie jí hodně dlouho odmítal dát podporu na její celovečerní debut. Když se tak po mnoha letech konečně stalo a po složitých a pečlivých přípravách všechno směřovalo k realizaci, týden před první klapkou zničily italské lokace ničivé povodně. Celý tým stál před zásadním rozhodnutím, zda v takové situaci film přece jen roztočit nebo ne. Režisérka Zuzana Kirchnerová a producentka Dagmar Sedláčková ale udělaly velmi odvážné rozhodnutí a KARAVAN se přece jen točí.

Představitelka hlavní role Anna Geislerová o filmu říká: “Je o lásce k sobě, k dětem, ke svobodě. O přijetí svých chyb, vin a odpuštění si. O mateřství a ženství a jejich temných vodách, o komplikovanosti vztahu matky a syna, kteří jsou na sobě závislí. O potřebě milovat a být milován.” V dalších rolích mj. Jana Plodková, Juliana Brutovská Oľhová, Giandomenico Cupaiuolo či Oscar de Summa.

Anna Geislerová na útěku před svým synem i před sebou. Foto: Masterfilm.
Anna Geislerová na útěku před svým postiženým synem i před sebou. Foto: Masterfilm.

* Červen 2023 Exkluzivní prostor pro filmaře čekající na objevení i pro renomované autory hledající nové definice své tvorby. Takhle loni umělecký šéf karlovarského festivalu Karel Och představoval novou soutěž, která dostala název Proxima. A právě v ní bude letos představen celovečerní autorský debut Alberta Hospodářského BRUTÁLNÍ VEDRO, příběh osmnáctiletého kluka, kterému se cestou na chalupu za kamarády dějí velmi podivné věci.

* Červen 2023 Řadu let z pozice dramaturga říkáte tvůrcům co a jak. Kde zrychlit vyprávění, kde se čemu vyhnout nebo naopak jak něco jiného jinde posílit. Kecáte do příběhu, do postav, do gradace, do animace i do hudby, kecáte prostě do všeho. Navenek působíte, že máte patent na rozum, že jste všude byl a všechno viděl nejmíň dvakrát. Přitom máte v sobě docela malou dušičku, jestli jste sám někde něco nepřehlédl, nepodcenil nebo naopak nedomyslel, jestli netorpédujete práci desítek a stovek lidí ke dnu místo toho, abyste jim pomáhal plout vznešeně po hladině. U animovaného filmu tohle všechno trvá dlouhé a dlouhé roky. Je to nekonečné. Mezitím uděláte iks jiných hraných filmů, změní se vlády, projdou celé epidemie a během toho se desítky lidí dál den co den pinoží a piplají s každým detailem a s každou maličkostí. A pak přijde premiéra, den zúčtování, kdy se ukáže, jestli to všechno, co jste říkal, nakonec opravdu bude fungovat, jestli se děti budou bát tam, kde se bát mají, a jestli se budou smát tam, kde se smát mají, nebo jestli jim bude film úplně ukradený, budou se bavit mezi sebou a všelijak jinak zlobit v beztrestné tmě kinosálu. Celovečerní film  TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO režiséra Filipa Pošivače, scenáristky Jany Šrámkové a producentů Jakuba Viktorína a Pavly Janouškové Kubečkové měl premiéru na zlínském filmovém festivalu a bylo skvělé tam být. Cítit s těmi odhadem desetiletými caparty ticho v sále, napětí i uvolnění. Poslouchat po projekci partu kluků “tož to bylo fakt perfektní” a spolu s režisérem se červenat u slov chvály dvou mladých žen, které sáhodlouze a s povděkem kvitují, kolika závažných věcí se film dotkl a jak elegantně to udělal. Mám z toho radost. Gratuluji režisérovi a on se směje, že měl přece dobrého dramaturga. No, možná, hlavně ale já jsem měl štěstí na spoustu lidí s úžasně velkým a otevřeným srdcem, scenáristku Janu a režiséra Filipa zejména.

Ticho před bouří.
Ticho před bouří.
Za chvíli to vypukne.
Za chvíli to vypukne.
A je to tu. Světová premiéra filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo.
A je to tu. Světová premiéra filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo.

* Květen 2023 Celovečerní debut režiséra Tomáše Kleina CITLIVÝ ČLOVĚK byl přijat do hlavní soutěže karlovarského festivalu! Film vznikl podle stejnojmenného románu Jáchyma Topola a v hlavních rolích mj. uvidíte Davida Prachaře, Tatianu Dykovou, Vladimíra Javorského, Alexandru Borbély, Milana Mikulčíka, Jiřího Lábuse, Jiřího Schmitzera a zejména Jaroslava Cuhru!

* Květen 2023 “Už jen to, že můžeme být tady, je pro nás neskutečná odměna!” Tak to jsou slova jednoho z producentů krátkého filmu OSMÝ DEN Kryštofa Burdy. Film režiséra Petra Pylypčuka byl na festivalu v Cannes uveden ve světové premiéře v úterý 23. května v soutěžní sekci La Cinef. Jedinou českou vítězkou této sekce je Zuzana Kirchnerová, která tu dokázala v roce 2009 vyhrát s filmem BÁBA a která shodou okolnosti v pondělí 22. května začala v Itálii točit svůj celovečerní debut KARAVAN. Je mi ctí se podílet na obou filmech, OSMÉM DNI i KARAVANU.

Hned dva české filmy se letos dostaly do soutěžní sekce La Cinef na nejprestižnějším filmovém festivalu světa v Cannes. Uprostřed v bílých košilích vedle sebe režisérka filmu "Electra" Daria Kashcheeva a režisér filmu "Osmý den" Petr Pylypčuk. Foto: České filmové centrum
Hned dva české filmy se letos dostaly do soutěžní sekce La Cinef na nejprestižnějším filmovém festivalu světa v Cannes. Uprostřed v bílých košilích vedle sebe režisérka filmu “Electra” Daria Kashcheeva a režisér filmu “Osmý den” Petr Pylypčuk. Foto: České filmové centrum.

* Květen 2023 Po té, co minulý týden postihly italskou oblast Emilia-Romagna zničující záplavy, které přinesly oběti na lidských životech a škody za desítky miliard korun, se stal zázrak a v pondělí 22. května 20023 jsme právě v této oblasti přece jen začali natáčet celovečerní debut Zuzany Kirchnerové KARAVAN. Držte nám palce. Každé natáčení je těžké, ale tohle asi tak desetinásobně.

Dnes svítí sluníčko, minulý týden to na této zahradě vypadalo docela jinak. Foto: nutprodukce.
Dnes svítí sluníčko, minulý týden to na této zahradě vypadalo docela jinak. Foto: nutprodukce.

* Květen 2023 Režisérka Agnieszka Holland dokončila v Polsku hlavní část natáčení polsko-francouzsko-belgicko-českého filmu HRANICE. Snímek popisuje příběh rodiny syrských uprchlíků, osamělé učitelky angličtiny z Afghánistánu a mladého polského pohraničníka, kteří se setkávají na polsko-běloruských hranicích během poslední humanitární krize vyvolané běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem, který svoji zemi otevřel emigrantům, aby zesílil tlak na Evropskou unii. Scénář, pod nímž jsou kromě režisérky podepsáni i Gabriela Lazarkiewicz-Sieczková a Maciej Pisuk, je inspirován skutečnými událostmi. Rešerše pro film zahrnovaly stovky hodin analýz dokumentů, rozhovory s uprchlíky, pohraničníky, obyvateli pohraničí, aktivisty i odborníky na danou tématiku.

„Není to film o uprchlících, není to ani film o polských aktivistech zachraňujících uprchlíky nebo o pohraniční stráži, i když se tyto tři pohledy ve filmu prolínají,” řekla Agnieszka Holland časopisu Variety. “Film je příběhem o tom, jak se každý z nás může nečekaně ocitnout v mezní situaci a musí se rozhodnout mezi dobrem a zlem.“

Film byl kromě jiných podpořen i Státním fondem kinematografie a Českou televizí.

Režisérka Agnieszka Holland během natáčení filmu Hranice (The Green Border). Foto: Films Boutique.
Režisérka Agnieszka Holland během natáčení filmu Hranice (The Green Border). Foto: Films Boutique.

* Květen 2023 Bylo to někdy počátkem 90. let, studoval jsem tehdy fakultu sociálních věd a v rámci studia žurnalistiky jsme měli celý ročník víkendový výjezd na zámek v Dobříši s Českým (nebo tehdy ještě Československým?) rozhlasem. Přiznám se, že mě tehdy víc zajímal zámek a Adina Mandlová, která tam dožívala poslední měsíce svého života, než nějaké rádio, o to víc jsem byl uhranut a omámen, když nám tam tehdy v jednom z těch největších sálů pustili rozhlasovou hru ZTRACENÝ HLAS s neuvěřitelně skvělou Laďkou Kozderkovou v hlavní roli. Bylo to pro mě tehdy tak silné, že jsem zapochyboval, jestli film a televize jsou pro mě ty správné životní preference.

Když jsem se o mnoho a mnoho let později v debatě s kamarádem jen tak na okraj zmínil, že bych chtěl jednou, až budu starý, mít svůj vlastní pořad v rádiu, kam bych si zval hosty, jaké já chci, a povídal si s nimi o tom, co zajímá mě, netušil jsem, jak rychle se mi tohle přání splní. Neuplynulo ani čtrnáct dní a už jsem seděl v budově na Vinohradech a nahrával, zatím do zdi, svůj první rozhovor. Protože prý nebyl špatný, nejenže ho nakonec ČESKÝ ROZHLAS odvysílal, ale ještě jsem dostal nabídku být jedním z moderátorů Nočního mikrofóra. Už pět let si zvu do rádia lidi, kteří mě zajímají a se kterými mě baví si povídat. Jasně že někdy se ty naše energie a nálady sejdou lépe a někdy hůř, ale vždycky je to pro mě adrenalin, který bych před vysíláním nejradši zadupal do země a který mi po vysílání naopak dává neuvěřitelnou lehkost na těle i na duši.

Rozhlas slaví 100 let. Ve srovnání s tím je mých pět společných let zatraceně zanedbatelných, ale i tak mě těší být aspoň jednou za 14 dní na Dvojce Českého rozhlasu, vždy ve čtvrtek ve 22:30, na hodinu součástí té velké historie a toho velkého týmu. Vstoupit lidem do domovů, do jejich aut a třeba i na pracoviště, být blízko nich a s nimi v jejich nejintimnějším prostoru a povídat si. O věcech velkých i docela obyčejných. A ještě víc mě těší, že jsem součástí projektu, kterému se daří, protože Dvojce roste poslechovost jako žádnému jinému rádiu u nás (o necelých deset procent oproti předchozímu kvartálu).

Když jsem nastupoval, varovali mě, že po dvou letech přichází krize. Člověk vyčerpá seznam hostů, které chtěl pozvat, musí se začít poohlížet po jiných, jinde a dál, stejně tak podlehne obavě, jestli se neptá pořád na to samé a dokola. Tím prvním zatím netrpím ani v nejmenším. Naopak se děsím, kolik hostů bych ještě tak rád pozval a poznal blíž a že to nikdy nemůžu stihnout. To druhé občas pod kůži zalézá, ale snažím se s tím bojovat, jak jen nejlíp umím. Když přijde nějaká fajn zpráva (třeba od Ondry Vetchého, který poslouchal cestou autem) nebo dojemný koresponďák s rozklepaným rukopisem od posluchačky z Brna, vždycky mě to nakopne, že ta předpůlnoční setkání snad nejsou ztrátou času ani pro mě, ani pro posluchače.

Tak na těch dalších 100 let, protože “100 let je jen začátek”!

S Janem Hrušínským.
Ztichlá budova rozhlasu, prázdné chodby, ticho a klid. To je super atmosféra pro povídání. Takto s Janem Hrušínským.
Ke 100 letům jsem si pozval jako hosta Magdalenu Dietlovou. Jednak v rádiu kdysi také pracovala (v tom ostravském), jednak mě zajímalo, kde bere tu celoživotní noblesu a vnitřní klid, a jednak jsem chtěl aspoň trošičku nahlédnout pod pokličku legendárního scenáristy Jaroslava Dietla.
Ke 100 letům jsem si pozval jako hosta Magdalenu Dietlovou. Jednak v rádiu kdysi také pracovala (v tom ostravském), jednak mě zajímalo, kde bere tu celoživotní noblesu a vnitřní klid, a jednak jsem chtěl aspoň trošičku nahlédnout pod pokličku legendárního scenáristy Jaroslava Dietla.

* Květen 2023 63. ročník mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně letos zahájí světová premiéra rodinného česko-slovensko-maďarského snímku TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO režiséra Filipa Pošivače. Jde o film vytvořený loutkovou animací (takřka všechno se na něm dělalo ručně!) a přináší poselství o tom, že s jinakostí se lze poprat v jakékoli podobě a že tolerance a zodpovědnost jsou karty, se kterými lze vždy hrát.

Na viděnou 1. června v 10 hodin v Kongresovém centru ve Zlíně, na nejstarší přehlídce svého druhu na světě!
Na viděnou 1. června v 10 hodin v Kongresovém centru ve Zlíně, na nejstarší přehlídce svého druhu na světě!

* Květen 2023 Dne 20. dubna odstartoval scenárista a režisér Jiří Mádl hlavní část natáčení svého třetího celovečerního filmu VLNY. Příběh je situován do prostředí Československého rozhlasu 60. let, kdy vedl Redakci mezinárodního života Milan Weiner, který okolo sebe začal systematicky sdružovat mimořádně schopné a odvážné lidi, kteří se navzdory tuhým socialistickým letům rozhodli bojovat za nezávislé zpravodajství a svobodu. V hlavních rolích uvidíte mj. Vojtěcha Vodochodského, Tatianu Pauhofovou, Stanislava Majera, Vojtěcha Kotka, Igora Bareše, Martina Hofmanna či Tomáše Maštalíra. Kvůli natáčení se tak musela výrazně proměnit i budova Rozhlasu na Vinohradské třídě, musela se tak trochu propadnout časem.

Zleva Petr Halíček, Marika Šoposká, Matyáš Řezníček, představitel hlavní role Vojtěch Vodochodský, Tatiana Pauhofová, Vojtěch Kotek a Petr Lněnička. Foto: Dawson Production.

* Duben 2023 A další skvělá zpráva! Animovaný film TONDA, SLÁVKA A KOUZELNÉ SVĚTLO režiséra Filipa Pošivače a producentů Jakuba Viktorína a Pavly Kubečkové Janouškové bude uveden v soutěžní sekci Contrechamp nejprestižnějšího festivalu animovaných filmů na světě v Annecy. Bylo mi ctí pomáhat tomuto filmu na svět!

Tonda, Slávka a kouzelné světlo
Odhalí Tonda a Slávka tajemství jejich domu?

* Duben 2023 Dospívání je vždycky složitá záležitost. Dvojnásob těžší to je, když jsou vaši rodiče členy sekty. Právě o tom vypráví krátký film OSMÝ DEN scenáristy a režiséra Petra Pylypčuka a producentů Kryštofa Burdy a Tomáše Pertolda, který byl vybrán na letošní festival v Cannes do soutěžní sekce La Cinef. Bylo mi ctí pomoct tomuto snímku na svět. O účast v této sekci se ucházelo na dva tisíce filmů z celého světa, nakonec pořadatelé vybrali šestnáct filmů ze třinácti zemí (mimochodem, právě Česká republika patří mezi země s dvojnásobnou účastí díky filmu Darii Kashcheevy ELECTRA). Obrovská radost a obrovská gratulace!

Dostat se se svým snímkem na nejprestižnější filmový festival na světě je snem každého tvůrce. Petru Pylypčukovi se to povedlo. Bylo mi ctí být u toho.
Dostat se se svým snímkem na nejprestižnější filmový festival na světě je snem každého tvůrce. Petru Pylypčukovi se to povedlo. Bylo mi ctí být u toho.

* Duben 2023 Debut jako hrom. BOD OBNOVY. Český film, jaký jste ještě neviděli. Režie Robert Hloz, producent Jan Kallista. Je na co se těšit!

Dočká se slavná Ikarie XB1 brzy silné konkurence? Chci věřit, že ano!

* Duben 2023 Devatenáctého dubna by oslavil sté narozeniny herec LUBOMÍR LIPSKÝ (19. 4. 1923 – 2. 10. 2015). Mockrát jsme se v životě nepotkali, ale troufnu si říct, že jsme se měli rádi. Hodně rádi. I když jsme se o tom nikdy nebavili, asi věděl, že mám velkou slabost pro jeho bratra Oldřicha Lipského (1924 – 1986), režiséra celé řady filmů, které prostě miluju (za všechny AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! nebo ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA) a že se snažím jeho věhlas a slávu šířit, jak jen to jde. S Lubomírem jsem dělal jen jeden velký rozhovor. Bohužel. Ale je to povídání, na které vzpomínám velmi často a s velkou láskou. Tady aspoň maličká ochutnávka, jejímž prostřednictvím bych tam někam nahoru rád vzkázal: “Mistře, díky za to, že jste byl, za to, jaký jste byl a že jsem vás měl možnost poznat. Mám vás rád!”

Vzpomínáte na svůj vůbec první film, který jste natočil?
Na něco takového se nedá zapomenout! Psal se rok 1946, film se jmenoval V HORÁCH DUNÍ a my s bráchou v něm hráli syny Gustava Hilmara. Byl to mimochodem první a taky poslední film, ve kterém jsem s bráchou hrál. Příběh se odehrával za války a já v něm fungoval jako spojka k partyzánům. Moje vůbec první scéna před kamerou spočívala v tom, že vpadnu do dveří, jsa postřelen, dopadnu na lavici a začnu umírat.

Dovedete si to představit? Hilmar, Pfeiffer, Záhorský, Speerger; všichni ti ostřílení barrandovští harcovníci hráli vesničany, seděli okolo a radili mi, jak správně umírat. Jeden říkal: “Já když umírám, tak hodně polykám, aby mi pořádně lítal ohryzek.” Druhý zase: “Ba ne, lepší je obracet oči v sloup.” Třetí: “Kdepak, nejlepší je u toho cukat nohama…” Dělali si prostě ze mě srandu, ale já to tehdy nepoznal a v upřímné snaze být co nejlepší jsem dělal opravdu všechno, co mi radili: polykal jako o život, obracel oči v sloup, cukal nohama…

Dneska to zní jako veselá historka, ale tehdy vám u toho asi moc veselo nebylo.
Surový to bylo, co si budeme povídat. Takhle se vytahovat na kluka z Pelhřimova, který je vyvalený jen z toho, že se dostal na Barrandov.

Lubomír Lipský na festivalu v Karlových Varech. Foto: Tomáš Adamec.
Lubomír Lipský na festivalu v Karlových Varech. Foto: Tomáš Adamec.

* Duben 2023 Celý večer sbíráte jednu cenu za druhou, ale když dojde na ty ceny ze všeho nejdůležitější, radují se jiní. Tak přesně tohle se stalo 15. dubna při předávání slovenských výročních filmových cen Slnko v sieti. PIARGY režiséra Ivo Trajkova během večera posbíraly celkem dvanáct (!) trofejí a zdálo se, že budou jednoznačným králem večera. Jenže pak přišel šok! Cenu za nejlepší režii získal Michal Blaško za film OBĚŤ a cenu za nejlepší film rovněž OBĚŤ! A já z toho mám obrovskou radost nejen kvůli tomu, že jsem se na vzniku tohoto snímku podílel, ale i proto že je to podle mě vítězství naprosto zasloužené! Každopádně gratulace všem oceněným!

Slovenské výroční filmové ceny Slnko v sieti se letos udílely už podvanácté.
Slovenské výroční filmové ceny Slnko v sieti se letos udílely už podvanácté.
Producent Jakub Viktorín a režisér Michal Blaško právě přebírají cenu za nejlepší film roku.
Producent Jakub Viktorín a režisér Michal Blaško právě přebírají cenu za nejlepší film roku. Cenu převzali z rukou Wandy Adamík Hrycové. Foto: Facebook nutprodukcie.

* Duben 2023 Spolupracuji teď s několika mladými autory. Někteří ještě studují vysokou školu, jiní už ji absolvovali. Někteří z nich mi byli dokonce doporučeni svými pedagogy jako ti vůbec nejlepší v ročníku. Mám ale stále neodbytnější pocit, že tito budoucí (nebo už současní) scenáristé úplně neovládají práci se slovem. Celou epizodu dva lidé pinklují. Poprvé si myslím, že je to jen překlep. Pak podruhé, potřetí, je to tam prostě pořád, takže je evidentní, že to překlep není. Ok, vysvětlím dotyčnému, že číšníkovi se občas říká pingl a pingl nepinkluje, ale pingluje. Stane se, snažím se uklidnit sám sebe. Jeden známý si až do dospělosti myslel, že příbor není příbor, ale tříbor, protože jsou tam přece tři věci – vidlička, nůž a lžíce. Byl v šoku a slovo příbor mu nedávalo žádný smysl. Dočtu tedy a vezmu další text, kde jiný mladý autor píše, že dva lidé sedí v restauraci. Ale i tady jsem po pár řádcích mimo. Ona dokončuje chřest, on nedokončí steak. Nejdřív se zarazím, co se v té scéně vlastně děje, aby mi o vteřinu a půl došlo, že tu někdo evidentně umí líp anglicky než česky, ačkoliv je Moravák jak Brno. Ale jak může fungovat text, když nefunguje autor? A ještě jedna historka. Mladý muž mě poměrně suverénně obvinil, že používám příliš mnoho cizích slov, kterým on nerozumí a musí si je pak doma googlovat, protože přede mnou nechce být za blbce. Chtěl jsem, ať uvede příklad slova, kterému nerozuměl. Prý takové slovo “zjihnout”! To slovo prý v životě neslyšel a nejdřív si myslel, že to znamená odcestovat na jih, než mu google řekl něco docela jiného.

Scenáristika je o úsporném a naprosto přesném kladení slov. V dialogu, v popisu scén, situací. Když ale neovládáme to, s čím pracujeme, v tomto případě jazyk, má taková práce vůbec naději na úspěch a tudíž nějaký smysl?

Tolik krátké lingvistické okénko a zoufalcovo povzdechnutí. Jdu doběhnout ten nedokončený steak, snad u něj přece jen nakonec odcestuju na jih.

Jen co dokončíš chřest, podivíš se na onlyfans. 🙂

* Duben 2023 V roce 2014 přišla Česká televize (tuším díky iniciativě Heleny Uldrichové) s akcí, která se jmenuje FILMOVÝ AKCELERÁTOR a jejímž smyslem je hledat nejzajímavější mladé filmaře u nás a pomáhat jim s jejich ambiciózními studentskými snímky. Každý rok pošle pražská FAMU, písecká Filmová akademie Miroslava Ondříčka a zlínská Univerzita Tomáše Bati do soutěže po třech projektech, z nichž porota vybírá ty nejlepší, kterým je pak nabídnuta koprodukce s Českou televizí. Dne 24. února se konal už osmý ročník Akcelerátoru pro hrané filmy, 31. března jsme stejnou akci vůbec poprvé pořádali i pro filmy animované.

Mezi hranými filmy bral první místo film VĚŽ režisérky Marie Magdaleny Kochové, druhé místo film MALÝ ÚTĚK režiséra Matěje Hrudičky a o třetí místo se podělily snímky PRVNÍ HLÍDKA Vojtěcha Konečného a VLAKY Mariam Mansuryan. Čestné uznání a nabídku alespoň dramaturgické spolupráce pak získal projekt ZAMLŽENO Elišky Přádové.

První místo v rámci animovaných filmů získal projekt MYSL A TĚLO režiséry Anny Rybecké, druhé místo SEDMIKRÁSKA režisérky Doroty Kaustové.

V porotě Filmového akcelerátoru pro hraný film spolu s režisérkou Alicí Nellis a scenáristou a dramaturgem Tomášem Feřtkem. Foto: Koňaříková/Česká televize.
V porotě Filmového akcelerátoru pro hraný film spolu s režisérkou Alicí Nellis a scenáristou a dramaturgem Tomášem Feřtkem. Foto: Eva Koňaříková/Česká televize.
Akce se koná v Konferenčním centru České televize, tedy na stejném místě, kde probíhají tzv. Programové rady, na nichž vedení ČT schvaluje projekty do výroby. Obě akce probíhají stejným způsobem. Stručná prezentace, doplňující dotazy, v případě Akcelerátoru zpětná vazba, následně krátká porada a pak rozhodnutí. Atmosférou to občas může připomínat maturity. Foto: Koňaříková/Česká televize.
Akce se koná v Konferenčním centru České televize, tedy na stejném místě, kde probíhají tzv. Programové rady, na nichž vedení ČT schvaluje projekty do výroby. Obě akce probíhají stejným způsobem. Stručná prezentace, doplňující dotazy, v případě Akcelerátoru zpětná vazba, následně krátká porada a pak rozhodnutí. Atmosférou to občas může připomínat maturity. Foto: Eva Koňaříková/Česká televize.
V porotě Filmové akcelerátoru pro animovaný film. Člověk se snaží mluvit chytře a vypadá u toho jako blbec. Lehce obdivný (nebo spíš nevěřící?) pohled kolegyně Kateřiny Kačerovské to trochu zachraňuje. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
V porotě Filmové akcelerátoru pro animovaný film. Člověk se snaží mluvit chytře a vypadá u toho jako blbec. Lehce obdivný (nebo spíš nevěřící?) pohled kolegyně Kateřiny Kačerovské to aspoň trochu zachraňuje. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Ještě že se člověk nevidí, když mluví. O to víc se zasměje u fotek. Společně s kolegyní Annou Vášovou. Foto: Pavla Černá/Česká televize.
Ještě že se člověk nevidí, když mluví. O to víc se pak zasměje u fotek. Společně s dramaturgyní Annou Vášovou. Foto: Pavla Černá/Česká televize.

* Březen 2023 Česká televize nasadila na březnové neděle premiéry čtyř nových filmů. KURZ MANŽELSKÉ TOUHY vidělo 964 tisíc diváků, komedie ZBOŽŇOVANÝ zajímala 1,232 milionu diváků, MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST dosáhla na 1,073 milionu diváků a POSLEDNÍ ZÁVOD si nenechalo ujít 849 tisíc diváků. Suverénně nejlepší ohlasy se – aspoň ke mně – dostaly na posledně jmenovaný film.

Čtyři televizní premiéry čtyř nových distribučních filmů.
Čtyři televizní premiéry čtyř nových distribučních filmů.

* Březen 2023 Koncem srpna loňského roku jsme získali s pohádkou TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 na mezinárodním filmovém festivalu filmů pro děti v americkém San Diegu Cenu za nejlepší rodinný film. A v pátek 10. března cena konečně dorazila poštou do Prahy, tak jsme se mohli radovat podruhé.

Cena za nejlepší rodinný film z festivalu v americkém San Diegu.
Cena za nejlepší rodinný film z festivalu v americkém San Diegu.

* Březen 2023 Bodové hodnocení rady 92,14 ze 100 možných. Nevím, jestli někdy v historii Státního fondu kinematografie získal nějaký projekt lepší hodnocení. To ale až tak podstatné není, mnohem podstatnější je, že Rada Státního fondu kinematografie se rozhodla podpořit nový životopisný film o asi nejslavnějším pražském rodákovi, spisovateli Franzi Kafkovi, částkou 22 milionů korun. Film FRANZ scenáristy Marka Epsteina a režisérky Agnieszky Hollandové, který už podpořila i Česká televize, by se měl začít natáčet ještě v letošním roce. Velkou radost mi dělá i třetí místo a sedm milionů korun pro projekt scenáristy a režiséra Šimona Holého CHICA CHECA, na němž mám rovněž tu čest se podílet.

Producentka Šárka Cimbalová, scenárista Marek Epstein, režisérka Agnieszka Holland a moje maličkost. Foto: Česká televize.
Producentka Šárka Cimbalová, scenárista Marek Epstein, režisérka Agnieszka Holland a moje maličkost. Foto: Česká televize.

* Březen 2023 Když prý člověk hůř vidí, tříbí se mu sluch. Na letošních Českých lvech jsem měl možnost se o tom přesvědčit. Oč méně jsem viděl, o to víc jsem poslouchal. A ten večer mě vlastně hodně bavil. Česká televize, do jejíhož týmu mám tu čest patřit, pobrala úplně vše, což v stále silnější konkurenci ostatních televizí a miliardových investic do obsahu nových VOD platforem fakt není samozřejmost. Vítězové se v devadesáti devíti procentech dovedli nádherně radovat, velmi emotivně, chytře a občas i vtipně děkovat. Navíc snad v žádné kategorii nenastala situace, že by vyhrál někdo, komu by vítězství nešlo nepřát. Ze všeho nejvíc mě ale dostali Lvi za Mimořádný přínos českému filmu pro dramaturgyni Marcelu Pittermannovou a kinaře Jana Jíru. Skvělý medailon o první, ovace vestoje pro druhého. Obojí ukázalo, že svět filmu není jen těch pár kategorií, za které se udílejí každý rok skleněné sošky, že film filmem dělají stovky a tisíce dalších bezejmenných (kinařů, promítačů, distributorů, historiků, filmových vědců, archivářů, novinářů, popularizátorů, teoretiků atd. atd.) nebo v titulcích zcela přehlížených, bez nichž by to kouzlo pětadvaceti obrázků za vteřinu nebylo tak velkým kouzlem, jakým je nebo jakým dovede při šťastném propojení všech složek být. Nejvíc skleněných Lvů, šest, pobralo životopisné drama IL BOEMO (film, režie, zvuk, scénografie, kostýmy, masky), třikrát se radovali tvůrci a fanoušci filmu ARVÉD (scénář, herec v hlavní roli, hudba), dvakrát kokainová jízda jednou nocí BANGER. (herec ve vedlejší roli, střih) a také televizní minisérie o presumpci viny PODEZŘENÍ (televizní film nebo minisérie, herečka v hlavní roli). Z mých letošních nominačních želízek v ohni (OBĚŤ, KDYBY RADŠI HOŘELO, POSLEDNÍ ZÁVOD) to nakonec cinklo “jen” Janu Basetu Střítežskému za kameru dramatu z vrcholků Krkonoš, o to větší radostí jsem ale vykřikl. Nominační napětí proměnil v euforii vítězství až při své šesté nominaci!

Nejdřív bezmála tisíc kilometrů za volantem a večer cena za nejlepší výhled.
Nejdřív bezmála tisíc kilometrů za volantem a večer cena za nejlepší výhled.

* Únor 2023 Na Slovensku vyhlásili nominace na slovenské výroční filmové a televizní ceny, které se jmenují Slnko v sieti. Hned šest nadějí na vítěznou sošku budou hýčkat dramata OBĚŤ režiséra Michala Blaška (film, režie, scénář, zvuk, kostýmy a herečka v hlavní roli) a STÍNOHRA režiséra Petra Bebjaka (režie, kamera, střih, zvuk, hudba a herec v hlavní roli). O nominace usilovalo celkem 29 projektů a jasným favoritem slavnostního vyhlašování bude 15. dubna na obrazovkách slovenské veřejnoprávní televize film PIARGY režiséra Ivo Trajkova se 16 nominacemi.

5. září 2021 v Ústí nad Labem. Poslední natáčecí den filmu Oběť.  Vita Smačeljuk a Denisa Barešová.
5. září 2021 v Ústí nad Labem. Poslední natáčecí den filmu Oběť. Vita Smačeljuk a Denisa Barešová.

* Únor 2023 Díky němu jsem poprvé v životě viděl nahá ženská prsa. Na obrazovce socialistické Československé televize sice svítila hvězdička, ale nějakou záhadou jsem nebyl rodiči odehnán, aby nebyla narušena moje výchova, a v seriálu TISÍCROČNÁ VČELA viděl to, co dnes vidíte téměř na každém rohu nebo po dvou kliknutích na internetu. Ještě zásadnější byl ale pro mě film SEDÍM NA KONÁRI A JE MI DOBRE. Viděl jsem ho v létě roku 1989, v době, kdy mi bylo sedmnáct, v době, kdy změny doslova visely ve vzduchu. V mém životě i ve společnosti. Právě tenhle snímek patřil mezi ty, které můj život posunuly směrem k filmu. Viděl jsem ho mockrát, okouzlen a uhranut. Poprvé jsme se osobně potkali v první polovině 90. let a potom ještě mockrát. Ukazoval mi svoje ilustrované scénáře k filmům, které ještě nevznikly. A už ani nevzniknou. Byl to člověk kreativní, tvorbou v tom nejlepším slova smyslu posedlý. Když mu do roztočeného filmu napadl sníh, chtěl koupit desítky fénů a poslat všechny členy štábu na svahy, aby mu sníh roztáli a on mohl točit dál. Pamatuji si ve střižně, jak umanutě hledal ten nejdokonalejší střih, ale protože už to celé trvalo měsíce, střihač ho tak trochu ignoroval a posuny o okénka zase vracel zpátky, aniž by si toho Mistr všiml. Naopak se bavil mistrovými výroky, že teď je to konečně ono, že teď to konečně trefili. Viděl jsem ve stádiu rozpracovanosti i vůbec jeho poslední film PERINBABA A DVA SVĚTY, jehož uvedení do kin se zas a znovu odkládá. JURAJ JAKUBISKO (30. 4. 1938 – 24. 2. 2023) byl tvůrce světového formátu s neuvěřitelnou imaginací na straně jedné a malým klukem za zapadlé slovenské vísky na straně druhé. Tyhle jeho dva vnitřní světy mě vždycky bavily. A bavit budou. Odpočívejte v pokoji, Mistře!

Režisér Juraj Jakubisko (1938-2023).

* Únor 2023 48. ročník francouzských výročních filmových cen přinesl obrovskou radost režisérce Michaele Pavlátové, která získala za svůj film MOJE SLUNCE MAD Césara v kategorii Nejlepší animovaný film. To, co se nám loni v této kategorii nepovedlo hned se dvěma nominacemi za filmy PŘES HRANICI a MYŠI PATŘÍ DO NEBE, vyšlo letos. “Chápeš, oni dali přednost nám před svojí hýčkanou klasikou,” radovala se Zuzana Stivínová, představitelka hlavní role, když k nám ta zpráva na pražské Vinohrady dorazila, “my jsme porazili MIKULÁŠOVY PATÁLIE! To je přece neuvěřitelný!” Měla pravdu. Je. A hned jsme si na to ťukli.

César v rukou Michaely Pavlátové.
César v rukou Michaely Pavlátové. Foto: Kateřina Černá.

* Únor 2023 – Nejdřív okolo toho dlouho skáčete. Handrkujete se o scénář. O každý motiv, o každou větu. Pak se shánějí peníze, což je většinou také běh na dlouhou trať. Pak se chvíli točí. V kontextu všeho ostatního opravdu jen chvíli. A pak už jen čekáte, až ve střižně uvidíte první obrysy budoucího filmu a s hrůzou trnete, jestli se do něj dostalo všechno, co se do něj dostat mělo, jestli jste někde něco nepodcenili a nepřehlédli a hlavně jestli to nakonec celé funguje nebo ne. Momentálně finišujeme se střihem hned pěti filmů: CITLIVÝ ČLOVĚK, TANCUJ, MATYLDO, SUCHO, BRATŘI a MANŽELÉ STODOLOVI, z čehož jsou hned tři debuty! A až je za půl roku, za tři čtvrtě uvidí první diváci, vy už budete řešit docela jiné filmy a mít docela jiné problémy. Tak si tu drobnou, no, někde i hodně velkou radost, odložím aspoň sem. Ale pšššt, film je alchymie a křehké zboží, podělat se může vždycky všechno, tak ať něco nezakřikneme!

Novinářský den na filmu Sucho scenáristy a režiséra Bohdana Slámy (to je ta usměvavá tvář, co vykukuje vzadu). Zájmu mikrofonů a kamer statečně čelí Magdalena Borová a Martin Pechlát.
Novinářský den na filmu Sucho scenáristy a režiséra Bohdana Slámy (to je ta usměvavá tvář, co vykukuje vzadu). Zájmu mikrofonů a kamer statečně čelí Magdalena Borová a Martin Pechlát.

* Únor 2023 – Závěrečný díl televizní minisérie DOCENT si nenechalo ujít 1,920 milionu diváků starších patnácti let při podílu sledovanosti 46,29 %. Snad vás vedle napínavého finále pobavilo i několik interních fórků do filmařských řad.

Dvojčata (Matěj Hádek a Marek Taclík) debatují, jestli se právě dívají na Filipa Renče, Marka Vašuta nebo Sagvana Tofiho. Foto: Česká televize.

* Únor 2023 – Hodnotícími kritérii není jen sledovanost a spokojenost, ale také prodejnost projektu. O to víc mě potěšilo, že v prvním pololetí loňského roku se – ještě před svojí českou premiérou – prodaly do brazilské televize komedie scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Vejdělka BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY a RUCE V ZÁRUCE.

Takhle se točily Ruce v záruce. Roman Zach a Anna Polívková před kamerou Martina Šáchy a pod režijním dohledem Jiřího Vejdělka.
Takhle se točily Ruce v záruce. Roman Zach a Anna Polívková před kamerou Martina Šáchy a pod režijním dohledem Jiřího Vejdělka.

* Únor 2023 – Druhý díl televizní minisérie DOCENT sledovalo v průměru 1,873 milionu diváků starších patnácti let při podílu na sledovanosti 45,03 %. Oproti prvnímu dílu je to mírný pokles, pořád jsou to ale čísla z říše snů. Není proto divu, že už se intenzivně pracuje na druhé řadě. Pokud všechno klapne, natáčet by se měla ještě v letošním roce.

Kapitánka Fousová (Tereza Ramba) a docent Stehlík (Ivan Trojan) v akci. Foto: Česká televize.
Kapitánka Fousová (Tereza Ramba) a docent Stehlík (Ivan Trojan) v akci. Foto: Česká televize.

* Únor 2023 – Cestovatel Miroslav Zikmund se v roce 1968 postavil na stranu reforem a demokratizačních změn, za což byl po vpádu sovětských vojsk potrestán tím, že nesměl publikovat a účastnit se prakticky jakéhokoliv společenského života. Scházel se tedy aspoň ve své zlínské vile se svými přáteli, lidmi většinou stiženými stejným osudem. A kdo měl narozeniny, měl to právo a tu čest, před velkou knihovnou pokleknout na velikou medvědí kůži, kterou Zikmund dostal během své druhé expedice darem od jednoho z lovců na Kamčatce, a právě na koži, jak se na Moravě říká kůži, přijímat gratulace. Stal se z toho takový hezký zvyk a výsadní právo, které se Nadace Zikmundovy vily rozhodla podržet i po cestovatelově smrti. Bylo mi ctí být jejím osmým hostem a záznam našeho povídání si můžete najít a poslechnout v sekci Rozhovory.

Setkání na koži v Zikmundově vile ve Zlíně. Společně s Danou Lipovskou.
Setkání na koži v Zikmundově vile ve Zlíně. Společně s Danou Lipovskou.

* Únor 2023 – Na televizní obrazovky vstoupil první díl minisérie DOCENT scenáristů Jana Malindy a Josefa Mareše a režiséra Jiřího Stracha a vedl si víc než skvěle. Sledovanost v průměru dosáhla na 2,023 milionu diváků starších patnácti let při podílu na sledovanosti 48,91 %. Znamená to, že každý druhý divák, který měl v neděli od 20 hodin zapnutou televizi, se díval na ČT1.

Podle prvních ohlasů diváky baví zejména velmi nesourodá dvojice policistů v podání Terezy Ramby a Ivana Trojana.

* Únor 2023 – Mysteriózní drama ARVÉD o nacistickém konfidentovi a spolupracovníkovi komunistické Státní bezpečnosti Jiřím Arvédovi Smíchovském získalo tři Ceny české filmové kritiky za rok 2022 (nejlepší film – Tomáš Michálek, Kristýna Michálek Květová, Ivan Ostrochovský, nejlepší scénář – Vojtěch Mašek, Jan Poláček, nejlepší mužský herecký výkon – Michal Kern). Po dvou Cenách české filmové kritiky získalo drama OBĚŤ (nejlepší ženský herecký výkon – Vita Smačeljuk, objev roku – Michal Blaško) a televizní minisérie PODEZŘENÍ (objev roku – Michal Blaško, mimo kino – Štěpán Hulík, Michal Blaško). Kokainová roadmovie BANGER. proměnila jednu ze čtyř nominací (nejlepší režie – Adam Sedlák). Zcela s prázdnou odešel jeden z favoritů večera, životopisný velkofilm o Josefu Myslivečkovi IL BOEMO.

Cenám české filmové kritiky za rok 2022 dominoval Arvéd.
Cenám české filmové kritiky za rok 2022 dominoval Arvéd. Foto: Eva Kořínková a René Volfík/Ceny české filmové kritiky.
Letos se Ceny české filmové kritiky konaly potřinácté. V roce 2010 jsem měl tu čest patřit k jejich spoluzakladatelům. Foto: Eva Kořínková a René Volfík/Ceny české filmové kritiky.
Letos se Ceny české filmové kritiky konaly potřinácté. V roce 2010 jsem měl tu čest patřit k jejich spoluzakladatelům. Foto: Eva Kořínková a René Volfík/Ceny české filmové kritiky.

* Únor 2023 – Dnes, 4. února 2023, měl být první natáčecí den nového televizního filmu, na jehož realizaci jsem se moc těšil. Jednak má zajímavé a neotřelé téma a jednak má moc hezké herecké obsazení. Bohužel, člověk míní a život mění, takže první natáčecí den jsme museli posunout na srpen. Snad to v létě klapne, moc bych si to přál!

* Únor 2023 – Do českých kin přišlo v roce 2022 téměř 13,5 milionu diváků při průměrné ceně vstupenky 156 korun za kus. Je to sice téměř dvojnásobek diváků oproti roku 2021, ale pořád o pět milionu diváků méně než přišlo v předpandemickém roce 2019. Nejnavštěvovanějším filmem roku se stal hollywoodský megahit TOP GUN: MAVERICK s téměř 810 tisíci diváky. Posledních šestnáct dní roku 2022 ale stačilo snímku AVATAR: THE WAY OF WATER, aby posbíral 763 tisíc diváků a leteckou galashow Toma Cruise tak v rekordním čase málem dohnal. Na třetím místě nejnavštěvovanějších filmů roku se umístila česká crazy komedie VYŠEHRAD: FYLM s 692 tisíci diváky, páté bylo TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 se 461 tisíci diváky. Do padesátky nejnavštěvovanějších filmů se dokázalo prosadit hned 22 českých (nebo koprodukčních) snímků. Z filmů, na nichž jsem se podílel jako kreativní producent České televize, to vedle páté BAMBITKY byl ještě POSLEDNÍ ZÁVOD na 22. místě se 136 tisíci diváky a MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST na 23. místě se 131 tisíci diváky.

Tom Cruise je jednička. Foto: CinemArt.
Tom Cruise je jednička. Foto: CinemArt.

* Leden 2023 – Koho by zajímala moje práce a je ze Zlína a okolí, pak může přijít ve středu 1. února do Zikmundovy vily, kde v 17.30 hodin začíná beseda s mojí maličkostí. Z besedy bude pořizovaný i video záznam, takže se budete moct podívat případně i dodatečně, pokud to zrovna nemáte do Zlína nejblíž.

Co nedokážu říct, to aspoň ukážu.  Foto: Marek Malůšek.
Co nedokážu říct, to aspoň ukážu. Foto: Marek Malůšek.

* Leden 2023 Když v roce 2019 dostával Ondřej Vetchý v Horšovském Týně na Juniorfestu nejvyšší festivalové ocenění Zlatou rafičku, měl jsem tu čest být vedle legendárního režiséra Ladislava Smočka, šéfa Činoherního klubu Vladimíra Procházky, kaskadéra Jaroslava Sticha, generála Petra Pavla a herce Václava Kopty jedním z překvapení a dárků pro Ondru i já. Ten večer byl tehdy dárkem hlavně pro mě. Dnešním pohledem obzvlášť.

S prezidentem Petrem Pavlem, v době, kdy ještě zdaleka nebyl prezidentem. Foto: Juniorfest.
S prezidentem Petrem Pavlem, v době, kdy ještě zdaleka nebyl prezidentem. Foto: Juniorfest.

* Leden 2023 Skvělá zpráva z Francie! Česko-francouzsko-slovenský koprodukční film MOJE SLUNCE MAD režisérky Michaely Pavlátové byl nominován na francouzskou filmovou cenu César v kategorii nejlepší animovaný film. Jen připomínám, že loni byly ve stejné kategorii nominovány hned dva české filmy najednou – PŘES HRANICI režisérky Florence Miailheové a MYŠI PATŘÍ DO NEBE režisérů Denisy Abrhámové a Jana Bubeníčka. Loni zlatá soška nevyšla, vyjde to letos?

Film vznikl podle knihy Petry Procházkové "Frišta". Foto: Aerofilms.
Film vznikl podle knihy Petry Procházkové “Frišta”. Foto: Aerofilms.

* Leden 2023 Se scenáristou Janem Malindou jsme si dlouhá léta slibovali, že spolu něco uděláme. Když za mnou na jaře 2012 celý rozzářený přišel s tím, že PŘÍPADY 1. ODDĚLENÍ dostaly zelenou a míří do realizace, zákon schválnosti tomu přál, že jsem ho musel odmítnout. Sám jsem tehdy nastupoval do České televize na plný úvazek a vzít si k tomu všemu ještě na hrb dramaturgii čtrnáctidílného detektivního seriálu, to jsem si prostě z časových důvodů nemohl dovolit. Vzpomínám si, jak v létě 2012 seděl Honza u mě v kanceláři celý zlomený, že dramaturgem seriálu bude nakonec Tomáš Feřtek, se kterým si ne úplně sedli na jedné společné předchozí práci. Uklidňoval jsem ho, že Tomáš je naopak ta nejlepší možná volba a že to všechno dopadne výborně. A dopadlo to – skvěle!

Na společný projekt jsme si s Honzou a Pepou Marešem museli pár let počkat. A když už jsme ho měli napsaný a připravený, tak jsme museli zase čekat. Nejdřív, až budou mít čas všichni z našeho hereckého obsazení snů, a později, když už byl natočený, až skončí poslední série Případů 1. oddělení, aby se divákům nepletl Ondřej Vetchý jako šéf dvou zcela rozdílných mordpart. Z Jana Malindy a Josefa Mareše se mezi tím stali mistři scenáristického oboru, z Případu 1. oddělení legenda, takže jsem měl občas až ostych a strach, abych jim něco nezkazil. Naštěstí třídílná minisérie DOCENT je v lecčems jiná, než byly Případy. Ostatně velmi brzy se budete moct přesvědčit sami, první díl vstoupí na obrazovky České televize v neděli 5. února. V hlavních rolích Ivan Trojan, Tereza Ramba, Ondřej Vetchý, Marek Taclík, Matěj Hádek, Elizaveta Maximova, Alois Švehlík a Oldřich Navrátil.

Tereza Ramba a Ivan Trojan jako velmi nesourodá detektivní dvojice. Foto: Česká televize.

* Leden 2023 Rekordních 129 filmů se letos ucházelo o Českého lva. Třicet dva projektů dosáhlo aspoň na jednu nominaci. Mám radost, že se mezi nimi neztratily ani filmy, na nichž jsem měl tu čest se podílet. Drama OBĚŤ získalo čtyři nominace (nejlepší film – Jakub Viktorín, Pavla Janoušková Kubečková, nejlepší režie – Michal Blaško, nejlepší scénář – Jakub Medvecký, nejlepší herečka v hlavní roli – Vita Smačeljuk), životopisné drama POSLEDNÍ ZÁVOD dvě nominace (nejlepší herec ve vedlejší roli – Oldřich Kaiser, nejlepší kamera – Jan Baset Střítežský) a tragikomedie KDYBY RADŠI HOŘELO jednu nominaci (nejlepší herec ve vedlejší roli – Miroslav Krobot). Gratuluji všem nominovaným a přeji, ať vyhrají ti opravdu nejlepší, jakkoliv si uvědomuji, že filmy jsou umělecká disciplína, která se velmi těžko měří, váží a vůbec jakkoliv poměřuje. Sám jsem v některých kategoriích hlasoval úplně jinak, než jak vyšly nominace, a v jiných naopak prakticky totožně s výslednými nominacemi. 🙂

Všechny filmy seřazené podle počtu nominací. Mezi největší favority patří Arvéd režiséra Vojtěcha Maška a Il Boemo režiséra Petra Václava.
Všechny filmy seřazené podle počtu nominací. Mezi největší favority patří Arvéd režiséra Vojtěcha Maška a Il Boemo režiséra Petra Václava.

* Leden 2023 V pátek třináctého vyvrcholilo v Plzni a jejím okolí natáčení filmu TANCUJ, MATYLDO. Režijní debut šestašedesátiletého Petra Slavíka vypráví příběh někdejší zpěvačky Matyldy a jejího syna, soudního exekutora Karla. Do života bohémsky založené a ve všech směrech extravagantní ženy a jejího introvertního, upjatého syna zasáhne matčina nemoc – Alzheimerova choroba, která do jejich soužití přinese řadu nečekaných momentů, absurdních, humorných, krutých, dojemných, láskyplných i očistných. Scénář Nataši a Petra Slavíkových vychází z jejich osobních zkušeností, stejně jako hlavní hrdina se rozhodli osobu z nejbližších neodkládat do ústavu, ale vzít každodenní péči o ni do vlastních rukou. V hlavních rolích filmu se představí Regina Rázlová, Karel Roden, Antonio Šoposki, Zuzana Kánocz a Simona Postlerová. Kromě Plzně se natáčelo i v Praze, Bratislavě a v malebných kulisách pláže městečka Étretat ve francouzské Normandii.

Regina Rázlová a Karel Roden na pláži francouzského městečka Étretat.
Regina Rázlová a Karel Roden na pláži francouzského městečka Étretat.

* Leden 2023 Podle měření agentury ATO – Nielsen Admonsphere byla pohádka TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 druhým nejsledovanějším pořadem na všech tuzemských televizích v roce 2022. Ve věkové kategorii 15+ ji vidělo 2,884 milionu diváků. Předstihlo ji jen KRAKONOŠOVO TAJEMSTVÍ, za to ale o parník, vidělo ho 3,492 milionu diváků. Ve věkové kategorii 4-12 let se pořadí otočilo, s 316 tisíci diváky vyhrála BAMBITKA. Stříbrnou pozici zaujala BAMBITKA i v kategorii odložené sledovanosti nultého (den vysílání) až sedmého dne, v tomto období ji vidělo 1,196 milionu diváků. I tady vyhrálo KRAKONOŠOVO TAJEMSTVÍ, ale jen těsně, vidělo ho 1,270 milionu diváků. A po jednom zlatu a dvou stříbrech bere pohádka TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 i jeden bronz – stala se třetí nejsledovanější štědrovečerní pohádkou na obrazovkách České televize od roku 2005. V tomto směru byl za posledních sedmnáct let úspěšnější jen ANDĚL PÁNĚ 2 (3,228 milionu diváků starších 15 let) a O VÁNOČNÍ HVĚZDĚ (2,976 milionu diváků). Historicky nejúspěšnější štědrovečerní pohádkou na obrazovkách České televize byla televizní premiéra PRINCEZNY ZE MLEJNA 2, kterou v roce 2001 vidělo 3,458 milionu diváků.

V kategorii odložené sledovanosti (nultý až sedmý den) loni bodovala i televizní komedie RUCE V ZÁRUCE, kterou jsem dělal. V hodnocení všech tuzemských televizí brala 30. místo za 438 tisíc diváků.

Televizní premiéry se představil generála Otmar Brancuzský bohužel nedožil. Zemřel 22. října 2022.
Televizní premiéry se představil generála Otmar Brancuzský bohužel nedožil. Zemřel 22. října 2022.

* Leden 2023 Po osmi letech příprav konečně padla krátce před Vánoci 2022 první klapka třetího celovečerního filmu scenáristy a režiséra Jiřího Mádla VLNY. K jednodenní předtáčce 17. prosince 2022 jsme nechtěli vydávat žádnou tiskovou zprávu, ale když už na přímou otázku Karla Šípa v pořadu Všechnopárty padla od Jirky i přímá odpověď, mohu to dát i sem. Hlavní část natáčení opravdu hodně složitého a náročného filmu začne letos na jaře.

Jiří Mádl hostem v pořadu Všechnopárty u Karla Šípa.
Jiří Mádl hostem v pořadu Všechnopárty u Karla Šípa.

* Leden 2023 Favority letošních Cen české filmové kritiky jsou snímky ARVÉD, BANGER. a IL BOEMO, shodně mají po čtyřech nominacích a shodně se ucházejí i o vítězství v nejprestižnější kategorii film roku. Drama OBĚŤ, na němž jsem měl tu čest se podílet, má tři nominace – za nejlepší scénář (Jakub Medvecký), za nejlepší herečku (Vita Smačeljuk) a za objev roku (Michal Blaško). Komedie KDYBY RADŠI HOŘELO, na níž jsem se rovněž podílel, má jednu nominaci za objev roku (Adam Koloman Rybanský). Alespoň na jednu nominaci dosáhly z hraných snímků i filmy A PAK PŘIŠLA LÁSKA… a SLOVO. Vítězové budou oznámeni 4. února 2023 v přímém přenosu na ČT art.

Snímek Arvéd se uchází o čtyři Ceny české filmové kritiky, Michal Kern je nominován v kategorii nejlepší herec. Foto: CinemArt.
Snímek Arvéd se uchází o čtyři Ceny české filmové kritiky, Michal Kern je nominován v kategorii nejlepší herec. Foto: CinemArt.

* Leden 2023 Ať je ten nový rok lepší než ty roky předchozí!

pf 2023
pf 2023

* Leden 2023 – Starší zprávy můžete sledovat v Novinkách 2022, Novinkách 2021, Novinkách 2020 a Novinkách 2019.

* Leden 2023 – Starší zprávy můžete sledovat v Novinkách 2022, Novinkách 2021, Novinkách 2020 a Novinkách 2019.