Novinky

* Červenec 2022 – Den před začátkem 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech zveřejnila trojice mladých filmařů, konkrétně Tomasz Wiński, Šimon Holý a Tereza Vejvodová, texty, v nich se snaží pojmenovat nejpalčivější problémy současné české kinematografie. Nejsou to texty širokospektrální a analytické, jsou to texty naléhavě osobní, vycházející prakticky výhradně ze zkušeností a potřeb zmíněných tvůrců, což ale neznamená, že jsou to texty méně zajímavé a méně relevantní. Možná naopak. Celé si je můžete přečíst na webu novyfilm.cz. Mnohé o nich vypovídají už jejich názvy: Nová česká intimita – manifest, Tady a teď, Odvaha k zranitelnosti.

Vnímám to jako velmi sympatickou iniciativu, jako výzvu k zahájení širší odborné i laické diskuse o tom, jaký český film tu momentálně máme a jaký český film tu mít chceme nebo aspoň mít můžeme. S tím je pak velmi úzce spojeno hledání odpovědi na otázku, proč tak dlouho nebyl žádný český film s výjimkou NABARVENÉHO PTÁČETE v hlavní soutěži nejprestižnějších filmových festivalů světa, tedy v Cannes, Berlíně a Benátkách?

Začnu tím, v čem s mladými filmaři souzním: “Českým hraným filmům chybí výrazná, současná a univerzální témata. (…) Kinematografie je neoriginální, opatrná, povrchní, neautentická – nevyvolává životu debatu, protože nereaguje na to, co se v nás a kolem nás reálně odehrává.” Za posledních deset let jsem se opravdu jen výjimečně setkával s látkami, které se vztahují k naší době a něco relevantního o ní vypovídají. A když už jsem na takový text narazil, snažil jsem se ho maximálně podpořit (z poslední doby třeba VLASTNÍCI, CHVILKY, KDYBY RADŠI HOŘELO, nebo ZAHRADNÍKŮV ROK). Většinou se ale české filmy pohybují ve zvláštním časoprostorovém vakuu, typická je pro ně snaha napodobovat něco, co už (dříve a lépe) udělali jiní. S tímto problémem se ostatně setkávám už na filmových školách. Mladí tvůrci nechtějí vyprávět o sobě a svých problémech, hledat odpovědi na něco, čemu sami nerozumí, co chtějí pochopit, jdou spíš formální stránce věci a chtějí okolí dokazovat, že umí stejně dobře natočit něco, co udělali jiní a slavnější.

Autoři textů se shodně velmi kriticky vymezují k historickým a životopisným filmům, které v posledních letech vznikají. Že tyto filmy vznikají, je do značné míry dáno tím, že fond kinematografie dlouho zápasil s nedostatkem peněz, takže takové filmy dobrých dvacet let vůbec vznikat nemohly. Nebyly na ně prostě peníze. Teď je Fond výrazně lépe finančně saturován než v letech 1993 až 2012, proto tento dluh doháníme. Osobně si nemyslím, že je špatné takové filmy dělat. Ostatně, sám jsem jich pár udělal (MASARYK – premiéra na Berlinale, ŠARLATÁN – premiéra na Berlinale) a na dalších dělám (BRATŘI o skupině bratří Mašínů, která se v 50. letech prostřílela do Západní Berlína, VLNY o tom, proč se v srpnu 1968 bojovalo o rozhlas a nikoliv o televizi, ačkoliv televize byla v té době už mnohem silnějším médiem než rádio, VLASTA o herečce Vlastě Chramostové a lámání lidských charakterů v Československu 50., 60., 70., 80., ale i 90. let, FRANZ o spisovateli Franzu Kafkovi a introspekci moderního člověka). Pokud se film a dilemata hlavních hrdinů vztahují k dnešku, takový film má podle mě právo na život. Řada skvělých polských filmů posledních let nechť je toho důkazem. Je ale pravda, že ne všechny historické látky jsem vždycky přijal. Po filmu CHVILKY, který asi ve všech parametrech naplňuje výše zmíněný manifest Nové české intimity, přišla Beata Parkanová se scénářem filmu SLOVO. Zdálo se mi, že se v tom filmu chce Beata vyjádřit k těm nejpalčivějším problémům dneška a jen to celé kóduje do historicky bezpečného pohodlí roku 1968. Beata mi moji myšlenku víceméně potvrdila, přepsat text do současných reálií ale odmítla s tím, že dneska ještě nevíme, co je špatně a co ne, že to se dozvíme až za nějakých dvacet let. Toto historizující pohodlí mě nebavilo a na spolupráci jsme se tentokrát nedomluvili. Beata je ale nakonec s tímto filmem v hlavní soutěži karlovarského festivalu, takže si svůj úhel pohledu a vyprávění evidentně realizací obhájila.

S Wińskim, Holým a Vejvodovou nesouzním ani v tom, že se historické filmy dobře financují, opravdu nefinancují. Mnohokrát odložené natáčení BRATŘI nechť je toho důkazem, o drsných zkušenostech producentů NABARVENÉHO PTÁČETE, ŠARLATÁNA, KRAJINY VE STÍNU, ZÁTOPKA a dalších ani nemluvě.

“Chceme se vymanit cenzuře dramaturgů, pedagogů, mentorů, ,expertů’ všeho druhu, kteří nás formátují podle příruček, trendů, kvót a vlastního omezení. Z té všeobjímající systémové opatrnosti a nesvobody mohou vzniknout jen mrtvé, opatrné, nezajímavé filmy, které se snaží zalíbit všem, ale nemají páteř a ksicht,” píše se v manifestu Nová česká intimita. Stejný názor jsem sdílel po svém nástupu do České televize před deseti lety. Uvědomoval jsem si, že pokud chceme kinematografii nějak změnit a posunout, musíme dělat něco jinak, nějaký ze zažitých postupů změnit či dokonce zcela ignorovat. Debutantům jsem tak dával mnohem větší svobodu než jejich starším kolegům v naději, že právě jejich mládí, talent, intuice a odvaha českou kinematografii změní a posunou. Nestalo se tak. Snímky PARÁDNĚ POKECAL, PRACH nebo CESTA DO ŘÍMA jsou filmy, které díru do světa nejenže neudělaly, ale které dneska už prakticky nikdo nezná. Po této zkušenosti jsem změnil o 180 stupňů svoji dramaturgickou strategii a s debutanty (a často ještě silněji s jejich producenty) vedu o jejich filmech naopak mimořádně intenzivní debaty. Nechci jim něco vnucovat, snažím se jich hlavně ptát, aby opravdu do posledního písmene věděli, co a proč dělají. Snažím se je upozorňovat na možná rizika těch kterých rozhodnutí, protože by mohly mít jiný dopad, než jaký zamýšlejí. Mám dojem, že je to cesta úspěšnější, že DOMÁCÍ PÉČE Slávka Horáka, POSLEDNÍ ZÁVOD Tomáše Hodana, KDYBY RADŠI HOŘELO Adama Kolomana Rybanského, OBĚŤ Michala Blaška, KARAVAN Zuzany Kirchnerové nebo MANŽELÉ STODOLOVI Petra Hátleho jsou či budou tituly, které sítí času budou propadat mnohem hůř.

“Nová česká intimita jsou filmy, které vznikly ze zoufalství, jako provokace a pokus o oživení stojatých vod české kinematografie. Je to naše vzpoura proti systému, vzniklá z touhy vzít osud do vlastních rukou, nečekat několik let na zelenou a doufat, že nám konečně někdo ten film schválí, zafinancuje a vyprodukuje. Máme dost poslouchání, jak se mají dělat filmy. Nikdo není autorita, protože s nikým v Čechách se momentálně nepočítá na nejdůležitějších světových festivalech. Možná někdo kdysi věděl nebo ví, jak dělat svoje filmy, ale nikdo nám nemůže dávat návod na to, jak udělat film, který se sami snažíme udělat po svém. Máme dost poslouchání rad profesionálů, expertů a kritiků, kteří se staví do pozice autorit a určují, co je dobré a co je špatné. Nikdo neví, jak se to dělá správně, musíme se s tím konečně všichni smířit a společně hledat východiska,” píše Tomasz Wiński v manifestu Nová česká intimita. On se se svým celovečerním debutem HRANICE LÁSKY letos dostal do hlavní soutěže karlovarského festivalu, Šimon Holý si oba své první filmy, tedy ZRCADLA VE TMĚ a snímek A PAK PŘIŠLA LÁSKA… ,zafinancoval a natočil sám doslova na koleně, ale s oběma se dostal do druhé karlovarské soutěže, loni nazývané ještě Na východ od západu, letos už Proxima.

Wiński má pravdu v tom, že nikdo nevíme, jak dělat filmy správně. Ostatně, kdyby takový zázračný vzoreček existoval, jeli bychom podle něj všichni a měli doma plné police Oscarů, Zlatých medvědů a Zlatých palem. S každým filmem jste, ať chcete nebo nechcete, zase tak trochu na začátku. To, co vás žene dopředu, je kombinaci intuice, zkušeností a víry v dobrý výsledek. Jelikož je ale film kolektivní záležitostí s bezpočtem proměnných, od počasí až po stoletou pandemii, nemůžete dopředu garantovat nikdy nic stoprocentně. V tomto směru je ale přesto otázkou, jestli některé schvalovací postupy nezměnit, jestli jsou opravdu optimálně nastavené. Se ŠARLATÁNEM jsme na Fondu poprvé neuspěli s tím, že by si paní režisérka měla lépe vybírat svoje scénáře. Dostali jsme peníze až napodruhé (na ten samý scénář) a dostali se do Berlína, širší nominace na Oscara, získali jsme nominaci na Evropskou filmovou cenu a pět Českých lvů navrch včetně toho za nejlepší film. S filmem ZPRÁVA jsme na Fondu opakovaně neuspěli a nakonec to byl film, který se prodal do neuvěřitelných 70 zemí světa. Peníze opakovaně na Fondu nedostal ani snímek KDYBY RADŠI HOŘELO Adama Kolomana Rybanského, který měl nakonec svoji premiéru na Berlinale a podle světového prodejce filmu mu hlavní soutěž v Berlíně unikla jen proto, že byl prostě podfinancovaný.

Producenti volí různé strategie, jak se radním zalíbit, a radní se schovávají za kolektivní (ne)vinu – většinou hlasují plus mínus všichni stejně, aby si navzájem kryli záda. Když před deseti lety vzniklo Filmové centrum ČT, byli jsme v něm tři králové – Helena Uldrichová, Tomáš Baldýnský a já. Několik let jsme fungovali právě ve formátu kolektivní (ne)viny. Za všechno, co se povedlo i nepovedlo, jsme mohli všichni tři, než vedení České televize rozhodlo, že každý projekt bude mít svého pověřeného kreativního producenta, tedy jednu naprosto konkrétní osobu, která za něj bude České televizi zodpovídat. S odstupem času musím říct, že to bylo velmi správné a šťastně rozhodnutí. S projektem jdeme každý od začátku, tedy vývoje, přes realizaci a distribuci až do okamžiku televizní premiéry. Teprve pak se hodnotí, jak úspěšný projekt to byl a jestli České televizi přinesl to, co jsme jí na počátku slíbili, že přinese. Nikdo z nás se nemůže ze své odpovědnosti vylhat. Možná by taková adresnější odpovědnost prospěla i radním Fondu. Nesli by odpovědnost za svá rozhodnutí a velmi rychle by se ukázalo, kdo své práci opravdu rozumí a kdo ne.

Manifest Nová česká intimita mj. vyzývá k upřímnému dialogu. Pokusil jsem se tu rukavici zvednout, jakkoliv si uvědomuji, že mezi dvěma projekcemi na karlovarském festivalu nemám ten potřebný klid a soustředění. Třeba tu debatu i tak v něčem posune dál, aspoň o kousek.

Jeden ze dvou českých reprezentantů v hlavní soutěži letošního karlovarského festivalu, film Hranice lásky režiséra Tomasze Wińského.

* Červenec 2022 – Po dlouhé době nemám žádný film v hlavní soutěži karlovarského festivalu. A nějak mi to vůbec, ale vůbec nevadí. Jednak nemůže být každý den posvícení a jednak jsem měl letos film na Berlinale, což je úspěch jako hrom, takže si fakt nemůžu stěžovat. Přesto se po červeném koberci ve Varech i letos projdu. Ve středu 6. července bude mít v 11 hodin ve Velkém sále hotelu Thermal světovou premiéru VELKÁ PREMIÉRA, novinka režiséra Miroslava Krobota, na níž jsem měl tu čest se podílet. Debatovat o tomto filmu budeme tentýž den od 17 hodin v Domě ČT, kdyby měl někdo z vás čas a chuť.

Iva Janžurová a Pavel Šimčík v hlavních rolích filmu Velká premiéra. Foto: Falcon.
Iva Janžurová a Pavel Šimčík v hlavních rolích filmu Velká premiéra. Foto: Falcon.

Na témže místě, tedy v Domě ČT, představíme v úterý 5. července od 13 hodin veřejnosti vůbec poprvé i čtyři nové televizní komedie scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Vejdělka BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY, RUCE V ZÁRUCE, LEDVINY BEZ VINY a S PÍSNÍ V TÍSNI, které budou už brzy k vidění na obrazovkách České televize.

První představení projektu komediálních příběhů o nejrůznějších zdravotních problémech proběhne 5. července v Domě ČT v Karlových Varech. Foto: Česká televize.
První představení projektu komediálních příběhů o nejrůznějších zdravotních problémech proběhne 5. července v Domě ČT v Karlových Varech. Foto: Česká televize.

* Červen 2022 – Zítra, tedy 1. července 2022, to bude deset let, co jsem nastoupil do České televize jako hlavní dramaturg Filmového centra. Jednu z vůbec nejcennějších rad mi na začátku dali Marcela Pittermannová a Čestmír Kopecký. Oba mi nezávisle na sobě poradili totéž: “Nečtěte všechno!” Jednak prý abych se ze všech těch scénářů nezbláznil a jednak abych pod tíhou enormní nekvality, které je prostě drtivá většina, nezačal vnímat látky docela průměrné za ty, které by se měly realizovat. Byla to pro mě rada užitečná a cenná a ještě jednou za ní moc děkuju!

Po deseti letech bych k ní přiřadil ještě jednu neméně důležitou radu: “Pravidelně opouštěj svoji bublinu!” Je potřebné občas vypadnout ze světa, ve kterém se dnes a denně pohybujete, do světů docela jiných – jak geografických, tak hodnotových. Prostě poznat, že svět jsou i jiné než vaše problémy a tím dát jinou optiku a perspektivu i tomu svému každodennímu pinožení. Stačí sednout na kolo a jet a jet a dostanete se do míst, kam byste se nikdy nedostali, a kde potkáte lidi, které byste nikdy nepotkali. A občas je fajn udělat ještě radikálnější změnu a vypadnout mimo tu naši středoevropskou kotlinu a zjistit, že Česko není pupíkem světa a že všude žijí moc fajn lidi.

Posledním takovým výpadem mimo realitu byla moje návštěva Wimbledonu. Obrovský zážitek bylo jenom stát tu šestihodinovou frontu na lístek. Systém fronty, její organizace s řazením do zástupů jak na spartakiádě, s udělováním pořadových čísel a následným kroužkováním podle toho kterého kurtu, na který chcete zavítat, do toho distingovaní pánové a dámy seniorského věku s páskami “Honorary Steward” na rukávě, kteří s vámi zapředou čas od času krátký rozhovor o počasí, o tenise, o zemi, ze které jste přijel, o rozmachu malých pivovarů či čemkoliv jiném jenom proto, aby ve frontě udrželi dobrou náladu, to všechno dává celému dni specifickou atmosféru velkého očekávání a těšení. A to nemluvě o ostatních lidech ve frontě: urostlý černoch, který už navštívil všechny tenisové grandslamy, stařičká paní o berlích a s rozkládací židličkou, kterou ovšem před vstupem na stadion musí vyhodit do koše, otec se dvěma dospívající syny… Prostě co člověk, to nějaký příběh. Z těch šesti hodin čekání by se dala uplést stejně tak dobře komedie jako psychologické drama. A to všechno je jen velká předehra k tomu, co nastane, když konečně projdete branou dovnitř areálu. Najednou jste na nejslavnějším tenisovém turnaji světa mezi všemi těmi dámami v extravagantních kloboucích a prošedivělými Siry s důstojnými hůlkami v ruce, díváte se na nejzářivější tenisové hvězdy z odstupu pár metrů, obdivujete odhadem devadesátiletou rozhodčí stojící na čáře a uvědomíte si, že sny se dají plnit v jakémkoliv věku, jen je potřeba za nimi jít. Třeba se o tom někdy rozepíšu víc, ale teď zpátky do práce. A zítra do Varů!

Nádherný areál Wimbledonu těsně před soumrakem.
Nádherný areál Wimbledonu těsně před soumrakem.

* Červen 2022 – Nosím to v sobě už skoro týden. Dozvěděl jsem se to až na české premiéře filmu KDYBY RADŠI HOŘELO a pořád na to musím myslet. Světový prodejce našeho snímku, společnost Pluto Film, údajně od pořadatelů Berlinale dostala informaci, že pokud by production value našeho filmu bylo na vyšší úrovni, byli bychom v hlavní soutěži! Český film v hlavní soutěži Berlinale teprve podruhé za posledních třicet let! Neuvěřitelné! Bohužel, radní Státního fondu pro podporu kinematografie (nebudu je tu vyjmenovávat, ať si sami sáhnou do svědomí) nás v jednotlivých grantových řízeních opakovaně podpořit odmítli, takže tenhle ohromný úspěch pro českou kinematografii, po kterém všichni tak toužíme, nás minul.

Tak snad to vyjde někdy příště!

Anna Polívková a Miroslav Krobot na premiéře filmy Kdyby radši hořelo. Foto: Bontonfilm.
Anna Polívková a Miroslav Krobot na premiéře filmy Kdyby radši hořelo. Foto: Bontonfilm.

* Červen 2022 – Na premiéře jsem už zažil leccos, ale včera jsem se nasmál opravdu hodně. Premiéra filmu KDYBY RADŠI HOŘELO v pražském kině Světozor, delegace tvůrců nastupuje před publikum přesně tak, jak moderátor vyvolává jejich jména. Končí úvodní potlesk a slova se ujímá dojatá producentka, děkuje hercům, tvůrcům. Po ní se ujímá slova druhý producent, děkuje koproducentům. A najednou podivný ruch, jako že se něco stalo, že něco není v pořádku. A za chvíli už se to provalí. Moderátor večera (a jeden z herců ve filmu) Vladimír Škuléty jaksi zapomněl na jméno toho nejdůležitějšího, který kvůli tomu až dosud zůstával za dveřmi – na jméno režiséra! Adam Koloman Rybanský to vzal s úsměvem: “Jsem rád, že jste mě nakonec vzali mezi sebe.” A Mirek Škultéty? “Tak teď už je jasné, že si v dalším Adamově filmu nezahraju.”

Delegace přijíždí před kino Lucerna. Režisér Adam Koloman Rybanský galantně pomáhá Anně Polívkové za dohledu herců Vladimíra Škultétyho a Marka Pospíchala. Foto: Bontonfilm.
Delegace přijíždí před kino Lucerna. Režisér Adam Koloman Rybanský galantně pomáhá Anně Polívkové za dohledu herců Vladimíra Škultétyho a Marka Pospíchala. Foto: Bontonfilm.
A ještě jedna fotka z tiskové konference po novinářské projekci. Výrazy nás všech asi dost jasně vypovídají o tom, jak zajímavé dotazy čeští novináři umí položit. Zleva moje maličkost,  herec Miroslav Krobot, režisér a scenárista Adam Koloman Rybanský, herci Anna Polívková a Vladimír Škultéty a producentka Eva Pavlíčková. Foto: Bontonfilm.
A ještě jedna fotka z tiskové konference po novinářské projekci. Výrazy nás všech asi dost jasně vypovídají o tom, jak zajímavé dotazy čeští novináři umí položit. Zleva moje maličkost, herec Miroslav Krobot, režisér a scenárista Adam Koloman Rybanský, herci Anna Polívková a Vladimír Škultéty a producentka Eva Pavlíčková. Foto: Bontonfilm.

* Červen 2022 – Režisér Adam Koloman Rybanský mě zaujal už svými studentskými filmy. Byly zcela jiné než snímky jeho vrstevníků. Ano, měly v sobě něco starého, ale příjemně starého, něco co se zajímavým způsobem vztahovalo k poetice Nové vlny 60. let. Hlavně v sobě ale měly oko vnímavého pozorovatele, přirozenou, nehranou empatii k postavám a prostředí, o kterých vypráví, a kdesi vzadu i docela nenápadnou, ale o to upřímnější vypravěčskou něhu. Už tehdy jsem si v duchu říkal: “Tenhle kluk je talent, toho sleduj.”

A pak se ke mně dostal scénář filmu KDYBY RADŠI HOŘELO, v němž se všechna témata, o kterých Adam dosud vyprávěl anebo okolo kterých zatím jen opatrně kroužil, potkala naplno – krásy i úskalí chlapských přátelství, síla lži, manipulace, zahleděnost do sebe samého, nesnášenlivost, rasismus větší i docela malý, ale to neznamená že méně nebezpečný. O tom všem Adam se spoluscenáristou Lukášem Csicselym vypráví neobyčejně vtipně a s lehkostí až překvapivou.

O to víc mě překvapovala opakovaná neochota členů Rady Státního fondu kinematografie snímek podpořit. Zas a znovu se projekt v jednotlivých grantových řízeních umísťoval ve spodních patrech hodnotících tabulek a ve chvíli, když už jsem si byl prakticky jistý, že nás nemohou nepodpořit, udělali něco zcela nečekaného – nechali nás jako první pod čarou s tím, že peníze, které nám mohli dát, nechali raději propadnout. Se silnějším projevem nedůvěry vůči nějakému projektu jsem se dosud nesetkal.

Snímek tak vznikal s minimalistickým rozpočtem v naprosto šílených podmínkách (velké díky za podporu aspoň Zlínskému kraji!). Velikonoce jsme natáčeli v listopadu 2020 a v lednu a únoru 2021. Opakovaně nás zastavoval nejen covid a počasí, ale i jiné zdravotní trable. Všichni a herci zejména strašlivě mrzli. O to větší radost jsem měl, když si film do svého programu vybralo Berlinale, jeden z nejprestižnějších filmových festivalů světa. Jak kdosi zjistil, Adam byl ve svým dvaceti sedmi letech vůbec nejmladším ze všech režisérů a režisérek, kteří byli pozváni. Už to samo o sobě je velká čest.

Moc mě potěšili ale i jiné reakce. Zdena Mejzlíková v Divadelních novinách mluvila o propracovaném scénáři s vyváženou dynamikou, promyšlené a precizní režii, autentických dialozích i civilním herectví profesionálů plně souznícím s neherci. Petruška Šustrová v Lidových novinách psala o velkolepém díle, které vypráví o zásadních společenských problémech, a velmi zajímavě si všimla, jak snadné je manipulaci podlehnout a jak nesnadné je se z jejích pout vymanit.

Oproti tomu Lucie Výborná se v rozhovoru s Miroslavem Krobotem na Radiožurnálu k filmu vyjadřovala velmi kriticky a mimo jiné se ptala, jestli lze vůbec o vážných tématech vyprávět v provinčních kulisách. Jak řekl Miroslav Krobot, lze. Důkazem nechť je Maryša, zřejmě nejlepší české drama, které bylo kdy napsáno.

Ale víte co, nejlepší ze všeho bude, když na film vyrazíte do kina a úsudek si uděláte sami.

Standa a Broňa, hlavní postavy filmu v podání Michala Isteníka a Miroslava Krobota. Foto:  Bratři s. r. o.
Standa a Broňa, hlavní postavy filmu v podání Michala Isteníka a Miroslava Krobota. Foto: Bratři s. r. o.

* Červen 2022 – Animované film jsou běh na hodně dlouhou trať. Natáčení zpravidla trvá několik let, přičemž skládání jednoho obrázku za druhým je práce mimořádně titěrná, vyžadující nekonečnou dávku trpělivosti a optimismu. Například realizace filmu PŘES HRANICI trvala pocitově nekonečných devět let! O to víc zamrzí, když se pak v jednom roce na festivalech potkávají hned dva animované filmy, na nichž jste dělal. A protože jsou oba skvělé, přetahují se navzájem o ceny. Právě tohle se děje filmům MOJE SLUNCE MAD a PŘES HRANICI, nejnověji na Animafestu v chorvatském Záhřebu.

Hlavní cenu získal film Moje slunce Maad.
Hlavní cenu získal film Moje slunce Maad.
Zvláštní uznání pro film Přes hranici.
Zvláštní uznání pro film Přes hranici.

* Červen 2022 – Drobná radost při pondělním ránu. CESTA DOMŮ byla nejsledovanějším pořadem neděle 12. června 2022 na všech tuzemských televizích. Ačkoliv běžel na ČT2 fotbal Španělsko – Česko a ačkoliv z hlediska sledovanosti nebývá červen nejsilnějším měsícem, dosáhl závěrečný díl trilogie režiséra Tomáše Vorla na velmi pěkných 838 tisíc diváků!

V závěrečném díle se uzavřel i příběh Ludvy a Vlasty Papošových (Bolek Polívka a Eva Holubová). Foto: Mediaguru.cz.

* Červen 2022 – V neděli 12. června 2022 bude mít na ČT1 televizní premiéru film scenáristy a režiséra Tomáše Vorla CESTA DOMŮ, závěrečný díl trilogie o životě na současné české vesnici. Film to měl těžké během natáčení, ještě těžší s uvedením do kin, které se kvůli covidu několikrát odkládalo. Cestu si na něj v září 2021 na začátku další pandemické vlny našlo jen něco málo přes deset tisíc diváků, což mi přijde škoda. Jednak proto že sami herci na premiéře říkali, že je to díl ze všech tří nejlepší, a také proto, že několik odborníků v této souvislosti mluvilo o nejdospělejším filmu Tomáše Vorla. Tak se v neděli podívejte, jestli budete mít chuť.

Vojtěch Vovesný a Tomáš Hanák ve filmu Cesta domů.

* Červen 2022 – Do filmu VELKÁ PREMIÉRA, který se tehdy ještě jmenoval Šnajdr, se mi moc nechtělo. A to hned z několika důvodů. Producent Ondřej Zima se ale ukázal být velkým pokušitelem a pokoušel mě tak dlouho, až jsem nakonec přece jen kývl. Když už jsem ale kývl, někde hluboce uvnitř jsem se zařekl, že o to víc budu do všeho kecat. A taky jsem kecal! Takže Ondřej možná chvílemi i litoval, že mě do projektu uvrtal. Nakonec ale vznikl snímek, který mám moc rád. Dneska se na netu objevil jeho trailer, přičemž svoji velkou premiéru si film odbude na festivalu v Karlových Varech!

A o čem to je? Je to hořkosladká komedie o jednom herci, co si rád hraje, manželce, které to vadí, babičce, kterou to baví, a řediteli, který se tomu diví.

Herec Pavel Šimčík byl pro scenáristy Miroslava Krobota a Lubomíra Smékala přímou inspirací při psaní postavy Pavla Šnajdra.

* Květen 2022 – Česká televize musí reagovat na klesající reálnou hodnotu svých příjmů. Zatímco reálná hodnota televizního poplatku poklesla od jeho poslední úpravy v roce 2008 o 36 %, průměrná mzda v České republice stoupla za stejnou dobu o 67 %. V praxi to znamená, že se pro nejbližší léta bude škrtat téměř jedna miliarda korun. Bude se rušit kanál ČT3, bude se propouštět a bude se omezovat spousta dalších věcí. Původní dramatická tvorba bude škrtat 320 milionů korun, distribuční filmy budou mínus devadesát milionů korun!

Generální ředitel České televize na tiskové konferenci 31. května 2022, na níž oznamuje razantní škrty v hospodaření veřejnoprávního média. Nejméně se bude škrtat ve zpravodajství.

* Květen 2022 – Na 19. ročníku Neisse Film Festivalu, na němž se utkává to nejlepší z tvorby Německa, Polska a Česka, byl hned trojí důvod k radosti. Snímek KDYBY RADŠI HOŘELO získal Cenu za nejlepší scénář a Cenu za scénografii, film POSLEDNÍ ZÁVOD pak získal Cenu diváků! Gratuluji!

Moc mě těší festivalový zájem o film Kdyby radši hořelo, film se momentálně chystá na svoji jihoamerickou premiéru na Olhar de Cinema – Curitiba International Film Festivalu v Brazílii.

* Květen 2022 – Měl jsem to štěstí potkat se s ním na dvou společných projektech. Jednak na pozoruhodném dokumentu jeho syna Pepíka o stáří a herecké sounáležitosti HOTELIÉR a jednak na pohádce režiséra Jiřího Stracha ANDĚL PÁNĚ 2, kde si zahrál s nadhledem a noblesou sobě vlastní docela malou roličku svatého Josefa. Byla to vůbec jeho poslední filmová role v životě.

Zážitků s ním mám ale mnohem víc. Vůbec poprvé jsme se potkali někdy počátkem 90. let, kdy byl jedním z hostů tehdy velmi populárního Videostopu. Já se na natáčení dostal jako student žurnalistiky a vůbec poprvé v životě zažíval, co to znamená přímý přenos, že to neobnáší jen samotné vysílání, ale i velmi důkladnou přípravu před vysíláním včetně zkoušky celého pořadu (samozřejmě s jinými otázkami, než jaké byly potom v přímém přenosu). Seděl jsem v publiku hned za panem Abrhámem a během zkoušky, která se několikrát z technických důvodů zastavovala, mu párkrát poradil správnou odpověď na položenou otázku. Jemu se to velmi zalíbilo a po zkoušce na mě mrkal, abych mu takhle napovídal i během přímého přenosu, což samozřejmě nešlo. O nějakých deset let později, když jsem se stal součástí Videostopu jako odborný poradce, tehdy se to už jmenovalo Nový Videostop, jsem to vyprávěl Janu Rosákovi a ten slíbil, že inkriminovaný díl v archivu najde, ale buď nenašel, nebo na to zapomněl. Škoda, docela rád bych se podíval.

Josef Abrhám uprostřed skvělé debaty na Letní filmové škole. Foto: Marek Malůšek.

Ještě radši ale vzpomínám na debatu v uherskohradišťském kině Hvězda, kterou jsem měl tu čest vést. Už nevím, po jakém filmu to bylo, ale byla to jedna z nejdelších debat, kterou jsem kdy na Letní filmové škole vedl. Ten vždy tak plachý a ostražitý JOSEF ABRHÁM (14. 12. 1939 – 16. 5. 2022) se nečekaně uvolnil, pocítil blízkost s mladým publikem, které nezajímaly žádné bulvární blbosti, a povídal a povídal a povídal. Bylo to fajn. Neuvěřitelně fajn. Takový ten okamžik, kdy už v tu chvíli víte, že jste svědky něčeho výjimečného, co se nikdy nezopakuje. Pan Abrhám vzpomínal na divadlo, filmy, kolegy, mládí v nedalekých Kunovicích, odkud pocházel, i to, jak to přišlo, že stál v sedmi letech modelem sochaři Janu Habartovi pro sochu Pískajícího chlapce, která dodnes zdobí uherskohradišťské muzeum.

Zapomenout nemůžu ani na premiérové uvedení HOTELIÉRA rovněž na Letní filmové škole. Po projekci a následné debatě jsme s ním, Pavlem Landovským, Janem Kačerem, Pepíkem Abrhámem mladším a producentem Vladimírem Lhotákem seděli v nádherné letní noci na terase kina Hvězda, volali Vladimíru Pucholtovi do Kanady, vzpomínali, tedy oni vzpomínali, já jen nábožně poslouchal, a vůbec se měli moc hezky. Pavel Landovský mi tehdy dokonce prorocky pravil: “Nečum do toho mobilu a buď rád, že tu jsi.”

Další velmi silnou vzpomínku mám z loňského pohřbu paní Libuše Šafránkové. Pepík Abrhám mě nabádal, ať jdu tatínka pozdravit, že bude rád, ale já se ostýchal. Viděl jsem, jak je zlomený smutkem a jak ho trápí zdraví, a říkal si, že v tak těžké životní chvíli by měl mít okolo sebe spíš své vrstevníky a celoživotní přátele než mě.

A dnes si vyčítám, že jsem to neudělal. Byl to výjimečný herec a také noblesní a mimořádně laskavý člověk.

V kině Hvězda na jedné z nejbáječnějších debat, kterou jsem kdy vedl. Foto: Marek Malůšek.
Debata po premiéře filmu Hoteliér. Zleva moje maličkost, Pavel Landovský, Josef Abrhám mladší, Josef Abrhám, Vladimír Lhoták a Jan Kačer. Foto: Marek Malůšek.

* Květen 2022 – Po dlouhém shánění peněz a několika odkladech se konečně blíží první klapka historického dramatu BRATŘI o skupině bratří Mašínů, která v letech 1951 až 1953 bojovala proti komunistickému režimu se zbraní v ruce. Legendárním se pak stal zejména jejich útěk přes východní Německo do Západního Berlína na podzim 1953. Ačkoliv je pronásledovaly desetitisíce policistů a vojáků, třem z pěti mladých mužů se podařilo dostat na Západ – Ctiradovi Mašínovi, Josefu Mašínovi a Milanu Paumerovi. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli dopadeni, vydáni do Československa a tam popraveni. Pro jedny se stali hrdiny, jiní je dodnes nazývají vrahy. Příběh scenáristy Marka Epsteina a režiséra Tomáše Mašína se snaží o věrnou rekonstrukci všech tehdejších událostí s tím, že nechává na divákovi, aby si on sám rozhodl, jakou nálepku potomkům legendy protinacistického odboje Josefa Mašína (1896-1942), kteří sami byli v roce 1945 oceněni medailí Za chrabrost, dá. Ačkoliv snímek vzniká v rozsáhlé mezinárodní koprodukci Česka, Německa a Slovenska a byl kromě českého fondu podpořen mj. i evropským fondem Eurimages, pořád nějaké peníze v rozpočtu chybějí. Pokud byste chtěli přispět, podívejte se na stránky Hithit – BRATŘI. Staň se součástí příběhu o bratrech Mašínech!

Josef Mašín s herci Oskarem Hesem a Janem Nedbalem. Oskar bude hrát Josefa Mašína, Honza Radka Mašína. Foto: FilmBrigade.
Josef Mašín s herci Oskarem Hesem a Janem Nedbalem. Oskar (vpravo) bude hrát Josefa Mašína, Honza si zahraje již zesnulého Radka Mašína. Foto: FilmBrigade.

* Květen 2022 – Moc příjemné povídání s Jakubem Menšíkem, finalistou juniorky na letošním Australian Open.

Český rozhlas Dvojka - Noční Mikroforum - Jakub Menšík
Takhle blízko grandslamovému titulu jsem ještě nikdy nebyl. 😂😂😂 Foto: Kateřina Menšíková.

* Květen 2022 – Výročí konce druhé světové války je příležitostí na televizních obrazovkách znovu uvést film ŽELARY scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Ondřeje Trojana. Filmová adaptace příběhu spisovatelky Květy Legátové patří dle mého k tomu vůbec nejlepšímu, co v české kinematografii po roce 1989 vzniklo. Ostatně je to snímek, který byl v roce 2004 nominovaný na Oscara. Ačkoliv se vznikem filmu nemám vůbec nic společného, byl jsem se na natáčení jen dvakrát podívat, to místo, kde se natáčelo, jsem si zamiloval. A Jozova chalupa stále stojí, nedaleko Zázrivé na Slovensku, doslova kousek nad hotelem Havrania.

V době natáčení odtud byl nádherný výhled, dnes už jsou stromy výrazně vyšší, než byly.
V době natáčení odtud byl nádherný výhled, dnes už jsou stromy výrazně vyšší, než byly.
Zarostlá, ale pořád krásná.
Zarostlá, ale pořád krásná.
Jozova chalupa stále stojí, ačkoliv film končí tím, že je zbořená. Vysvětlení je jednoduché, nejdřív se natáčel konec filmu, teprve pak se chalupa opravdu stavěla.
Jozova chalupa stále stojí, ačkoliv film končí tím, že je zbořená. Vysvětlení je jednoduché, nejdřív se natáčel konec filmu, teprve pak se chalupa opravdu stavěla.

* Duben 2022 – “Dotočeno!” Víc asi nejsem v tuhle chvíli o komedii scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Vejdělka pracovně nazývané REKTUM schopen říct. Jednou, až od toho všeho budu mít patřičný odstup, o tom všem snad napíšu víc. Teď hurá do střižny, tam se ukáže, co jsme si nadrobili. Jinak všechny čtyři filmy z cyklu HLAVNĚ TO ZDRAVÍ by mohly být k vidění na obrazovkách České televize snad už letos na podzim.

Málokterá léčba je příjemná, někdy vás lékařské postupy ale mohou doslova šokovat.
Málokterá léčba je příjemná, někdy vás lékařské postupy ale mohou doslova šokovat.

* Duben 2022 – Lakomá Barka je jedna z mých velkých filmových lásek. Zamiloval jsem se do ní už jako kluk a miluju ji dodnes. A stejně jsem si po letech oblíbil i její režisérku. Paní VLASTA POSPÍŠILOVÁ (18. 2. 1935 – 15. 4. 2022)  byla úžasně bezprostřední, neuvěřitelně přátelská, srdečná, pořád plná energie, až dětského nadšení, pravda, občas v něčem lehce splašená, ale to ji dělalo ještě zajímavější a milejší. Na festivalech se ke mně vždycky hlasitě hlásila. “Neviděl jste někoho od nás?” ptala se po dalších animátorech. “Já tu už nikoho neznám, já jsem ráda, že tu mám aspoň vás,” hrnula se ke mně vždycky vděčně, aby prohodila aspoň pár slov. V posledních letech jsem festivalům moc nedal. Dlouho jsem ji neviděl. Nevím, jak se jí dařilo. Takoví přátelé, abych jí volal, jsme zase nebyli. Ale chyběla mi. Ta její živelnost a nakažlivý optimismus. A bude mi chybět. Moc.

Paní Vlasto, díky za Barku. A zdaleka nejen za ni! Byla jste posledním velikánem z Trnkovy éry.

Vlasta Pospíšilová (1935-2022).

* Duben 2022 – Podle nejmenované fanouškovské databáze je film POSLEDNÍ ZÁVOD pětadvacátým nejlepším českým hraným filmem v polistopadové historii. Když si člověk uvědomí, kolik stovek filmů za posledních 32 let vzniklo, tak nemůže nemít radost. Já ji rozhodně mám!

Kryštof Hádek v roli legendárního českého lyžaře Bohumila Hanče. Foto: Punk Film
Kryštof Hádek v roli legendárního českého lyžaře Bohumila Hanče. Foto: Punk Film.

* Duben 2022 – V 90. letech se stala jeho žena Věra obětí zločinu. Po nějakých deseti letech producent Jan Bradáč pocítil potřebu se s celou tragédii vypořádat prostřednictvím celovečerního hraného filmu. Ale dalších deset let trvalo, než se to opravdu povedlo. Scénář nakonec jako svůj debut napsala Bradáčova druhá žena Vendula. Už jenom tím je STÍNOHRA výjimečná. Zajímavá je ale i poctivostí, se kterou vznikala.

Já sám jsem se tentokrát spíš jen zúčastnil, než abych opravdu nějak výrazně pomohl, protože dramaturgů bylo na projektu víc než dost. Ale i tak jsem za tu zkušenost rád, thrillerů u nás totiž moc nevzniká.

Milan Ondrík jako muž sražený na dno. Foto: Falcon.
Milan Ondrík jako muž sražený na dno. Foto: Falcon.

* Duben 2022 – Prvního dubna odstartoval režisér Tomáš Klein v Krnově na severní Moravě natáčení svého celovečerního debutu CITLIVÝ ČLOVĚK. Volná adaptace oceňovaného románu Jáchyma Topola je divokou road movie po naší blízké budoucnosti. “Chci divákovi nabídnout silný film, který ho konfrontuje s těžkými tématy dnešní doby,” říká režisér, “ale zároveň mu skrze svou stylizaci, energii a živelnost nabídne východisko a povzbuzení. Film, který diváka třeba inspiruje k tomu, aby opustil komfortní zónu, a dobrodružství a nejistotu vnímal jako příležitost, která ho může posílit. Citlivý člověk je drama o komplikovaném vztahu syna a otce odehrávající se v žánru road movie. Je to bláznivá pouť, která se snaží postihnout vytěsnění smrti z našich životů a současně je podobenstvím o zasvěcení chlapce do dospělosti. Aby Eliáš mohl dospět, musí si uchovat svou dětskou citlivost nejen vůči cynickému světu, který ho obklopuje, ale i vůči vlastnímu otci, který svou citlivost upozadil.” Ve filmu kromě jiných hrají David Prachař, Jaroslav Cuhra, Tatiana Dyková, Jiří Schmitzer, Vladimír Javorský, Jiří Lábus, Alexandra Borbély, Milan Mikulčík, Halka Třešňáková, Jan Jackuliak a Jan Jankovský.

Jiří Lábus ve filmu Citlivý člověk.
Jiří Lábus ve filmu Citlivý člověk. Foto: MasterFilm.
David Prachař hraje ve filmu Citlivý člověk hlavní roli necitlivého otce. Foto: MasterFilm.
David Prachař hraje ve filmu Citlivý člověk hlavní roli necitlivého otce. Foto: MasterFilm.
Režisér Tomáš Klein po smrti Jana Němce dokončoval jeho poslední snímek Vlk z Královských Vinohrad. Foto: MasterFilm.
Režisér Tomáš Klein po smrti Jana Němce dokončoval jeho poslední snímek Vlk z Královských Vinohrad. Foto: MasterFilm.

* Duben 2022 – Režisér řady karlovarských znělek (mj. Miloš Forman, Casey Affleck, John Malkovich, Harvey Keitel, Danny De Vito, Věra Chytilová, Jude Law, Josef Somr, Andy Garcia atd.), dvou seriálů (Pustina, Bez vědomí), držitel čtyřech zlatých lvů za reklamu z festivalů v Cannes a jeden z nejceněnějších tvůrců světových reklam Ivan Zachariáš připravuje (konečně!) svůj celovečerní debut. KONEC SVĚTA je příběhem potomka ruské šlechtické rodiny, který kdysi utekl před sovětskými komunisty do Československa a teď tu po srpnu 1968 jako Rus čelí sovětské invazi do Československa. Silný příběh dědy Igora a jeho malého vnuka Tondy je autobiografickým vyprávěním scenáristy Ivana Arsenjeva (držitel Českého lva za Krajinu ve stínu). Projekt aktuálně získal podporu 276 tisíc euro z fondu Eurimages, tak snad už nic nebrání tomu, aby se na sklonku léta opravdu začalo točit.

Ivan Zachrariáš. Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary.
Ivan Zachrariáš. Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary.

* Duben 2022 – Ačkoliv je dnes 1. dubna, není to apríl. Po deseti letech jsem se rozhodl odejít z Filmového centra České televize. Ve veřejnoprávní televizi zůstávám i nadále a z pozice kreativního specialisty budu i nadále pracovat jak na distribučních filmech, tak o něco víc i na projektech televizních.

S Petrou Špalkovou a Jakubem Kohákem na festivalu v Karlových Varech. Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary.
S Petrou Špalkovou a Jakubem Kohákem na festivalu v Karlových Varech. Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary.

* Březen 2022 – Když člověk uklízí, leccos najde. Třeba tři roky starou verzi scénáře pohádky TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2. To jsme si ještě mysleli, že natáčet začneme na jaře 2020. Nikdo z nás tehdy neměl ponětí ani o covidu-19, ani o ruském útoku na Ukrajinu. Zpětně viděno – jak krásné časy to byly. Aktuální návštěvnost 322 tisíc diváků ale nepovažuji za vůbec špatnou. Je to zatím suverénně divácky nejúspěšnější film roku 2022.

Poznámky prosvítají ze všech stran.
Poznámky prosvítají ze všech stran. Na motiv polykání pavouka jsem mezitím třeba úplně zapomněl.

* Březen 2022 – Když za mnou před nějakými šesti lety přišli režisér Tomáš Hodan s producentem Ondřejem Beránkem, že by chtěli znovu natočit legendární krkonošský příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, byl jsem k té myšlence zprvu hodně skeptický. Ptal jsem se jich: Koho dneska zajímá sto let starý příběh? A proč točit znovu něco, co už jednou natočené bylo (Synové hor, režie Čeněk Duba, 1956)?

Snažil jsem se kluky přesvědčit, ať se vykašlou na Hanče a Vrbatu a natočí film o tom třetím v příběhu, o němž se dosud mluvit nemohlo, o pražském Němci Emerichu Rathovi (1883-1962), člověku, který v mnohém předběhl dobu o dobrých sedmdesát let. Vegetarián, vyznavač zdravého životního stylu a bosé chůze. Neuvěřitelně všestranný sportovec, který se účastnil několika olympijských her. Za války se odmítl přihlásit k říšskému občanství, ačkoliv sám byl Němec, naopak skrýval německého Žida Borise Efenberga. Po válce kvůli tomu nemohl být odsunut, ale protože provozoval obchod s trampingovým zbožím, což se nelíbilo komunistickému režimu, byl na rok odsouzen do kriminálu “za propagaci amerického způsobu života”. Ovdověl, ve finanční tísni rozprodával svoje trofeje, ale přesto byl člověkem pořád otevřeným, optimistickým, pracovitým a sportumilovným.

Tomáš Hodan se nechtěl vzdát vize survival thrilleru z hřebenů Krkonoš a trval na Hančovi s Vrbatou. Já pořád dokola mluvil o Rathovi a chtěl ho do příběhu dostat nějak víc. Výsledná podoba filmu POSLEDNÍ ZÁVOD je kompromisem mezi oběma pojetími a troufnu si tvrdit, že nakonec kompromisem velmi šťastným.

Musím se ovšem přiznat, že v jedné věci jsem se přece jenom hodně mýlil. Příběh Hanče a Vrbaty je sice starý přes sto let, ale je pořád velkým fenoménem. A to nejen v Krkonoších. Naplno se to ukázalo na podzim 2020, kdy producenti rozjeli crowdfundingovou kampaň na podporu filmu, a navzdory tuhé covidové době se setkali s nevídaným ohlasem.

Přesně v den 109. výročí závodu na 50 kilometrů, tedy 24. března 2022, vstupuje POSLEDNÍ ZÁVOD do kin. Je to film hodně odlišný od všeho, co máte možnost v současné době vidět v kině a na nejrůznějších platformách – žánrem i zpracováním. Bylo by moc fajn, kdybyste ho neminuli. Věřím, že nebudete zklamaní.

Judit Bárdos jako Slávka Hančová a Kryštof Hádek jako Bohumil Hanč. A jedna z klíčových postav filmu, kameraman Jan Baset Střítežský.
Poslední závod dělala neuvěřitelně skvělá parta lidí. Říká se to často, ale ne vždy to tak je. V tomto případě ovšem beze zbytku. Foto ze slavnostní premiéry filmu v pražské Lucerně 21. března 2022. Vepředu stojícím mužem je scenárista a režisér filmu Tomáš Hodan. Foto: Naďa Rehová.

* Březen 2022 – V neděli 13. března jsme dotočili další, už třetí komediální příběh scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Vejdělka z cyklu HLAVNĚ TO ZDRAVÍ, tentokrát pracovně nazývaný LEDVINY. Jsem moc rád, že nám na účast v této komediální jednohubce kývlo tolik zvučných hereckých jmen.

Která slavná herečka se za klapkou asi schovává?
Která slavná herečka se za klapkou asi schovává?

* Březen 2022 – Je to odhadem nějakých dvanáct let, co jsem začal pracovat na scénáři pohádky DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ, poslední velké klasické české pohádky, která ještě nebyla zfilmována. Byla to práce mimořádně obtížná, při které jsme se prali s celou řadou problémů. 1) Zachovat filmu jeho pohádkovost, ale pokud možno vyhnout se jakékoliv repetetivnosti a překonaným klišé pohádky napsané v polovině 19. století (tři úkoly, tři přání, kouzelné babičky, kouzelné dary atd.). 2) Dát Dlouhému, Širokému a Bystrozrakému, podle Karla Jaromíra Erbena třem supermanům zázračně spadlým z nebe, nějaký historický a společenský kontext. V našem případě jsou to tři unavení pohádkoví veteráni, jejichž umu a schopností lidé vždycky jen využívali. Pokud je potřebovali, měli je rádi. Jakmile je nepotřebovali, odkopli je a zapomněli na ně. 3) Prezentovat oba hlavní představitele jako dva moderní mladé lidi, kteří by byli dnešním dětem a náctiletým blízcí. 4) Pracovat se zlem novým, zajímavějším způsobem než dosud. Zlo není něco, co je dané a konstantní. Zlo je něco, co má své kořeny – ve strachu, v neschopnosti, v nízkém sebevědomí, v chabém vzdělání, v ponižování a šikaně atd. Zlo je něco, co je – na rozdíl od dobra – mnohem proměnlivější a nevyzpytatelnější. 5) V neposlední řadě jsme se pak prali s extrémní finanční náročností takového vyprávění.

A právě ten poslední bod je důvodem toho, proč jsem se s pohádkou musel v únoru 2022 rozloučit. O projekt projevila zájem komerční televize, která nabídla producentovi částku, jíž aktuálně nelze konkurovat. A protože jako zaměstnanec veřejnoprávní televize nemohu pracovat pro projekt televize komerční, musel jsem se rozloučit. Po šestnácti verzích scénáře a po té, co jsem – troufnu si tvrdit – měl zásadní vliv na to, že nám byl udělen grant Státního fondu kinematografie.

Jsem zvědavý, jak bude na plátně vypadat film, u kterého jsem byl dvanáct let, ale ty další dva už nebudu-
Jsem zvědavý, jak bude na plátně vypadat film, u kterého jsem byl dvanáct let, ale ty další dva už nebudu.

* Březen 2022 – Před pár lety jsem s Janem Svěrákem a jeho ženou strávil nad sklenkou vína několik velmi příjemných večerů na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Zvláštní bylo, že ačkoliv tehdy byly filmy a filmoví fanoušci doslova všude okolo nás, my o filmu neprohodili jedno jediné slovo. Oscarový laureát se cítil filmem unaven a s takovou vehemencí tvrdil, že už nikdy nic nenatočí, že jsem mu málem uvěřil. O to větší radost jsem měl, že svoje výhrůžky nenaplnil a přišel se scénářem filmu BETLÉMSKÉ SVĚTLO. Velmi hravá, místy nečekaně absurdní a s magickým realismem si pohrávající komedie o stárnutí vztahů, těla i intelektu představovala zajímavý a z hlediska diváckého i odvážný krok, kam a jak posunout tradiční svěrákovský příběh, tedy laskavé vyprávění ze života plné skvělých dialogů a nenápadného, ale o to působivějšího přesahu k něčemu obecně lidskému. Sám jsem zvědav, jak se tento atypicky typický produkt firmy Svěrák & Svěrák & Svěrák (ano, už je to třígenerační záležitost, protože film stříhal Janův syn a Zdeňkův vnuk a můj někdejší student František Svěrák) bude líbit.

Vojtěch Kotek hraje v Betlémském světle dvojroli - ňoumu Matěje a sebevědomého Mária. Ani tak to s ním ale spisovatel Karel Šejnoha (Zdeněk Svěrák) nemá jednoduché. Foto: Biograf Jan Svěrák.
Vojtěch Kotek hraje v Betlémském světle dvojroli – ňoumu Matěje a sebevědomého Mária. Ani tak to s ním ale spisovatel Karel Šejnoha (Zdeněk Svěrák) nemá jednoduché. Foto: Biograf Jan Svěrák.

* Březen 2022 – 29. ročník Českého lva nebyl ani tak o filmech jako spíš o válce, kterou v Evropě rozpoutalo Putinovo Rusko. O šílené, nesmyslné, agresivní válce, o níž jsme si mysleli, že v 21. století už není možná, ale také o obrovské solidaritě s Ukrajinou. Během přímého přenosu se vybralo dalších šest milionů pro Člověka v tísni, který svoji pomoc koordinuje přímo s kyjevskou radnicí.

Myslím, že tentokrát křišťálové sošky nikdo moc nepočítal. Nejvíc, osm, jich nakonec pobral životopisný velkofilm ZÁTOPEK, na němž jsem se jako hlavní dramaturg Filmového centra České televize podílel asi nejvíc tím, že jsem Davidovi Ondříčkovi řekl, že iniciační běh Emila Zátopka by měl být ve filmu jen jeden, proto ten druhý vystřihl.

Z projektů, na nichž jsem se podílel jako kreativní producent České televize (ATLAS PTÁKŮ – 9 nominací, CHYBY – 8 nominací, MARŤANSKÉ LODĚ – 1 nominace, POSLEDNÍ DEN PATRIARCHÁTU – 1 nominace), dokázala získat vítěznou sošku jen Pavla Gajdošíková za ženský herecký výkon v hlavní roli filmu CHYBY. Byla to její první velká filmová role a role setsakramentsky těžká, ale zvládla ji opravdu skvěle.

Gratulace všem vítězům i těm projektům a výkonům, které třeba pozornosti České filmové a televizní akademie ušly, ale byly neméně dobré.

Pražské Rudolfinum bylo laděno do žluto-modrých barev ruskými vojsky okupované Ukrajiny.
Pražské Rudolfinum bylo laděno do žluto-modrých barev ruskými vojsky okupované Ukrajiny.
Pavla Gajdošíková získala po Ceně české filmové kritiky i Českého lva. Foto: ČFTA.

* Únor 2022 – Byl to jeden z těch filmů, který musel své natáčení na jaře 2020 při první vlně pandemie covidu-19 zastavit. A byl to vůbec první projekt v Česku, který sebral odvahu v natáčení pokračovat. Vznik tohoto filmu nebyl v žádném ohledu jednoduchý. A výjimečný je i výsledek a to nejen vzhledem k velmi netradičnímu formátu obrazu. Režisér Václav Kadrnka v něm líčí příběh, který většina z nás velmi dobře zná. Někdo z vašich blízkých se ocitne ve velmi těžkém zdravotním stavu. Prognóza dalšího vývoje je krajně nejistá. Přejete si, aby svůj boj vyhrál, aby se k vám vrátil. Čelíte zcela nové vnitřní situaci. Od pragmatického přístupu se čím dál víc posouváte k iracionálním postupům. Je ve vás touha i zmatek. O tom všem je ZPRÁVA O ZÁCHRANĚ MRTVÉHO. Od 24. února 2022 v kinech.

Mluví k tělu, ale tělo neodpovídá. Foto: Sirius Films.
Mluví k tělu, ale tělo neodpovídá. Foto: Sirius Films.

* Únor 2022 – Nelehkou kauzu manželů Stodolových si jako svůj celovečerní debut vybral dokumentarista Petr Hátle. Jak snadné je v Čechách vraždit staré lidi, aniž by si toho policie, lékaři či někdo jiný všiml? Po čem MANŽELÉ STODOLOVI vlastně toužili? A jak se žije s pocitem, že jsem vrah? Film se momentálně natáčí a v českých kinech by mohl být k vidění zhruba za rok.

Lucie Žáčková ve filmu Manželé Stodolovi. Foto: nutprodukce.
Lucie Žáčková ve filmu Manželé Stodolovi. Foto: nutprodukce.

* Únor 2022 – Pár fotek jako ohlédnutí za letošním ročníkem Berlinale a jedna historka navrch. Den po světové premiéře filmu KDYBY RADŠI HOŘELO vtrhla do Německa větrná bouře, která zastavila většinu vlakových spojů, těch dálkových zejména. Dostat se z Berlína byl najednou neřešitelný problém. Prvních několik hodin jsem setrvával ve falešné naději, že hned ten další spoj do Prahy pojede, než jsem pochopil, že České dráhy prodávají jízdenky i na spoje, které vůbec nevyjely. Webová stránka Deutsche Bahn měla v tomto směru mnohem lepší přehled, takže jsem pochopil, že je třeba hledat alternativní cesty, protože do Prahy v nejbližších dvanácti hodinách prostě nepojede vůbec nic. Paní v Reisezentrum Deutsche Bahn mi s úsměvem a ochotou navzdory nekonečné frontě v Berlíně uvízlých pasažérů vyhledala alternativní spoj, který bude vypraven místo zrušeného. Měl jet oklikou a mnohem delší dobu, ale měl mě dovézt alespoň do Drážďan. Nedovezl, protože byl také na poslední chvíli zrušen. Deutsche Bahn mi nabídly další možnost, regionálním spojem dojet do Elsterwerdy a odtud obdobně do Drážďan. Vlak opravdu jel, ale nadšení bylo předčasné, protože po dvou zastávkách i on zastavil. Definitivně. Vrátil jsem se tedy na berlínské hlavní nádraží, nechal si vrátit peníze (to dělají Deustche Bahn na počkání) a zaplatil si další nocleh v naději, že do rána bude všechno opravené. Nebylo. A předpověď počasí na další dny ještě horší. I rozhodl jsem se zajít do autopůjčovny a vzít si auto aspoň na cestu z Berlína do Drážďan, protože přes hranice auta nepůjčují, v naději, že dál už se prostě nějak dostanu. Bohužel, podobný nápad jsem neměl jen já, ale spousta dalších – všechna auta už byla půjčená. V nabídce zůstaly jen dodávky a náklaďáky, takže… Takže jsem vzal za vděk dodávkou, kufr hodil na korbu a vyrazil. A taky se v duchu smál, že jim nezbyl kombajn nebo něco takového. Ten totiž řídit neumím.

Poprvé na červeném koberci Berlinale. U Šarlatána mě kdysi mezi těch deset vyvolených bohužel nevzali.
Poprvé na červeném koberci Berlinale. U Šarlatána mě mezi těch deset vyvolených bohužel nevzali.
Absolventský film FAMU to dotáhl až do soutěžní sekce Berlinale! Zleva Michal Křeček z Magiclabu, autor hudby a mistr zvuku Adam Bláha, producentka Eva Pavlíčková, producent Pavel Vácha, herec Michal Isteník, režisér Adam Koloman Rybanský, herec Vladimír Škultéty, moje maličkost, střihač Alan Sýs a kameraman Matěj Piňos. Foto: Berlinale.
Po projekci v Zoo Palastu následovalo Q&A, tedy otázky a odpovědi. Nejdřív se ptala moderátorka, potom publikum.
Po projekci v Zoo Palastu následovalo Q&A, tedy otázky a odpovědi. Nejdřív se ptala moderátorka, potom publikum. Foto: Jiří Matoušek.
Zleva režisér Adam Koloman Rybanský, moje maličkost, producent Pavel Vácha a představitel hlavní role Michal Isteník. Krátce na to jsme nasedli do taxíku a Adam smutně pravil: "A je po všem."
Po premiéře zleva režisér Adam Koloman Rybanský, moje maličkost, producent Pavel Vácha a představitel hlavní role Michal Isteník. Krátce na to jsme nasedli do taxíku a Adam smutně pravil: “A je po všem.” Foto: Jiří Matoušek.

* Únor 2022 – Výbuchy smíchu, potlesky na otevřené scéně i jasně hmatatelný strach a okamžiky velkého diváckého napětí. Světová premiéra filmu KDYBY RADŠI HOŘELO sice probíhala kvůli covidovým opatřením před poloprázdným sálem Zoo Palastu, ale svou atmosférou byla nakažlivě euforická. Příběh malé moravské vesničky o pár obyvatelích evidentně zaujal. Po projekci se nejdříve hodně povídalo o octu, potom o mužích jako hlavních postavách příběhu, potom o pragmatičnosti jejich žen, dál o víře, životě na venkově, strachu, touze, naivitě a lecčems dalším. Jen slovu “hloupost” se režisér Adama Koloman Rybanský důsledně bránil. Žádná z postav příběhu pro něj není jenom černá nebo jenom bílá. V českých kinech od poloviny června.

16. únor 2022, krátce po 13. hodině, sál Zoo Palastu v Berlíně.
16. únor 2022, krátce po 13. hodině, sál Zoo Palastu v Berlíně.

* Únor 2022 – Generální ředitel České televize Petr Dvořák vyslovil na premiéře filmu TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 jedno velmi odvážné přání. Chtěl, aby diváci měli jednou pro vždy ve své paměti spojenu premiéru právě tohoto filmu s koncem pandemie. A víkendová čísla návštěvnosti jako by chtěla jeho přání podpořit. Pohádku vidělo 94 371 diváků, což je jeden z vůbec nejlepší kinostartů v době covidové.

Premiéra proběhla 10. února 2022 v pražské Slovanském domě.
Premiéra proběhla 10. února 2022 v pražské Slovanském domě.
Veronika Khek Kubařová, Markéta Plánková a Václav Noid Bárta si zahráli tři nové postavy - princeznu Julii, komornou Hermínu a podkoního Václava.
Veronika Khek Kubařová, Markéta Plánková a Václav Noid Bárta si zahráli tři nové postavy – princeznu Julii, komornou Hermínu a podkoního Václava.

* Únor 2022 – Jindřiška Bláhová vedla pro časopis Respekt rozhovor s uměleckým šéfem mezinárodního filmového festivalu v Berlíně Carlem Chartrianem. Mj. se ho zeptala, jestli by mohl přiblížit, jak se konkrétní film – třeba právě česká komedie KDYBY RADŠI HOŘELO režiséra Adama Kolomana Rybanského – ocitne v programu Berlinale? Tady je jeho odpověď:

“Liší se to případ od případu. Kdyby radši hořelo byl zvláštní případ. Hodně se nám líbil. A když říkám nám, nemám tím na mysli jen tým, který je zodpovědný za výběr do sekce Panorama, ale i můj tým a mě osobně. Hodně jsme se bavili, kam by se nejvíc hodil. Je to divácký film a zároveň politický, protože si klade závažné otázky ohledně polarizace společnosti, nejen české. Je to pohádka, kde může být malá vesnice metaforou, ale tematizuje i to, co se v České republice a i v jakékoliv jiné demokratické zemi v Evropě řeší. Konkrétně konflikt mezi cizinci a vesničany, mezi násilím a smírem, mezi rolemi žen a mužů. Z toho nám nakonec vyšlo, že mu bude nejlépe slušet Panorama, abychom zdůraznili tenhle jeho aspekt. Věříme, že by ho mělo vidět co nejvíc lidí, bude zároveň soutěžit o cenu pro debut, což by autorovi mohlo pomoci v kariéře.”

Je nám potěšením i ctí zároveň!

Berlínský plakát filmu Kdyby radši hořelo, kde bude prezentován pod anglickým názvem Somewhere over the Chemtrails.
Berlínský plakát filmu Kdyby radši hořelo, kde bude prezentován pod anglickým názvem Somewhere over the Chemtrails.

* Únor 2022 – Za posledních deset let se na televizních obrazovkách vysílala dvacetkrát! Už to samo o sobě je neuvěřitelné, ale stejně dechberoucí jsou i čísla sledovanosti – hned jedenáctkrát byla sledovanost v divácké kategorii 4+ vyšší než milion diváků! Rozhodnutí udělat takto úspěšné pohádce volné pokračování chce hodně velkou odvahu a ještě větší sebevědomí. Přiznám se, že odvahu jsem v sobě našel, sebevědomí ne. Pokora ve mně zůstávala (a zůstává) pořád velká. A také je pravda, že TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 nevznikalo ani trochu snadno. Natáčení na jaře 2020 jsme museli kvůli covidu úplně zrušit. Na jaře 2021 jsme do natáčení navzdory další pandemické vlně šli, v prosinci 2021 nám to ale covid vrátil i s úroky, protože nás donutil z původně naplánované premiéry na poslední chvíli couvnout. Ani v současnosti není situace zrovna růžová, extrémně vysoká čísla nákaz sice pomalu klesají, ale rychlost návratu diváků do kin není o mnoho vyšší. V karanténě je například i Tomáš Klus, který se tak, bohužel, dnešní slavnostní premiéry (8. února 2022) nemůže zúčastnit.

Naštěstí rozhodující slovo nebude mít covid, ale diváci. Moc bych si přál, aby jim nové osudy nerozhodného Jakuba, hubaté Aničky i chrabrého hrnčíře Jana udělaly radost.

Režisér Ivo Macharáček společně s Jiřím Lábusem a Václavem Noidem Bártou.
Režisér Ivo Macharáček společně s Jiřím Lábusem a Václavem Noidem Bártou.
Ferenc a Lorenc v podání Jiřího Lábuse a Miroslava Vladyky jsou opět padouši jak vyšití.
Ferenc a Lorenc v podání Jiřího Lábuse a Miroslava Vladyky jsou opět padouši jak vyšití.
Generál (Otmar Brancuzský) hraje důležitou roli i ve volném pokračování.
Generál (Otmar Brancuzský) hraje důležitou roli i ve volném pokračování.

* Únor 2022 – Hanč, Vrbata a Rath se objeví ve stopě legendární Jizerské padesátky! Navíc na historických lyžích! Představitelé hlavních rolí filmu POSLEDNÍ ZÁVOD Kryštof Hádek, Vladimír Pokorný a Marek Adamczyk chtějí ukázat, jak poctivě kvůli filmu museli trénovat a v jak dobré kondici jsou, proto přijali výzvu a zúčastní se v rámci Jizerské padesátky běhu na 10 kilometrů. Mají můj hluboký obdiv, jízda na dobových lyžích je totiž opravdu hodně jiná než na současných běžkách.

24. březen 1913, právě byl odstartován legendární závod na 50 kilometrů. Zleva Oswald Bartel (Bastian Beyer), Josef Scheiner (Jan Hofman), Emerich Rath (Marek Adamczyk), za ním trochu schovaný Josef Feistauer (Jan Nedbal), dále pak Bohumil Hanč (Kryštof Hádek) a Karel Jarolímek (Cyril Dobrý). Foto: Punk Film.

* Únor 2022 – Ceny české filmové kritiky za rok 2021 znají své vítěze. Hned čtyři ze šesti nominací proměnil debut Michala Nohejla OKUPACE. Z filmů, na nichž jsem se podílel jako kreativní producent ČT, dosáhla na vítězství jen Pavla Gajdošíková za herecký výkon ve filmu CHYBY.

Bylo pro mě velkým potěšením letos sedět u “cool stolu” spolu s mladou a mimořádně talentovanou krví českého filmu, která byla nominována v kategorii Nejlepší krátký film, mj. Annou Podskalskou, Eliškou Kováříkovou či Dianou Cam Van Nguyen.

V rouškách, ale naživo.
Budoucnost českého filmu, mj. Anna Podskalská, Eliška Kováříková, Diana Cam Van Nguyen a spolu s nimi i můj někdejší student a velmi šikovný kameraman Tomáš Frkal.

* Leden 2022 – Jindřiška Bláhová z Respektu mě poprosila o pár odpovědí na otázky k článku, který připravuje. Když už jsem se s tím psal, dávám je i sem.

Má cenu udělovat filmové ceny? 

Ano. Je to hra, která pomáhá popularizovat obor. Může upozornit na filmy a výkony, které diváci v kinech minuli. 

Jaký mají význam pro obor?  

Zvenku přinášejí zviditelnění, zevnitř – aspoň pro mě – pocit určité pospolitosti a soudržnosti, příslušnosti k jednomu cechu.      

Vnímáte nějaký posun – co se udělování cen týče – mezi současností a situací před 10 nebo 20 lety? 

Mění se systém hlasování, bodování, zavádějí se předvýběrové komise, omezuje se, kdo pro co může hlasovat, prostě pořád se hledá ten optimální a pokud možno nejspravedlivější model hlasování, všeobecná spokojenost s výsledky ale stále nepřichází. A je otázkou, jestli vůbec někdy může přijít. V této souvislosti si velmi často vzpomenu na větu, kterou mi svého času řekl režisér Karel Kachyňa: “Jediný spravedlivý soudce je čas.” 

Soška Českého lva pro nadcházející 29. ročník. Foto: Petra Hajská.
Soška Českého lva pro nadcházející 29. ročník. Foto: Petra Hajská.

* Leden 2022 – Kino v době rekordních covidových nákaz narvané do posledního místečka, smích (aspoň soudě podle posledních minut filmu, během kterých jsem se vloudil do sálu), spousta otázek… Takových novinářských projekcí moc nebývá. Prostě MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST!

Scenáristé David Dvořák a Jiří Havelka si právě předávají mikrofon, pravdu má, ale jak moc dobře víme, vždycky režisér a tím je - Jiří Havelka.
Scenáristé David Dvořák a Jiří Havelka si právě předávají mikrofon, pravdu má, ale jak moc dobře víme, vždycky režisér a tím je – Jiří Havelka.

* Leden 2022 – Z Francie přišla naprosto skvělá zpráva! Film PŘES HRANICI režisérky Florence Miailheové, na němž jsem měl tu čest se podílet, byl nominován na francouzskou výroční filmovou cenu César. Radost je o to větší, že mezi trojici nominovaných v kategorii nejlepší animovaný film se dostal i další český respektive koprodukční snímek MYŠI PATŘÍ DO NEBE režisérů Denisy Abrhámové a Jana Bubeníčka. Gratulace všem!

Film Přes hranici vypráví příběh dvou sourozenců, kteří jsou nuceni prchnout z rodné vlasti a čelit nejrůznějším nástrahám.
Film Přes hranici vypráví příběh dvou sourozenců, kteří jsou nuceni prchnout z rodné vlasti a čelit nejrůznějším nástrahám. Foto: MAUR film.

* Leden 2022 – Přesně v den 109. výročí tragického závodu na 50 km bude mít premiéru film POSLEDNÍ ZÁVOD scenáristy a režiséra Tomáše Hodana. Příběh Hanče a Vrbaty zná v této zemi asi každý, ale málokdo ví, že velmi důležitou roli v příběhu sehrál pražský Němec Emerich Rath. Za minulého režimu byl z příběhu vytlačován, my jsme se rozhodli ho vrátit do širšího povědomí. Už jen pro to, že to byl neuvěřitelný člověk a neuvěřitelný sportovec.

Premiéra filmu bude 24. března 2022.
Premiéra filmu bude 24. března 2022.

* Leden 2022 – Čtu stovky scénářů ročně, některé lepší, některé horší. Jen málokdy se mi ale stane, že zahořím láskou na první pohled. U scénáře k filmu KDYBY RADŠI HOŘELO se ten zázrak stal. Od první chvíle mi bylo jasné, že držím v ruce výjimečnou látku a že musím udělat maximum pro to, aby vznikla. Různí lidé nám házeli klacky pod nohy, trápilo nás i počasí, film ale nakonec přece jen vznikl a já se těším z toho nádherného šoku, že si svoji světovou premiéru odbude na jednom z nejprestižnějších festivalů světa – na Berlinale v sekci Panorama. Všem lidem, kteří na filmu pracovali, a byly to opravdu hodně těžké podmínky, moc děkuji! Zejména režisérovi a spoluscenáristovi Adamovi Kolomanovi Rybanskému, spoluscenáristovi Lukášovi Csicselymu, producentům Pavlovi Váchovi a Evě Pavlíčkové i statečným hercům Michalovi Isteníkovi, Miroslavu Krobotovi a Anně Polívkové.

Adam Koloman Rybanský a Anna Polívková při natáčení 27. listopadu 2020.
Adam Koloman Rybanský a Anna Polívková při natáčení 27. listopadu 2020.
V hlavní roli filmu doslova září Michal Isteník. Režisér si evidentně dokázal dobře vybrat.
V hlavní roli filmu doslova září Michal Isteník. Režisér si evidentně dokázal dobře vybrat.

* Leden 2022 – Film je kolektivní práce. Jeden by bez ostatních nezmohl nic. Proto se sluší poděkovat všem, díky jejichž umu, nasazení, obětavosti a vytrvalosti vznikly snímky a seriály, u nichž je předpoklad, že by snad mohly obstát i ve zkoušce časem.

Bylo mi ctí spolupracovat na filmech ZÁTOPEK (13 nominací), MUŽ SE ZAJEČÍMA UŠIMA (11 nominací), ATLAS PTÁKŮ (9 nominací), CHYBY (8 nominací), MOJE SLUNCE MAD (4 nominace), MARŤANSKÉ LODĚ (1 nominace) a POSLEDNÍ DEN PATRIARCHÁTU (1 nominace), které byly nominovány v 29. ročníku výročních filmových cen Český lev.

Filmy podle počtu nominací.
Filmy podle počtu nominací.

* Leden 2022 – Já bych to ještě neříkal, ale když už to prasklo, nezbývá než se k tomu přihlásit. Po veleúspěšném ŠARLATÁNOVI vyvíjíme de facto ve stejném personálním obsazení pro režisérku Agnieszku Holland nový scénář s všeříkajícím pracovním názvem KAFKA. A jak to prasklo? Vybrali nás mezi 34 projektů z 32 zemí na 19. ročník Berlinale Co-Production Market. Držte palce. Před větším scenáristickým oříškem jsem asi ještě nestál.

Při debatě o filmu Šarlatán v Domě ČT, zleva moderátorka Jolka Krásná, režisérka Agnieszka Holland, herci Ivan a Josef Trojanové, moje maličkost, scenárista Marek Epstein a producentka Šárka Cimbalová.
Při debatě o filmu Šarlatán v Domě ČT, zleva moderátorka Jolka Krásná, režisérka Agnieszka Holland, herci Ivan a Josef Trojanové, moje maličkost, scenárista Marek Epstein a producentka Šárka Cimbalová.

* Leden 2022 – Tak jsem poprvé v životě odhlasoval v prvním kole výročních filmových cen Český lev. Můj hlas (v každé kategorii se uděluje první, druhé a třetí místo za šest, tři a jeden bod) získalo – pokud jsem dobře počítal – 22 různých filmových a televizních projektů. Až mě překvapilo, jak široce jsem se rozkročil. Viděl jsem kvůli tomu sice i filmy, které by bylo lepší nikdy nevidět, ale to už k tomu patří, pokud chcete hlasovat opravdu férově. Dne 17. ledna 2022 budou vyhlášeny nominace. Sám jsem zvědav, jak moc se můj hlas potká s většinovým vkusem akademie.

29. ročník Českého lva. Byl jsem na všech dosavadních, tedy kromě toho loňského, pandemického.
29. ročník Českého lva. Byl jsem na všech dosavadních, tedy kromě toho loňského, pandemického.

* Leden 2022 – Jedním z nejoriginálnějších filmových plakátů posledních let byl ten k filmu VLASTNÍCI. Stejný autor, tedy David Zezula, je autorem plakátu i k dalšímu snímku scenáristy a režiséra Jiřího Havelky MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST. A zase je originální každým coulem. Osobně miluji hlavně jeho pravou část. 🙂

Když se vláček motoráček rozjede krajinou, aniž by ho někdo řídil.

* Leden 2022 – Nedávno jsme se s Jiřím Bartoškou bavili o současných filmových plakátech. Hodně se mu líbil ten k filmu ZPRÁVA. kde jsou jen dvě siluety uprchlíků běžících vodou. Naopak silně nespokojeně se vyjadřoval k plakátům, které dnes převažují, bustám hvězd, které mají svým úsměvem lákat diváky do kin. Jsou snadno zaměnitelné a jejich výtvarná hodnota je většinou prachbídná. Velmi odvážnou cestou se v této souvislosti vydal režisér a producent Jan Svěrák. Plakát k jeho novince BETLÉMSKÉ SVĚTLO se opravdu zcela odlišuje od čehokoliv, co jsme v poslední době mohli vidět. Osobně jsem producentovi namítal, že pro mě osobně je to spíš obálka knihy než plakát k filmu, nakonec ale u svého záměru zůstal. Jak se líbí ilustrace Zdeňka Svěráka sedícího v rakvi vám?

Plakát je dílem dánského ilustrátora Madse Berga.
Plakát je dílem dánského ilustrátora Madse Berga.

* Leden 2022  – Letošní nominace na Ceny české filmové kritiky ovládl debut Michala Nohejla OKUPACE – má šest želízek v ohni (film, režie, scénář, herec, audiovizuální počin, objev roku). Čtyři nominace má ZÁTOPEK (film, režie, herečka, herec), po třech nominacích MOJE SLUNCE MAD (film, scénář, audiovizuální počin) a CHYBY (režie, scénář, herečka).

Pavel Neškudla, Tomáš Jeřábek, Otakar Brousek ml. a na Cenu české filmové kritiky nominovaný Martin Pechlát ve filmu Okupace. Foto: Unit+Sofa.

* Leden 2022  – Pokud jste u nějakého projektu České televize kreativním producentem, znamená to, že za něj zodpovídáte od vývoje přes výrobu, dokončování a distribuční premiéru v kinech až do okamžiku televizní premiéry daného snímku. Pak se stane součástí archivu a péče o něj už je svěřena někomu jinému. Dne 2. ledna 2022 se tak završila moje cesta se ŠARLATÁNEM. A byla to skvěla tečka za skvělým projektem – sledovanost bezmála 1,5 milionu diváků, suverénně nejsledovanější pořad dne na všech tuzemských televizích.

Jaroslava Pokorná a Josef Trojan ve filmu Šarlatán. Tato scéna byla točena v barokním mlýně Sterzmühle nedaleko Hartmanic na Šumavě.
Jaroslava Pokorná a Josef Trojan ve filmu Šarlatán. Tato scéna byla točena v barokním mlýně Sterzmühle nedaleko Hartmanic na Šumavě. Foto: Marlene Film Production.

* Leden 2022  – Nesejděte ze své cesty a neztraťte své srdce! PF 2022

PF 2022!
PF 2022!

* Leden 2022  – Starší zprávy můžete sledovat v Novinkách 2021, Novinkách 2020 a Novinkách 2019.