* Květen 2025 – Naděje na lepší sledovanost filmu TOM JE V TOM vzala ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že přímo proti nám půjde přímý přenos hokejového zápasu českého týmu na mistrovství světa. A potvrdilo se, hokej vidělo bezmála 1,6 milionu diváků, náš film jen 758 tisíc diváků.

* Květen 2025 – Připravuji osmidílný televizní seriál a dnes, 8. května 2025, jsme měli rozsáhlý konkurz na hlavní role. Od rána jsme seděli v České televize, v castingové místnosti bez oken, liduprázdné chodby plně odpovídající dnu volna, a před kamerou se nám střídali herci a herečky, o nichž uvažujeme. Jela se scéna za scénou, byla i spousta legrace, vtipů, vtípků a vzájemného dobírání. Pak mi přišla smska, že zemřel JIŘÍ BARTOŠKA (1947 – 2025) a všichni jsme ztuhli. Desítky vteřin nikdo z nás nedokázal promluvit. Seděli jsme a mlčeli. Pro všechny, i ty, kteří ho osobně vůbec neznali, to byla naprosto šokující a nečekaná rána.

V roce 2014 natočil scenárista a režisér Radek Bajgar pro Českou televizi třináctidílný seriál NEVIDITELNÍ. Superhvězdné obsazení, atraktivní téma, spousta vynaložených prostředků, ale výsledek jaksi úplně nenaplnil vložená očekávání, jakkoliv se to z dnešního pohledu může zdát divné. Rozpaky byly tehdy víc než patrné. Když tedy následně přišel Radek Bajgar s myšlenkou na film TEORIE TYGRA, žádné nadšení a sláva se nekonaly. Čelil jsem tehdy pochybnostem a dotazům z mnoha stran: „Opravdu to může být dobré?“ „Věřím, že ano,“ odpovídal jsem. „Ten nápad je skvělý a herecké obsazení taky.“ Jiří Bartoška byl ale tehdy po těžké nemoci. Překonal rakovinu mízních uzlin a já měl o něj strach. O něj. Ne o film. Točilo se v šíleném vedru, byl téměř v každém obrazem, ale dal to. S noblesou, vtipem i šarmem sobě vlastním a z filmu se stala jedna z nejoblíbenějších polistopadových komedií a jeden z jeho nejvýraznějších filmových úspěchů vůbec. A mě moc těšilo, že jsem mohl být u toho, že jsem mu k tomu mohl pomoct.

Potkali jsme se mnohokrát, většinou se jen pozdravili. Ale vzpomínám, jak jsme třeba rukou společnou odmítli nabídku na jeden film, kterou jsme tehdy oba dostali. Naprosto jsme se shodli na důvodech, proč do toho projektu nejít a výsledek nám následně za pravdu.

Když jsem se dneska dostal tu zprávu, kterou jsme sice už delší dobu tušili, ale které jsem přesto odmítal uvěřit, vzpomněl jsem si na Vysoký Újezd. Jak tam chodil po hřbitově mezi hroby, v šíleném vedru, kdy všichni hledali stín a on v tom plném slunci musel hrát. Ale pořád měl úsměv, pořád měl vtip, pořád měl laskavost.

A pak mi ještě zůstane v paměti jeden obraz. Šel zakončovat jeden z ročníků karlovarského festivalu. Stáli jsme spolu v zákulisí, on žertoval, ale zároveň byl pekelně nervózní. Tak slavný herec s tolika premiérami na kontě! Měl říct jen pár vět, které od roku 1994, kdy se stal prezidentem karlovarské přehlídky, řekl mnohokrát, ale přesto tam byla obrovská tréma a obrovská zodpovědnost, stres pro mě až nevídaný. V kapse měl klíče a ty úzkostlivě mačkal, aby aspoň část stresu ze sebe dostal. Od té doby jsem si všímal, že to je jeho rituál. Úsměv na tváři, laskavost v oku a jedna ruka v kapse, do jejíž prstů se boří kovové obrysy klíčů.

Říká se, že každý jsme nahraditelný. Bojím se, že Jiří Bartoška ne. Společně s doktorkou Zaoralovou zachránili karlovarský festival v 90. letech před zánikem, dali mu finanční jistotu, vysokou úroveň a mezinárodní respekt. A právem za to dostali Českého lva za mimořádný přínos českému filmu. Jiří Bartoška měl ale ještě jednu mimořádnou vlastnost – uměl lidi spojovat. Byl jako magnet, k němuž se všichni rádi sbíhali a v jehož společnosti jim všem bylo moc dobře. Fandil mladým, povzbuzoval je. Upřímně se těšil z úspěchů druhých. Dokázal si dělat legraci ze všech a ze sebe nejvíc. Měl nadhled, morálku, čest, to, čemu se říká dobré srdce.

Díky za všechno, pane Jiří!

* Květen 2025 – Sledovanost filmu KOTRMELCE PANA HERCE činila 760 tisíc diváků, což je číslo, které pro mě, přiznám se, představuje určité zklamání. Doufal jsem v lepší čísla, jakkoliv jsem věděl, že divákům nenabízíme zrovna snadnou podívanou. Hrát komedii (no, spíš tragikomedii) o sexuálním obtěžování a ještě v jazzovém rytmu přece jen není divácky nejatraktivnější záležitost. Navíc v přímé konkurenci s líbezně laděnými detektivkami na Nově. No, uvidíme, jaká bude odložená sledovanost a jak budou fungovat další dva filmy.

V neděli 11. května komedie TOM JE V TOM, která se přece jen pohybuje na vděčnějším půdorysu strastí a slastí spojených s prvním těhotenstvím. Hlavní hrdina chce být za chlapa, který všechno dokáže a všechno vydrží, i když už mu začínají nohy povážlivě povolovat v kolenou. Nastávající maminka zase ze všeho nejvíc bojuje sama se sebou. Chvíli se bojí, chvíli se těší, předporodní nálady u ní prostě létají jako na horské dráze sem a tam a ona je protivná často i sama sobě. Navíc tu jsou ještě dva katalyzátory – Tomův otec, který právě odešel do důchodu a který si chce užívat života, a Věrčina dula, co si hraje na dobrou kamarádku, ale ve skutečnosti jen z lidí tahá peníze. Jde přežít těhotenství a nezbláznit se z toho?

* Duben 2025 – První tři květnové neděle poběží na obrazovkách ČT tři nové komedie scenáristy Marka Epsteina a režisérů Jiřího Vejdělka a Tomáše Bařiny. Komedie KOTRMELCE PANA HERCE vypráví o samolibém slavném herci Bořivoji Vojanovi, který přijede zcela neočekáván na závěr malého studentského filmového festivalu a sobě i řadě ostatních tím dost změní život. Komedie TOM JE V TOM vypráví o mladém manželském páru, který dostavuje svůj domeček na vsi kousek za Prahou a zároveň očekává narození svého prvního potomka. Jenže peněz je málo, prvorodička náladová a protivná sama sobě a Tomův otec až příliš zásadový. V poslední komedii KDYŽ LUMPA TRÁPÍ PUMPA poznáme dva malé zlodějíčky, kteří narazí na jednoho nechutně pracovitého a přitom kromobyčejně dobráckého ředitele základní školy, který je při jedné z loupeží načapá. Nové tři filmy navazují na komedie BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY, S PÍSNÍ V TÍSNI, LEDVINY BEZ VINY a RUCE V ZÁRUCE, které Česká televize uvedla na podzim roku 2022.

* Duben 2025 – Měli jsme v České televizi hodnocení sledovanosti za loňský rok. Jakkoliv se samozřejmě kvalita filmu či seriálu nedá vměstnat jenom do pouhých údajů o sledovanosti a spokojenosti, určitě jsou to velmi důležitá a relevantní kritéria. Udělalo mi obrovskou radost, že televizní film SVATÁ scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Stracha s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli dosáhl v nedělním vysílacím okně na skvělou sledovanost 1,235 milionu diváků (každý třetí divák, který v tu dobu seděl u obrazovky se díval na nás) a luxusní spokojenost 8,7 (na škále 0 až 10). V konkurenci ostatních filmů vysílaných v neděli během roku 2024 jsme skončili ve sledovanosti druzí a ve spokojenosti první. Díky všem, co nám s tím filmem pomáhali!

* Duben 2025 – Získat devět výročních slovenských filmových cen Slnko v sieti je určitě skvělý úspěch a VLNY si ho bezpochyby zaslouží. Gratulace všem oceněným i nominovaným! Přesto včerejší večer nepatřil k těm nejradostnějším. Hodně se mluvilo o zneužívání moci, o demontáži demokracie, o těžké atmosféře, o potřebě neustupovat zlu, o odvaze a statečnosti. Mimochodem, slovenská televize letos poprvé neodvysílala přímý přenos slavnostního večera. Dokonce zrušila i původně avizované uvedení záznamu o týden později na Dvojce. A to navzdory tomu, že většinu filmů, které byly v nominacích, sama koprodukovala. A také navzdory tomu, jak moc se slovenské kinematografii loni dařilo. Převládly jiné zájmy, cenzorské, svobodu okrajující. Je velmi smutné, jakými změnami televize našich východních sousedů a vůbec celá slovenská společnost za poslední rok prošly. A kdoví, kde budeme za rok my.

V té souvislosti mě napadá, že by bylo dobré připomenout, co stálo na začátku našeho filmu. Jirka narazil na příběh člověka, který byl v noci na 21. srpna 1968 zavolán ke generálnímu řediteli Ústřední správy spojů Karlu Hoffmannovi a ten po něm chtěl, aby odvysílal v Československém rozhlasu lživou zprávu, že sovětská okupační vojska přijíždějí na pozvání československé vlády. On to odmítnul a hrdě odešel. Dějiny na něj zapomněly, ale my bychom neměli.

A protože dneškem ta neuvěřitelná jízda VLN asi vrcholí, sluší se poděkovat – Jirkovi, Monice, Vlastovi, Vojtovi, Martinovi, Kataríně, Vandě, Filipovi, Tomášovi, prostě všem, co na tom filmu dělali!

Když jsme VLNY před x lety začali připravovat, mysleli jsme, že děláme film historický. Dneska je ale až mrazivé vidět, jak moc současný ten film je.

* Duben 2025 – Zázraky se dějí! Po 31 letech se český film znovu dostal do soutěžní sekce Un Certain Regard na nejprestižnějším filmovém festivalu na světě v Cannes. Obrovská gratulace všem, kdo se podíleli na filmu KARAVAN režisérky Zuzany Kirchnerové a ze všeho nejvíc právě režisérce a spoluscenáristce. Byl to neuvěřitelně dlouhý a velmi náročný boj. Na začátku jsme opravdu hodně složitě bojovali o podporu od Státního fondu a loni, když už se mělo začít konečně natáčet, tak Itálii postihly ničivé povodně. Ačkoliv to byla víc než svízelná situace, která přinášela další nečekané náklady, režisérka Zuzana Kirchnerová a producentka Dagmar Sedláčková to i s pomocí dalších koproducentů dokázaly ustát. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu a mám obrovskou radost!

* Březen 2025 – V poslední době mě zastavilo hned několik lidí s tím, aby mi pogratulovali, jak mimořádně se mi daří. V první chvíli mě to překvapilo, protože vnitřně ten pocit opravdu nemám, ale vzápětí mi došlo, že tak zřejmě míní na základě mých výstupů na sociálních sítí. Tam člověk logicky dává hlavně to hezké a tím horším se nechlubí. Takže jen pro ilustraci skutečného stavu. V pondělí jsem svojí lékařce, která mi začala vypisovat nemocenskou, svatosvatě sliboval, ať to nedělá, že si vezmu home office a z postele nevylezu nejmíň týden. Uvěřila mi. A já už v pátek byl zase zpátky v práci a celé odpoledne pobíhal mezi dvěma sousedními místnostmi, kde jsme pracovali na dvou různých projektech. A do toho na chodbě prostřednictvím mailu řešil ještě projekty ostatní. V neděli večer jsem pak ještě řešil smršť mailů a telefonů, která se utrhla, jakoby nikdo nerespektoval, podle čeho se poslední den v týdnu jmenuje. Jo, vím, že to všechno se podepíše na mém zdraví a nemám z toho radost, ale to jen abyste věděli, že úspěchy na sociálních sítích jsou jen jedna, ta hodně naleštěná strana mince. Mějte se fajn!

* Březen 2025 – Dnes, 19. března, vstupuje do francouzských kin film Jiřího Mádla VLNY.

* Březen 2025 – Americké turné filmu TANCUJ MATYLDO pokračuje velmi úspěšně, třetí festival a třetí cena. V Santa Fé Hlavní cena poroty, v Sedoně Best Feature Drama a v Omaze Cena diváků!

* Březen 2025 – Když loni VOLHA vyhrála České lvy, vypukla v prezídiu České filmové a televizní akademie panika. Jak by ne, vždyť filmové ceny vyhrál televizní seriál! Poprvé v historii! Šokující! Pro některé dokonce možná až skandální! Filmoví producenti hojně zastoupení v prezídiu akademie začali honem přemýšlet jak napříště lépe ochránit svůj filmový byznys před nežádoucím tlakem televize a udělali hodně nesystémový krok – přidali herecké ceny za výkony v televizních seriálech. Tedy jen herecké kategorie, protože tam se cítili nejvíc ohroženi. Všechny ostatní tvůrčí kategorie (kamera, hudba, masky, scénář, režie atd.) nechali filmům i televizním dílům dál společné, neboť správně předpokládali, že televize propagují jen své produkty a už ne tolik jejich tvůrce, takže viditelní filmaři budou dál válcovat velmi špatně viditelné televizní tvůrce. Jejich předpoklad jim vyšel dokonale a letošní ročník Českého lva ukázal, že televizní koza se sice trochu nažrala, ale filmový vlk zůstal celý. Takového Pavla Soukupa mi je opravdu hodně líto. Neměl ani nominaci. A přitom natočil jedno z nejúspěšnějších a nejvýraznějších audiovizuálních děl roku.

Nepotvrzené zdroje z prezídia sice říkají, že ožily myšlenky oddělit filmové ceny od televizních tak, jak se to v 90. letech pokoušel nastavit Petr Vachler, když vedle filmových Českých lvů přivedl na svět i televizní ceny Elsa, ale žádný hmatatelný výstup v tomto směru zatím vidět není. Například televizní filmy, jejichž rozpočty a počty natáčecích dnů jsou nesrovnatelné s rozpočty a počty natáčecích dnů distribučních filmů, jsou tak prakticky zcela vyloučeny z toho, aby na nějakou cenu někdy dosáhly. Je to sice zjevná diskriminace a možná i šikana, ale mocné to netrápí. Nebo aspoň ne dost, aby s tím něco dělali. Ostatně v prezídiu akademie jsou jen dva lidé, kteří mají praktickou zkušenost s fungováním televize a televizních žánrů. Dva v patnáctičlenném prezídiu! Není tedy divu, že filmový byznys má přednost před televizním.

Letošní Lvi zažili unikátní situaci. Poprvé v historii tuzemské výroční filmové ceny měl nejvíce nominací – a to hned čtrnáct – film, který v kinech vidělo bezmála milion diváků. Spokojení diváci a spokojená odborná veřejnost? To mohla být velká oslava českého filmu. Diváci se konečně nemohli vymlouvat, že sledují udílení cen pro filmy, které viděl jen málokdo z nich. Bohužel, tohle nadějné očekávání se úplně nepotvrdilo. Loni přímý přenos předávání Českého lva sledovalo 697 tisíc diváků, letos 647 tisíc diváků.

Moderátor letošního večera Karel „Kovy“ Kovář jako moderátor určitě nezklamal, bohužel, ani nezazářil. Přenos měl spád. Hrozba vypnutí mikrofonu pro všechny, kdo překročí časový limit své děkovné řeči, byla natolik účinná, že všichni děkovali svižně. Mnozí hodně svižně, někteří až poněkud chaoticky. Ale trapas s vypnutým mikrofonem na pódiu prostě nikdo z nich zažít nechtěl. Nápad s poctou filmařským profesím, které svoje kategorie na filmových cenách nemají, byl sice fajn, ale opakoval se jen měsíc po Cenách české filmové kritiky. Navíc na Cenách kritiky s tímhle nápadem přece jen pracovali kreativněji. Největším trapasem večera tak byl fakt, že vítězný film studentské kategorie, animovaný PLEVEL, organizátoři spojili s pražskou FAMU, ačkoliv s ní nemá nic společného, protože vznikl na písecké FAMO. To menšího, chudšího a slabšího bratříčka z města nad Otavou muselo hodně bolet.

Co se týče mých želízek v ohni, po loňské zkušenosti, kdy BRATŘI získali z patnácti nominací jednoho jediného Lva, jsem se letos o VLNY docela bál. Nakonec ze čtrnácti nominačních splávků dokázalo ťuknout šest úlovků. Jak to vtipně komentoval Jiří Mádl: „To je dobrý.“ Mohlo to být výrazně lepší i výrazně horší. Za sebe mám radost, že jsem se jako dramaturg a kreativní producent České televize mohl podílet na dalším nejlepším filmu roku a jsem rád, že ten seznam mých docela malých neviditelných zářezů je už docela dlouhý.

Spousta letošních laureátů získala svého vůbec prvního Lva, mj. Tatiana Pauhofová, Stanislav Majer, Pavla Beretová, Simona Lewandowska, Zuzana Zlatohlávková, Petr Uhlík, Petr Lněnička, Lukáš Kokeš, Klára Tasovská, abych zmínil alespoň ty divácky nejviditelnější a nejvděčnější kategorie herecké a dokumentární. Spousta nové (a mladé) krve byla i mezi ostatními nominovanými. Vypadá to, že tu dochází k nástupu silné generace, což s všeobecným konstatováním, že ten loňský filmový rok nebyl vůbec špatný, vede k opatrné naději, že ani ten letošní by nemusel být špatný. I když obrovský divácký úspěch VLN se asi hned tak opakovat nebude.

Jo a neláska České filmové a televizní akademie k Jiřině Bohdalové dál trvá. Ačkoliv jí bude v květnu už 94 let, na svého Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii stále čeká. Akademie mezitím oceňuje tvůrce o čtvrt století mladší.

A tady už tradiční rekapitulace úspěšnosti filmů, na nichž jsem se podílel:

VLNY – 14 nominací → 6 Českých lvů (nejlepší hraný film – Monika Kristlová, nejlepší režie – Jiří Mádl, nejlepší scénář – Jiří Mádl, nejlepší zvuk – Viktor Ekrt, nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli – Stanislav Majer, nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli – Tatiana Pauhofová)

ZAHRADNÍKŮV ROK – 4 nominace → 1 Český lev (nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli – Oldřich Kaiser)

MANŽELÉ STODOLOVI – 2 nominace → žádný Český lev

SUCHO – 1 nominace → žádný Český lev

* Únor 2025 – Mám za sebou hodně těžký měsíc. Velmi intenzivně pracuji hned na třech projektech najednou – dvou seriálech a jedné minisérii, přičemž všechny tři bych měl během následujícího roku natočit. Zejména u toho osmidílného seriálu mám občas pocit, že mi chytne hlava, protože uhlídat každý detail v osmihodinovém příběhu je, je, je, prostě hooodně náročné. Zároveň dokončujeme čtyři celovečerní filmy a dalších pět bych rád podpořil a dostal na nejbližší programovou radu. A do toho jsem schytal, ve chvíli, kdy jsem si nejvíc připadal jak sešlapaný rýč, pořádný plivanec do obličeje, jen tak bohorovně utroušený, ale o to víc to plesklo. Ale co už.

Co mě ale hodně baví, tak určitě obsazování všech tří projektů. Je fajn potkávat se u práce s lidmi, s nimiž už jsem pracoval mockrát i s těmi, se kterými jsem zatím nepracoval a jen k nim obdivně vzhlížel. Snad to všechno vyladíme a obsadíme dobře. Držte palce hlavně u mladých a začínajících herců, protože jeden z těch tří projektů bude stát právě na nich.

Brzy snad budu moct být konkrétnější. Zatím se mějte moc fajn!

* Únor 2025 – Konečně dorazila! Satellite Award 2024 v kategorii Motion Picture International pro český film scenáristy a režiséra Jiřího Mádla VLNY!

* Únor 2025 – Jestli jsem se v životě o něco snažil a snažím, tak mj. připomínat skvělé lidi, kteří v životě něco dokázali a na které by nebylo dobré zapomínat. Režisér Karel Zeman patří k mým oblíbencům. Je to gigant nejen českého filmu, ale i filmu světového. Například VYNÁLEZ ZKÁZY byl krátce po své premiéře prodán do 72 zemí světa a jen v New Yorku ho promítalo 96 kin najednou. CESTA DO PRAVĚKU patřila dlouhá desetiletí k nejprodávanějším snímkům české kinematografie. Když mě Lenka Nechvátalová oslovila, abych zavzpomínal na Karla Zemana v rámci cyklu Úžasné životy na Dvojce Českého rozhlasu, byl jsem na jedné straně potěšen, protože tenhle cyklus mám osobně moc rád, a zároveň jsem cítil obrovskou zodpovědnost. Místy asi trochu koktám, ale snad se to poslouchat dá – Úžasné životy: Karel Zeman.

* Únor 2025 – Vlnobití pokračuje! Film scenáristy a režiséra Jiřího Mádla VLNY získal čtrnáct nominací na výroční slovenské filmové ceny Slnko v sieti. Dvanáct nominací má historické drama EMA A SMRTIHLAV scenáristy Petra Krištůfka a režisérky Ivety Grófové.

* Únor 2025 – Neznámý moderátor, vítězství AMERIKÁNKY, totální ignorování VLN a nejočekávanější vítězství v kategorii dokument pro snímek JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Taková je asi ve stručnosti mediální debata o 15. ročníku Cen české filmové kritiky.

Za mě byl moderátor Jan Špaček správnou volbou. Ano, nervozita byla velká, zejména v úvodu, ruce mu občas hodně překážely, ale jeho vtipy a pohled na filmovou branži a vůbec současný svět mě velmi bavil. Byla to oproti všem ostatním cenám a zábavným pořadům příjemná a sympatická změna a sál s ním takříkajíc „šel“. Jak to působilo v televizi, samozřejmě nevím, ale dle mého soudu Špaček položil laťku hodně vysoko a pro dalšího letošního youtubera na moderátorském postu Karla „Kovyho“ Kováře to nebude na Českých lvech ani trochu jednoduché. A to navzdory tomu, že má Kovy výrazně větší zkušenost s moderováním přímých přenosů než Špaček.

Velmi sympatickou pro mě byla i myšlenka upozorňovat na mediálně méně známé či vůbec neznámé filmové profese, které nikdy žádnou Cenu filmové kritiky či Českého lva nedostanou. Je fajn, že si konečně někdo všimnul lidí, bez jejichž práce, trpělivosti a lásky by filmy vznikaly o dost hůř.

Že vyhraje AMERIKÁNKA a VLNY odejdou s prázdnou se tak nějak dalo očekávat. Vstřícnost filmových kritiků k Taušově snímku byl na tuzemské poměry opravdu mimořádná a hlasování to jen stvrdilo. Snímek JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT patří k nejlepším českým dokumentům za poslední dlouhá léta, takže tady by byl jakýkoliv jiný výsledek než vítězství nejen velkým překvapením, ale i skandálem zároveň. Osobně jsme pro snímek Kláry Tasovské možná očekával i víc než jednu cenu, ale co už. Za největší překvapení večera bych tak považoval hned dvě trofeje (nejlepší scénář Eugen Liška, nejlepší herečka Pavla Beretová) pro mediálně i divácky zatím hodně opomíjený snímek ROK VDOVY. Ačkoliv v tom filmu neuvidíte nic víc, než slibuje název, je to natočené lehkou rukou a s mimořádnou empatií ke každé z postav.

Letos jsem vyšel tak trochu naprázdno, protože vedle VLN neproměnili žádnou z nominací ani MANŽELÉ STODOLOVI a o jediný zářez se tak postaral jen ZAHRADNÍKŮV ROK díky hereckému výkonu Oldřicha Kaisera, ale i tak to pro mě byl z hlediska atmosféry a zábavnosti určitě jeden z nejlepších ročníků, ne-li ten vůbec nejlepší. Díky!

UPLOAD: Dvě zajímavosti. Kdyby se hlasovalo jednokolově, nezvítězila by AMERIKÁNKA, ale film JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Ve druhém kole měl Oldřich Kaiser stejně hlasů jako Jan Hájek za MANŽELÉ STODOLOVI, o vítězství Oldřicha Kaisera rozhodl větší počet hlasů v prvním kole.

* Leden 2025 – Už podesáté se studentské projekty z pražské FAMU, písecké FAMO a zlínské UTB ucházely o podporu České televize v rámci akce, které říkáme Filmový akcelerátor. Letos získal první místo projekt ZÁVRAŤ režisérky Emmy Markové z Univerzity Tomáše Bati, druhé místo UZAVŘENÁ SPOLEČNOST režiséra Petra Pylypčuka z FAMU a třetí místo ŽIVÝ MRTVÝ režiséra Jakuba Duška z písecké FAMO. Vůbec poprvé v historii se tak radoval z vítězství zlínský projekt!

* Leden 2025 – VLNY sice na Oscara nedosáhly, ale jedna skvělá zpráva ze zámoří přece jen přišla. Vyhráli jsme Satellite Award (cenu udílí International Press Academy) za nejlepší cizojazyčný film! Je skvělé dívat se na výsledky a vidět se ve společnosti Brutalisty či Anory.

* Leden 2025 – Tak bohužel, VLNY se mezi pět nejlepších filmů nevešly, ale i tak nám bylo velkou ctí být na short listu. A velká gratulace všem těm, jejichž jména a jejichž filmy dnes zazněly!

* Leden 2025 – V pátek 17. ledna 2025 skončilo hlasování, ve čtvrtek 23. ledna se dozvíme výsledky. Hlasování i samotné vyhlášení nominací na Oscara bylo letos dvakrát posunuto a odloženo kvůli obřím požárům v blízkosti Los Angeles. Podle časopisu The Hollywood Reporter by šance českého kandidáta, tedy filmu VLNY scenáristy a režiséra Jiřího Mádla, nemusely být vůbec malé. Podle predikcí Variety naopak patříme mezi patnácti filmy ze short listu k těm největším outsiderům. Většina dalších renomovaných periodik a webů predikce v kategorii Best International Feature nevyhlašuje.

Upřímně, dostat se mezi nejlepších pět filmů světa bez podpory amerického distributora by byla obrovská senzace.

* Leden 2025 – Učím Dějiny českého filmu na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Dnes jsem měl poslední přednášku, a protože jsem už minule věděl, že jsem ve skluzu s probíranou látkou, dopředu jsem studentům avizoval, že tentokrát pojedeme celé tři hodiny bez přestávky, ať si vezmou jídlo a pití sebou. I jel jsem a mluvil a ukazoval a mluvil, až se zvedli tři studenti a kamsi odešli. Napadlo mě v tu chvíli, že bych si měl zkontrolovat čas, který mi zbývá do konce přednášky, abych tomu podřídil už tak zběsilé tempo přednášky a hlavně všechno stihl. K mému úžasu byly čtyři minuty po limitu! A já měl ještě tolik toho, co jsem jim neřekl! Totálně zaskočený jsem začal nahlas přemýšlel, co teď, a studenti sami navrhli, ať pokračuji, že mají ještě hodinu a půl čas, než budou muset na zkoušku z Psychologie. Slíbil jsem, že udělám všechno pro to, abych to stihl do hodiny. Chtěl jsem, aby měli aspoň chvilku volna před zkouškou. A slib naštěstí dodržel. Končím přednášku, loučím se s nimi, protože teď je uvidím až u zkoušky, a najednou se začne dít něco, co mi vyrazí dech. Začínají tleskat, vstávají, mně se začínají lesknout oči a drhnout slova v krku, jeden z nich jde ke mně a začíná říkat něco o tom, že jsem jejich nejoblíbenější profesor, z plátěné tašky vyndává popsanou filmařskou klapku s poděkováním a podpisy studentů, malého křišťálového Českého lva a jestli bych byl tak hodný a souhlasil se společnou fotkou s nimi všemi. Totálně zaskočený a dojatý souhlasím a snažím se dýchat maximálně zhluboka, aby mi nevyhrkly slzy dojetím.

Učím už dlouho, častokrát jsem vyhrál pomyslný titul nejoblíbenějšího učitele v jakési školní anketě, potlesk na konci poslední přednášky už jsem taky párkrát zažil, ale tohle? Tohle mě prostě dojalo. Dostali mě, parchanti! ♡

Je fajn občas slyšet, že to, co děláte, má smysl. Díky!

* Leden 2025 – Film VLNY scenáristy a režiséra Jiřího Mádla se nakonec stal nejnavštěvovanějším filmem tuzemských kin v roce 2024. Vidělo je 885 767 diváků (jen o nějakých dva a půl tisíce diváků víc než V HLAVĚ 2).

* Leden 2025 – Česká filmová a televizí akademie vyhlásila nominace 32. ročníku výročních filmových cen Český lev. I když ony už vlastně dávnou nejsou jen filmové, ale i televizní.

A jak se vedlo projektům, na nichž jsem měl tu možnost se podílet?

VLNY – 14 nominací

ZAHRADNÍKŮV ROK – 4 nominace

MANŽELÉ STODOLOVI – 2 nominace

SUCHO – 1 nominace

Vítězové budou vyhlášeni 8. března a to tradičně v pražském Rudolfinu.

* Leden 2025 – Nedělní půlnoc 5. ledna 2025 byla uzávěrkou pro první kolo hlasování Českého lva. Teď se bude týden sčítat a v pondělí 13. ledna budou vyhlášeny nominace. Letos došlo k celé řadě změn v systému hlasování. Herci například mají místo dosavadních čtyř kategorií hned osm! Nově jsou hodnoceni zvlášť i za minisérie a seriály. Zajímavé je, že režisérům, scenáristům a dalším se ale kategorie nerozšířily. Jde o nesystémové a v mnoha ohledech dokonce špatné rozhodnutí. Ale rozhodlo o tom demokraticky zvolené prezídium, takže tak. Určitě by pomohlo, kdyby konečně (znovu!) vznikly samostatné televizní ceny a nemíchaly se tak jablka a hrušky. Že jsou v jedné váhové kategorii SVATÁ a VLNY je totiž totální nesmysl. U obou projektů jsem byl, takže vím, jaký měly rozpočet, kolik měly natáčecích dnů, jak dlouho jim trvala postprodukce atd. atd.

Za sebe osobně mohu říct, že letošní hlasování bylo peklo. A věřím, že nejenom pro mě. Opravdu všechno stihnout a nakoukat nebylo jednoduché a to během roku chodím poctivě na premiéry a jezdím po festivalech, jak jen to jde. Navzdory obrovskému počtu projektů jsem měl v některých kategoriích opravdu velké problémy dát dohromady tři, kterým bych mohl dát svůj hlas. Zatímco některé kategorie byly opravdu silné, u jiných to bylo pověstné hledání jehly v kupce sena. Ale co už. Je to jen hra, propagace filmu, večírek filmařů, aby měli šanci se aspoň jednou za rok všichni potkat. Za pár dnů a týdnů si už stejně vítěze bude pamatovat málokdo, jestli vůbec někdo. Nebo vy snad z hlavy vyjmenujete ty loňské laureáty?

* Leden 2025 – Jasnými favority letošních Cen české filmové kritiky jsou hraný film režiséra Viktora Tauše AMERIKÁNKA a dokument Kláry Tasovké JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Oba snímky posbíraly po pěti nominacích. Svá želízka v ohni ale budu mít naštěstí i tentokrát, VLNY jsou nominovány třikrát – za nejlepší film (Monika Kristl), nejlepší režii (Jiří Mádl) a nejlepší scénář (Jiří Mádl), MANŽELE STODOLOVI dvakrát – za nejlepšího herce (Jan Hájek) a nejlepší herečku (Lucie Žáčková), ZAHRADNÍKŮV ROK jednou – za nejlepšího herce (Oldřich Kaiser). Ceny budou předány 1. února v divadle Archa.

* Leden 2025 – Vánoční a novoroční svátky vrcholí, tak je čas trochu bilancovat, jak úspěšné byly na televizních obrazovkách projekty, na nichž jsem se podílel:

20. 12. 2024, ČT1, 20:10 – ŠTASTNÝ SMOLAŘ (539 tisíc diváků)

24. 12. 2024, ČT1, 20:35 – ANDĚL PÁNĚ 2 (1,771 milionu diváků)

26. 12. 2024, ČT1, 15:35 –TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 (916 tisíc diváků)

30. 12. 2024, ČT1, 20:10 – ČERTÍ BRKO (1,28 milionu diváků)

1. 1. 2025, ČT1, 20:10 – BRATŘI (918 tisíc diváků)

1. 1. 2025, ČT1, 22:25 – TEORIE TYGRA (317 tisíc diváků)

2. 1. 2025, ČT1, 20:10 – PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA A KAREL (766 tisíc diváků)

3. 1. 2025, ČT1, 20:10 – ZBOŽŇOVANÝ (849 tisíc diváků)

* Leden 2025 – Svět se zdá čím dál složitější, temnější a křehčí. Plno magorů má mnohem větší moc, než by mít mělo, lež už není nazývána lží ale právem na názor, destrukce se pro mnohé stala nejen systémem boje ale i vlastního bytí. Najít balanc, rovnováhu a klid určitě není jednoduché a nebude ani v roce 2025. Ale protože jsem hodně venku, pěšky i na kole, na vlastní nohy (i hlavu) vím, že žádná cesta nevede jen do kopce a žádná jen z kopce a že ani ta nejhorší bouřka netrvá věčně. Chtěl bych nám všem proto popřát nejen zdraví, sílu, vytrvalost, radost a lásku, ale i pochopení a vnímavost pro druhé. Přeji vám do roku 2025 ta nejhezčí jitra, ty nejkýčovitější západy slunce a ty nejlepší výhledy, ať už jste kdekoliv a děláte cokoliv.