* Říjen 2025 – Širší nominace na Oscara, Satellite Awards, Ceny diváků mj. na festivalech v Karlových Varech, Lucemburku a Arrasu, 6x Český lev, 9x Slnko v sieti, 3x nominace na Cenu české filmové kritiky. V českých kinech milion diváků a 1. ledna 2026 televizní premiéra na obrazovkách České televize. VLNY režiséra Jiřího Mádla a producentky Moniky Kristl!

* Říjen 2025 – Den po německé premiéře bude FRANZ uveden i do polských kin, stane se tak 24. října. Mám obrovskou radost z toho, jak velký počet lidí náš film dokázal doslova omámit a ohromit. Někteří kvůli tomu šli na film velmi záhy znovu, měli prostě nutkavou potřebu ho vidět znovu, protože jim bylo jasné, že napoprvé nemohli postřehnout a absorbovat všechno. Jiní nám píší o hodinách po promítání, kdy byli filmem natolik pohlceni, že nedokázali dělat a myslet na nic jiného. Přiznám se, že já patřím do této skupiny diváků také. Ten film mám až fyzicky rád.

Asi není úplně na místě jmenovat, kdo všechno z renomovaných osobností světového filmu se o FRANZOVI vyjádřil pochvalně, ale jednu takovou drobnou ochutnávku za všechny si přece jen dovolím: „Tohle je opravu umělecký film. V jistém smyslu je to totální kino – ne svým bombastickým rozsahem, ale množstvím mikrotrhlin, kterými Agnieszka Holland nahlíží na Kafku jako člověka i umělce. V něčem je to totální a v něčem zároveň velmi komorní. Aluzivní, metaforické. Kafka ostatně propojuje historii s proroctvím budoucnosti stejně jako introspekci, melancholii a hlubokou potřebu a nutnost samoty. Idan Weiss se pravděpodobně narodil pro to, aby hrál Kafku! Z produkčního hlediska jde o velmi moderní a současný film a bylo by hezké, kdyby film chtělo vidět mladé publikum. FRANZ je skvostnou sbírkou obrazového obžerství, které je ale vypravěčsky ucelené. Pokud dochází k razantním přechodům a změnám, neslouží k předvádění a exhibici, ale k teleportování Kafky do moderní doby. FRANZ není žádná nuda, žádné životopisné tlachání ve stylu: „Kafka byl skvělý spisovatel…“ Je to hutná, klikatící se, stále překvapující směs. Není jemná a snadno stravitelná, ale velmi chutná a osvěžující na konzumaci. Scénografie, hudba – všechno do sebe zapadá! Skvělé! Lidi, běžte do kina!“

* Říjen 2025 – Film FRANZ měl slavnostní premiéru v Německu 15. října a 23. října vstoupí do všech německých kin. Tak držíme palce!

* Říjen 2025 – FRANZ se dostal na short list letošních Evropských filmových cen. Další políček do tváře těch, kteří letos vybírali české kandidáty na Oscara a rozhodli se FRANZE hned na začátku zaříznout.

* Říjen 2025 – „Chyby se staly, ale všechno jsme dělali správně!“ Na tomto axiomu bylo postaveno setkání prezídia České filmové a televizní akademie s řadovými členy ohledně změny systému volby českého kandidáta na Oscara, které vyvolalo tolik vzruchu, pochybností a kritiky. Hlavní slovo měl na setkání Matěj Chlupáček, záda mu ostrými právnickými lokty kryl Petr Ostrouchov. Jediný, kdo projevil nějakou empatii s lidmi, kteří se přišli ptát, byla Aňa Geislerová, jinak přítomní členové prezídia projevili spokojenost sami se sebou a s tím jsme se rozešli.

* Říjen 2025 – Dobrých zpráv není nikdy dost. Tahle přišla z Varšavy. Televizní film KOTRMELCE PANA HERCE scenáristy Marka Epsteina a režiséra Tomáše Bařiny byl nominován na cenu Heart of Europe v kategorii Fiction Film. S Markem jsme si to zkusili už loni, kdy jsme měli nominaci za SVATOU, a nakonec z toho byla Silver Award, tak uvidíme, jak letos.

* Září 2025 – Na 50. ročníku Festivalu polských hraných filmů v Gdyni získal FRANZ hned čtyři ceny – Stříbrné lvy za nejlepší film, Idan Weiss cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, Tomasz Naumiuk cenu za nejlepší kameru a Gabriela Poláková cenu za nejlepší masky. Čtyři ceny získal i film Ministranci režiséra Piotra Domalewského včetně Zlatých lvů na nejlepší film. Hluboký obdiv, že Poláci nechají soutěžit film, v němž nepadne jedno jediné slovo polsky. A navíc ho určí svým národním kandidátem na Oscara.

* Září 2025 – Zážitky s filmem FRANZ jsou pro mě teď natolik intenzivní (a krásné), že si tu asi neodpustím pár drobných historek a ohlédnutí. Jedna taková se váže k vůbec prvnímu natáčecímu dni. Agnieszka má ráda předtáčky, takové to první dotknutí se budoucího filmu, který v tu chvíli ale ještě zdaleka nemá pevné kontury. Bylo tomu tak u ŠARLATÁNA i teď u FRANZE. Cast ještě nebyl úplný, štáb celý, zato zima protivná a vlezlá. Točila se jedna z vůbec posledních scén filmu. Léčebna v Matliaroch. Zima, sníh. Dva pacienti. Jeden zbrusu nový, Franz Kafka na konci své cesty, druhý už domestikovaný, iluzí a nadějí krutě zbavený.

Agnieszka chtěla tip na herce, který by mohl zahrát toho druhého. Marka Epsteina okamžitě napadl Michal Isteník a mně ten nápad přišel super. Michal přijel. Ani scénář nedostal, jen tu svoji jednu jedinou scénu. Agnieszku neznal, štáb se teprve poznával, mluvilo se německy, polsky, česky, anglicky… Nervozita, nejistota, stres… Vůbec první scéna Idana Weisse, který byl v tu chvíli ze všeho nejvíc asi vyděšený, jak velký úkol je před ním a co všechno ho čeká. A v tomhle všem přišel Michal a s neuvěřitelnou bravurou a lehkostí vystřihl naprosto dokonalou scénu o umírání. Miloš Forman říkal, že materiál z prvních natáčecích dnů by se měl povinně vyhazovat, v tomhle případě by to ale byla obrovská škoda. Ta scéna patří k těm ve filmu nejsilnějším. Včera se Michal a Agnieszka potkali po více než roce a půl znovu. A Agnieszka mu uprostřed tiskové konference, protože Michal dorazil pozdě, vystřihla obrovskou poklonu za to, co a jak zahrál. Návdavkem pak dostal beletrizovanou verzi scénáře, aby si konečně přečetl, v čem to vlastně hrál. :)))

* Září 2025 – Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu mít na prestižním filmovém festivalu v San Sebastianu dva filmy v soutěži a dokonce, že budou uvedeny v jeden den hned po sobě, asi bych si myslel, že se dotyčný zbláznil. Ale ono se to fakt stalo!

V pondělí 22. září byla od 15:45 hodin uvedena novinka režiséra Olma Omerzu a producenta Jiřího Konečného NEVDĚČNÉ BYTOSTI a jen, co jsem se vymotal ze sálu, už jsem se tam v 19 hodin vracel s filmem režisérky Agnieszky Holland a producentky Šárky Cimbalové FRANZ!

Málokterý den lze nazvat euforickým, ale tenhle opravdu byl. A to navzdory tomu dešti, který večer přišel.

* Září 2025 – Neuvěřitelné se stalo skutkem!!! Česko-německo-polská koprodukce FRANZ scenáristy Marka Epsteina a režisérky Agnieszky Holland nakonec přece jen bude bojovat o Oscara! Film o nejslavnějším pražském rodákovi natáčený v drtivě většině v Praze a s převahou českých tvůrců bude reprezentovat Polsko! Cítím obrovskou satisfakci po té, jak s námi zametlo prezídium České filmové a televizní akademie, které nás nevybralo ani mezi čtyři finalisty českého oscarového předvýběru. České prezídium se snažilo vysedět všechna svoje letošní selhání, s médii nekomunikovat, v mailech členům akademie Franze dehonestovat, sveřepě obhajovat svoji nevolbu, potažmo nás donutit k posunu premiéry, aby z toho vyvázli bez ostudy, o to sladší je vědět, že jsme uspěli v násobně větším Polsku a násobně větší konkurenci. Obrovská gratulace Agnieszce Holland, Šárce Cimbalové, Markovi Epsteinovi, Tomaszi Naumikovi, Idanu Weissovi, Jenovéfě Bokové, Josefu Trojanovi, Ivanu Trojanovi, Peteru Kurthovi, Carol Schulerové, Janu Budařovi, Michaele Horáčkové Hořejší, Pavlu Hrdličkovi, Stanislavu Majerovi, Emmě Smetaně, Michalu Kernovi, Karlu Dobrému, Henrymu Borárosovi, Vladimíru Javorskému, Gabriele Polákové, Juraji Lojovi, Madle Zachariášové a všem dalším, na které jsem si v tuhle chvíli nevzpomněl!

* Září 2025 – Nastupují na střední školu. Hledají sami sebe, navazují první vztahy a dělají chyby. Jsme přesně v polovině natáčení šestidílného seriálu FILTER scenáristy a režiséra Davida Semlera. Šest půlhodinových dílů zachycuje život patnáctiletého Mattyho a jeho vrstevníků od jara do pozdního léta, během přechodu ze základní školy na střední. Česká televize seriál odvysílá v roce 2026. Tady je podstatná část tiskové zprávy, která dnes (10. září) vyšla:

„Přechod ze základní školy na střední považuji za první velkou změnu v životě každého z nás. Opouštíte domácí prostředí a své kamarády, děláte první krok do vám zcela neznámého světa, osamostatňujete se. Z velkého dítěte se stáváte malým dospělým. A právě o tom chceme vyprávět – o vnímání složitostí světa, o různorodosti každého z nás, o hledání sebe samých a o tom, že každý problém má řešení, ať vypadá sebehůř,“ říká kreativní producent Jaroslav Sedláček, který se podílel mimo jiné na filmech MASARYK, ŠARLATÁN nebo VLNY. Loni získal na Seoul International Drama Awards cenu za nejlepší televizní film se snímkem SVATÁ.

Matty (Antonio Šoposki) žije se svojí maminkou (Martha Issová) a babičkou (Simona Peková) celkem spokojený život. Má výborné kamarády Tondu (Daniel Šíp) a Kláru (Julie Louthanová). Během přijímaček na střední školu se ale seznámí s Radkem (Adam Buš), klukem na první pohled sebevědomým a úspěšným, jehož vnitřní svět je ale docela jiný. Matty udělá v dobré víře pár chyb, které se začnou nabalovat, a jeho dětsky naivní a radostný svět se během pár měsíců stává krutě dospělým.

„Námět Davida Semlera, se kterým za mnou přišel Jaroslav Sedláček, se dobře trefil do naší poptávky po seriálech pro mladé publikum, které pro iVysílání průběžně hledáme. Děj FILTERU měl od začátku spád, plasticky vyobrazené hlavní postavy, a ještě dobře vystihl tohle specifické – a pro většinu lidí i dost příšerné – životní období, a přitom neupadá do moralizování nebo patosu. Takže věřím, že tenhle citlivý přístup bude s diváky a divačkami rezonovat.,“ dodává šéfredaktorka iVysílání Eva Rálková.

„FILTER je pro mě návratem do bolestivého období dospívání, kdy máte pocit, že stojíte nejenom sami proti svému okolí, ale často také sami proti sobě. Bojujete s nešťastným, zmateným a ztraceným člověkem ve vás, který se navíc často chová zcela nevyzpytatelně. Dospívání je proces, ve kterém sami sebe pomalu poznáváme a zvykáme si na to, kým jsme,“ říká scenárista a režisér David Semler, který byl za svůj krátký film MUSÍ TO BÝT BOLESTIVÝ nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film, jež se uděluje v rámci Českých lvů, a získal také cenu za nejlepší krátký film od televize Arte na Filmschoolfestu v Mnichově.

„Námět seriálu mi přišel zajímavý asi hlavně kvůli tomu, že mě začínají čím dál tím víc bavit vztahové žánry. Zaujalo mě i queer téma, které si myslím, že je ve společnosti potřeba dál rozvíjet. A také mě baví charakterová barevnost postav. Nedá se určit, jestli nějaká postava jedná dobře, nebo špatně. To charakterům dodává lidskost,“ říká představitel hlavní role Antonio Šoposki, který získal za svůj výkon ve filmu TANCUJ MATYLDO nominaci na Českého lva.

Ve filmu se představí celá řada mladých herců a pro většinu z nich je to první velká zkušenost před kamerou. Hustým sítem mnoha castingových kol prošel například student Pražské konzervatoře Adam Buš: „Hraju patnáctiletého Radka, který jako spousta jeho vrstevníků hledá svoje místo na světě a snaží se přijít na to, kým vlastně je. Radek je silný charakter, který projde velkým vývojem, a jelikož mě baví hledat pod povrchem a zkoumat motivace postav, roli jsem rád přijal.“

Před kamerou Tomáše Frkala se objeví kromě Antonia Šopoského a Adama Buše i Iva Zahran, Daniel Šíp, Kryštof Hrda, Johana Kyselková, Vojtěch Franců, Julie Louthanová, Martha Issová, Simona Peková, Petr Lněnička, Štěpán Benoni, Ladislav Kolář, Hana Briešťanská, Natálie Řehořová, Michal Kern, Matyáš Chochola a další.

* Září 2025 – O půlnoci našeho času 5. září 2025 má v Torontu světovou premiéru film režisérky Agnieszky Holland FRANZ. Nejdražší evropská koprodukce loňského roku, film o nejslavnějším pražském rodákovi, celovečerní reklama na Prahu, hora, o níž jsem si na samotném počátku myslel, že ji není možné zlézt. Je to film v mnoha ohledech odvážný. Základní připomínka Agnieszky během vývoje zněla: „Kluci, víc, musí to být punk, mnohem větší punk, Marku, neboj se toho.“ Výjimeční autoři si prostě žádají výjimečný přístup. Přiznám se, že jsem se u scén ze ……… (zatím vytečkuji, protože to je něco, co se v teaseru a traileru neobjevuje a neobjevuje se to tam zcela záměrně) bál, aby nevyzněly blbě. Tady bylo velmi snadné uklouznout, ale když jsem film viděl poprvé pohromadě, zažíval jsem něco, co jsem už hodně dlouho při sledování filmu nezažíval – fyzickou radost. Možná až euforii.

Jasně, uvědomuji si, že to nemusí být film pro každého, ale určitě je každému otevřený. Nemusíte o Kafkovi vědět vůbec nic a přesto si ho můžete skvěle užít. Kafka tam není temný, do sebe zahleděný intelektuál; je to citlivý a vnímavý mladý kluk a muž. Hledající, toužící, odvážný i zbabělý, zamilovaný i pochybující, ale pořád v něčem docela normální. Nebo hezky nenormální? Myslím, že by se film mohl líbit hlavně mladým, ale je ošidné cokoliv predikovat. Zvlášť těsně před premiérou, kdy nervozita stoupá. Selektoři světových festivalů projevují o film zatím enormní zájem. Uvidíme, co na film řeknou diváci. A co kritici světových periodik. (Je vzrušující sledovat, kdo všechno si žádá vstupenku na premiéru.)

Je to už čtvrtý film Agnieszky, na kterém jsem měl to štěstí se podílet. A nikdy za to setkání s ní nepřestanu být vděčný. Spolupráce s ní je obrovská radost, po lidské i po té kreativní stránce. Tak Agnieszko, zlom vaz!

* Září 2025 – A další velký festival! Po Torontu, San Sebastianu a Pusanu byl FRANZ vybrán i do Vancouveru. Bude tu uveden v sekci Galas & Special Presentations!!!

Upřímně, nepamatuji se, o který český film byl naposledy ve světě tak velký zájem jako o FRANZE. O to smutnější je, jak zpackané bylo letos první kolo volby českého kandidáta na Oscara.

* Srpen 2025 – Po Torontu a San Sebastianu bude FRANZ, novinka režisérky Agnieszky Holland, uveden na dalším velkém světovém festivalu a sice v korejském Pusanu v sekci Icons! Gratulace a radost veliká!

Upřímně, nepamatuji se, o který český film byl naposledy ve světě tak velký zájem jako o FRANZE. O to smutnější je, jak zpackané bylo letos první kolo volby českého kandidáta na Oscara.

* Srpen 2025 – 28. srpna vstupuje do tuzemských kin film režisérky Zuzany Kirchnerové KARAVAN. „Český film po jednatřiceti letech v Cannes,“ psala média palcovými titulky na jaře letošního roku a všichni jsme měli radost, jakého úspěchu jsme to dosáhli. Prošli jsme se po červeném koberci, popili pár sklenek šampaňského na břehu moře, přečetli si něco pozitivních recenzí a prošli zkouškou ohněm i před domácím publikem na festivalu v Karlových Varech. Všechno se zdá zalité sluncem. A přitom chybělo málo a ten film vůbec nevznikl.

Základním stavebním kamenem financování každého nekomerčního filmu je podpora od Státního fondu (tehdy ještě kinematografie, dnes už audiovize). Teprve od této podpory se zpravidla odvíjí podpora od televizí a zahraničních partnerů. O této podpoře rozhoduje skupina moudrých zvolená Parlamentem České republiky. A tihle pánové a dámy hodně dlouho a velmi sveřepě odmítali podporu KARAVANU udělit. Vadilo jim leccos. Že je film moc drahý, že je zbytečně ambiciózní, scenáristicky nedotažený atd. atd. S tehdejší producentkou filmu Pavlou Kubečkovou Janouškovou se vůbec nemazali. Chtěli, aby se přepisovalo, zlevňovalo, slevovalo a tlačili na to, aby Pavla z toho projektu odešla úplně, protože se jim zdála příliš neústupná a proto arogantní. I stalo se. Pavla od projektu odešla (v titulcích je uvedena jen jako producentka vývoje), znechucena jednáním fondu dokonce odešla od producentské profese jako takové (!!!), scénář se přepsal podle tužeb radních, rozpočet se uměle snížil a ejhle, radní byli konečně spokojeni a podporu dali. Konečně tu byl ten tolik potřebný základní kámen a na něj se mohly začít pokládat další. Ze všeho nejdřív ale Zuzana Kirchnerová projekt vrátila ve všech parametrech do té podoby, v jaké ho zamýšlela ona sama a nikoliv členové grantové komise.

Vyprávět ten příběh se všemi dalšími peripetiemi je zbytečné. Například že doslova pár dní před první klapkou prošla italskou provincií Emilia Romagna, kde se mělo začít natáčet, zničující povodeň. Nová producentka Dagmar Sedláčková (jen shoda jmen, žádná příbuzná) stála před těžkým rozhodnutím, buď všechno zastavit nebo v rekordně krátké době sehnat statiky, odstranit popadané stromy, aspoň trochu vyčistit pláž, získat patřičná razítka patřičných úřadů…

Pointu toho příběhu už známe. Česká kinematografie měla v soutěžní sekci Un Certain Regards na festivalu v Cannes po 31 letech opět svého zástupce. I když, ten příběh má vlastně ještě jednu pointu: Když začala režisérka Zuzana Kirchnerová o svých zkušenostech s Fondem mluvit, okamžitě se k ní hned z několika stran sneslo, ať o tom nemluví a nechá to být, že by se to mohlo otočit proti ní. A tak už o tom nemluví.

Přitom na místě by byla pointa docela opačná. Někdo z tehdejších radních by měl vstát a hodně nahlas se původní producentce Pavle Kubečkové omluvit. Je to to minimální, co mohou udělat. Čas totiž ukázal, že ve všem (uměleckém záměru i výšce rozpočtu) měla pravdu ona a že ze strany radních to vůči ní byla jen zcela nemístná šikana. Kdyby bylo podle radních, KARAVAN by nikdy v Cannes nebyl.

* Srpen 2025 – Tragikomedie DŽOB se už čtyři týdny drží na čele tuzemského žebříčku návštěvnosti. Zatím ji vidělo 213 tisíc diváků. Jenom připomínám, že GYMPL vidělo v kinech 507 tisíc diváků a VEJŠKU 158 tisíc diváků.

* Srpen 2025 – Neuvěřitelné! V hlavní soutěži prestižního festivalu v San Sebastianu budu mít letos hned dva filmy. Vedle nového filmu Agnieszky Holland FRANZ to bude i novinka režiséra Olma Omerzu NEVDĚČNÉ BYTOSTI! Obrovská gratulace všem, kdo se na obou filmech podíleli!

* Srpen 2025 – V neděli 17. srpna 2025 jsem roztočil projekt, o kterém zatím nemůžu nic říct. Tak zatím jen jedna malá obrazová nápověda.

* Srpen 2025 – Režisér Juraj Štepka zahájil natáčení slovensko-českého historického dramatu GENERÁL GOLIAN o jedné z nejvýraznějších postav československé historie. Slovák Ján Golian byl důstojníkem Československé armády, který se během studií vojenské akademie ve 30. letech seznámil a posléze oženil s Češkou Jarmilou Peterkovou. Deset let se pár neúspěšně pokoušel o dítě. Když se jim konečně 8. srpna 1944 narodil vytoužený syn, generál Golian se ocitl ve velmi složité situaci. Jako vysoce postavený vojenský hodnostář fašistického Slovenského štátu byl zapojen do protinacistického odboje a aktivně se podílel na přípravách Slovenského národního povstání. Byl to právě on, kdo 29. srpna 1944 povstání zahájil šifrovaným vzkazem: „Začnite s vysťahovaním.“ Původně neměl stát v čela povstání, ale nakonec se tak stalo. Když se povstání přestávalo vojensky dařit, exilová vláda na začátku října poslala na Slovensko generála Rudolfa Viesta, který se měl pokusit situaci zvrátit. O necelý měsíc později ale byli Golian i Viest zajati gardisty a německými vojsky a transportování do koncentračního tábora Flossenbürg, kde byli těsně před koncem války popraveni. Jarmila Golianová byla i se synem během povstání bez vědomí manžela doslova unesena sovětskými vojáky do Moskvy, kde se necítila v bezpečí. S pomocí dávného rodinného přítele, plukovníka Heliodora Píky, který v té době v Moskvě působil, usilovala o návrat zpět na Slovensko.

Producentkou filmu je Radka Machalová ze společnosti Bright Sight Pictures, jedním z koprodukčních partnerů i Česká televize.

* Srpen 2025 – Dne 29. července 2025 jsem poslal k rukám prezidenta České filmové a televizní akademie docenta Iva Mathé e-mail, na který jsem do dnešního dne (10. srpna 2025) nedostal odpověď. Nekomunikace ze strany vedení ČFTA mě velmi mrzí, proto jsem se rozhodl dopis zveřejnit na svých stránkách:

Vážený pane prezidente!

Obracím se na Vás s prosbou o zrušení stávající, v mnoha ohledech zcela nezvládnuté volby českého kandidáta na Oscara za rok 2025.

Myslím, že je k tomu celá řada vážných důvodů:

1. Nový systém nebyl v dostatečném předstihu projednán a prodiskutován s členskou základnou ČFTA. Vznikal na poslední chvíli a řada tvůrců, jejichž filmy budou mít premiéru do konce září 2025, o něm nebyla informována vůbec. Jiní producenti a producentky na nové, oproti minulosti výrazně předsunuté termíny uzávěrek a hodnocení absolutně nebyli připraveni.

2. Prezídium nemělo za členy volební komise dosadit samo sebe, aniž by si to nechalo odsouhlasit ostatními členy ČFTA.

3. Připadá mi nepřípustné, aby v 21. století rozhodovali v prvním kole volby pouze muži.

4. Doporučení prezídia členům, aby volili jednoho z kandidátů, je jasnou snahou ovlivnit výsledek, a to je v demokratické společnosti a demokratické volbě něco zcela neakceptovatelného.

Myslím, že ve stávající situaci je jediné možné řešení – vrátit se k dosavadnímu volebnímu systému a v letošním roce ještě nechat volit všechny členy ČFTA ze všech filmů, které měly premiéru od října 2024 do září 2025. Nový systém volby českého kandidáta by měl být připraven po důkladné debatě všech členů ČFTA, s dostatečným předstihem, jasně stanovenými pravidly a po odsouhlasení většinou členů ČFTA.

Pokud necháte doběhnout stávající volbu, mandát vítěze, ať už by se jím stal kdokoliv, bude velmi snadno zpochybnitelný a napadnutelný.

Věřím, že vám osobně i prezídiu České filmové a televizní akademie záleží na férové soutěži a transparentní volbě už jenom proto, že za každým filmem stojí mnohaletá práce velké spousty lidí. Nikdo z nich by neměl mít pocit, že byl obcházen, manipulován či účelově vyřazován.

Předem děkuji a přeji hezký den!

Jaroslav Sedláček

* Srpen 2025 – Kauza letošní, v mnoha ohledech zpackané volby českého kandidáta na Oscara dostává novou kapitolu. Šestice tvůrců, která má nějakou zkušenost s oscarovým kláním, se rozhodla sepsat otevřený dopis, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s postupem prezídia ČFTA. Tady je jeho plné znění (dodávám, že dopis s velmi podobným obsahem jsem nezávisle na tomto psaní poslal i já k rukám prezidenta České filmové a televizní akademie a zatím na něj nedostal odpověď):

Vážené členky, vážení členové ČFTA, vážené kolegyně, vážení kolegové,

my níže podepsaní cítíme potřebu reagovat na změny pravidel při postupu výběru kandidáta České republiky na cenu Academy of Motion Pictures Arts and Sciences v kategorii „mezinárodní celovečerní film“, které schválilo Prezídium ČFTA.

V první řadě nesouhlasíme s tím, že k takto radikální změně došlo bez jakékoli předchozí konzultace nebo debaty s členy ČFTA a odbornou veřejností. Z oficiální komunikace ČFTA plyne, že Prezídium rozhodlo o tom, že nadále budou filmy v prvním kole vybírat a doporučovat sami jeho členové, kteří nejsou v konfliktu zájmů. Tuto změnu pak členům ČFTA oznámilo společně s názvy vybraných kandidujících filmů na konci června. V prezentaci, která byla rozeslána po Valné hromadě, není o plánované úpravě řečeno vůbec nic. Jediná zmínka objevující se v zápisu, říká, že Ivo Mathé „nastínil drobné úpravy hlasování o kandidátovi za ČR na Oscara, které jsou v tuto chvíli aktivně diskutovány Prezídiem.“

Dále nesouhlasíme s tvrzením Prezídia, že odebrání hlasovacího práva zahraničním členům ČFTA při volbě českého kandidáta na Oscary bylo nutné kvůli podmínkám procedury stanovenými AMPAS. Jejich regule, na které ostatně odkazuje ve svém prohlášení samotné Prezídium, stanoví pouze to, že státní příslušníci jiných zemí nesmějí být členy komise, která řídí samotný nominační proces. V tomto případě se tedy nesmějí stát členy Prezídia.

Mezi signatáři tohoto dopisu je několik producentů, jejichž filmy ČFTA do oscarové soutěže v minulosti vyslala. Nikdo z nás nezaznamenal nespokojenost s dosavadním systémem ani hlubší debatu o jeho změně. Na základě našich zkušeností jsme naopak přesvědčeni, že nový postup je v některých ohledech značně problematický. V první řadě znevýhodňuje filmy hlásící se nebo vybrané na festivaly konané v září příslušného roku. Jde přitom o zcela klíčové přehlídky v Benátkách, San Sebastianu a Torontu. Tyto filmy jsou na konci května, kdy musejí být dle nového předpisu odevzdány na platformu ČFTA, často v různé fázi postprodukce. Výše zmíněné festivaly navíc své pozvání často odesílají až po termínu, kdy se dle nového statutu rozhoduje o postupujících do druhého kola. Hlasující v prvním ani v druhém kole tak nemohou vidět všechny filmy v definitivní podobě a nemohou mít přesné a úplné informace, které by jim umožnily plnohodnotné objektivní hlasování.

Mezi osm filmů, které Prezídium v zúženém složení posuzovalo a do dalšího kola nezařadilo, patří i snímek FRANZ, režisérky Agnieszky Holland. Film byl přitom vybrán do hlavní soutěže festivalu v San Sebastianu, do Official Selection na festivalu v Torontu, předchozí film autorky ŠARLATÁN se za Českou republiku dostal na oscarový shortlist a téma celosvětově známého Franze Kafky je příslibem vysoce nadstandardní mezinárodní publicity. Tuto skutečnost považujeme za v tuto chvíli nejviditelnější ukázku negativního dopadu nového způsobu volby.

Nakonec bychom se chtěli důrazně ohradit proti tomu, aby bylo členům Akademie dáváno návodné doporučení, pro který z filmů mají hlasovat. To je dle našeho názoru zcela nemístné, nevyžádané a může daný film spíše poškodit.

Z těchto důvodů vyzýváme Prezídium k anulaci prvního kola výběru a vypsání nové volby dle pravidel platných v roce 2024 i v letech předcházejících. Jedině tak může být zvolen legitimní kandidát, který bude skutečně reprezentovat vůli členek a členů ČFTA. Jsme přesvědčeni, že tímto postupem bude ochráněno dobré jméno české kinematografie a ČFTA doma i v zahraničí.

Zároveň žádáme Prezídium, aby v dohledném termínu svolalo mimořádnou valnou hromadu, kde akademikům představí svůj návrh změn volební procedury pro rok 2026 a otevře k tomuto tématu odbornou debatu.

Vzhledem k tomu, že nám Prezídium neumožňuje rozeslání našeho dopisu jednotlivým akademikům a my nedisponujeme kontakty na ně, rozhodli jsme se ke zveřejnění této výzvy mj. prostřednictvím našich sociálních médií. Budeme vám proto vděční za její sdílení.

S pozdravem

Monika Kristl, producentka

Jan Macola, producent

Jiří Mádl, režisér

Václav Marhoul, režisér a producent

Ondřej Trojan, režisér a producent

Petr Václav, režisér

* Srpen 2025 – Film DŽOB vidělo za první víkend 89 991 diváků a je to naprosto suverénní první místo v žebříčku návštěvnosti před všemi hollywoodskými hity!

* Srpen 2025 – „Pozvání do trojky se neodmítá,“ žertoval Jiří Mádl po premiéře filmu DŽOB na Letní filmové škole, když dostal otázku, proč se rozhodl kývnout na další pokračování příběhů Kocourka a Kolmana. Zároveň ale s Tomášem Vorlem juniorem přiznali, že první verzi scénáře hodili režisérovi na hlavu.

Tomáš Vorel, obecně považovaný za jeden z nejvýraznějších filmových talentů 80. let, natočil už dvanáct celovečerních filmů. Se čtyřmi z nich jsem mu pomáhal. Nikdy bych neřekl, že zrovna my dva jich spolu uděláme tolik. A upřímně – asi nedokážu odpovědět na otázku, v čem přesně jsme se potkali a sedli si. Čím víc Tomáše znám, tím víc mu rozumím. Tím víc chápu, co dělá a proč. A taky to že dělat chce. Nečeká, nevymlouvá se, nestěžuje si, dělá, hledá způsob, jak točit.

Může mě mrzet, že některé scénáře, které se mi od něj hodně líbily, prostě nevznikly, protože jsou realizačně náročné. Stejně tak mě může mrzet, jak plochým způsobem část kritiky a diváků na Tomášovu tvorbu nahlíží, ale pak si vzpomenu na uměleckého ředitele karlovarského festivalu Karla Ocha, když uváděl film INSTALATÉR Z TUCHLOVIC a mluvil o něm jako o jednom z nejzajímavějších českých filmů daného roku, a říkám si, že všechna ta vynaložená energie má smysl.

Tomášovy sociální grotesky, ať jsou víc či míň lyrické, jsou syté obrazy doby. Jsou to příběhy jedinců pevně sevřených či dokonce drcených systémem. Jsou možná v něčem naddimenzované, v něčem karikované, ale neztrácejí upřímnost a sžíravost v pozorování. Provokují. Nutí diváka, aby se k nim nějak postavil. Nenechávají ho v pohodlné letargii jako drtivá většina současných filmů.

Líbí se mi na něm, že vypráví jen o tom, co sám osobně zná a co sám osobně zažil. Necucá si příběhy z prstu. Dívá se kolem sebe, zajímá se o lidi kolem sebe, mluví s nimi a vypráví jejich příběhy a v neposlední řadě i ten svůj příběh.

Když jsme nastoupili před vůbec první diváky DŽOBU, byla ve mně malá dušička. Frenetický potlesk a smršť fotografování mi pomohla uvědomit si, že Tomáš Vorel je, ať si říká, kdo chce, co chce, legenda. A trilogie GYMPL, VEJŠKA a teď už i DŽOB jsou součástí života obrovské spousty lidí. Rostli s těmi filmy třeba jako s Harry Potterem. Když jsem viděl, jak v Uherském Hradišti stáli tu dvouhodinovou frontu, pouštěli si v ní na mobilu první díly, bavili se o traileru DŽOBU a snažili se odhadnout, kudy se bude příběh odvíjet dál, pocítil jsem obrovský tlak očekávání. A o to víc si cením toho, že Tomáš Vorel neměl ani v jeden moment vývoje filmu potřebu divákům nějak nadbíhat.

Ano, občas Tomáš podléhá momentálním hnutím mysli a má tendenci ke zkratkovitým řešením, rád by věci krátil a vyhazoval, ale zase když mu trpělivě vysvětlíte, proč to není dobré, nechá si říct.

GYMPL měl 507 tisíc diváků, VEJŠKA v době, kdy se hodně stahovalo a kradlo, 158 tisíc diváků. Kolik diváků bude mít DŽOB, si vůbec netroufám odhadnout, ale moc bych si přál, aby ti, co přijdou, nebyli zklamaní, jakkoliv ten film je hodně jiný než VEJŠKA a úplně jiný než GYMPL.

* Srpen 2025 – Chystá se to tak dlouho, stojí to spoustu práce (a peněz), ale uteče to neuvěřitelně rychle. Zbyde jen spánkový deficit a moc fajn vzpomínky na skvělé filmy a ještě hezčí setkání. Letošní 51. ročník LETNÍ FILMOVÉ ŠKOLY je už minulostí, tak alespoň pár letmých doteků z oněch dnů a nocí.

* Červenec 2025 – Další skvělá zpráva! Film FRANZ režisérky Agnieszky Holland byl vybrán do hlavní soutěže prestižního festivalu v San Sebastianu!

* Červenec 2025 – Loni slavila LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA padesátku a bylo okolo toho velké haló. Ano, bylo to fajn, ale přiznám se, že já osobně jsem si to tolik neužil. Cítil jsem tlak, aby všechno bylo dokonalé, perfektní a krásné, aby se všechno líbilo všem a to je vždycky hodně složité. Kulaté narozeniny jsme naštěstí přestáli ve zdraví a tak se do druhé padesátky můžeme vydat zase víc obyčejní a víc normální. Můžeme víc hledat a víc objevovat. Osobně mám obrovskou radost hlavně z letošní sekce Kdo když ne…, kterou jsme věnovali tomu, na koho už jsme si hodně dlouho mysleli, kdo je v české kinematografii hodně zapomenutý a kdo by zapomenutý být rozhodně neměl – kameramanovi Otto Hellerovi. Dramaturg Jan Jendřejek s pomocí Aleše Římana s pečlivostí sobě vlastní připravili průřez jeho tuzemskou i britskou kariérou, od němého filmu a tuzemských hvězd, jakými byli Vlasta Burian či Anny Ondráková, až po barevný snímky a hvězdy britské, jakými byli (nebo stále jsou) Laurence Olivier, Michael Caine, Peter Sellers či Alec Guinness.

Filmovka toho ale samozřejmě nabídne mnohem, mnohem víc, tak přijďte. Je to fajn potkávat se s lidmi, kteří mají rádi filmy, a kteří si na nic nehrají. Já osobně kromě jiného v neděli ve Stanu ČT představím šestidílný seriál FILTER, který začneme v polovině srpna natáčet, hodně napjatý budu u projekce DŽOBU, protože diváci Filmovky budou ti vůbec první, kdo film uvidí, a možná se trochu dojmu u projekce KARAVANU, ani ne tak kvůli sobě jako kvůli producentce Dagmar Sedláčková (jmenovkyně, nejsme příbuzní). Od šestnácti let jezdí na Filmovku jako divák a teď bude Filmovku svým filmem zahajovat a říkala, že to je pro ní nejvíc srdeční záležitost, což je v konkurenci s festivaly v Cannes a Karlových Varech, kde už KARAVAN představila, úžasná čest a poklona.

* Červenec 2025 – Prezídium České filmové a televizní akademie (ČFTA) se rozhodlo změnit tuzemský systém hlasování o českém kandidátovi na Oscara. Rozhodlo se pro dvoukolový systém hlasování s tím, že v prvním kole hlasují jen členové prezídia, kteří nejsou ve střetu zájmů. Ze všech filmů, které měly premiéru v období mezi 1. říjnem minulého roku a 30. zářím letošního roku, vyberou 3 až 4 uchazeče s největšími předpoklady uspět v oscarovém klání. O těchto nominantech pak ve 2. kole hlasují už všichni členové akademie, tedy samozřejmě ti, kteří se na uvedených filmech nepodíleli a tudíž nejsou ve střetu zájmů.

Ivo Mathé, Petr Dvořák, Matěj Chlupáček, Jaromír Kallista, Jan P. Muchow, David Ondříček a Petr Zelenka v prvním kole vybrali filmy SBORMISTR, KARAVAN a JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT, což členům akademie oznámili 30. června 2025. Ačkoliv dle vlastních pravidel mohli nominovat čtyři tituly, jedno políčko nechali prázdné. Nevešel se na něj například nový film režisérky Agnieszky Holland FRANZ, nejdražší evropská koprodukce loňského roku.

Dne 8. července bylo zahájeno hlasování ve 2. kole a ten den také členové akademie dostali od prezídia e-mail, v němž jim prezídium doporučilo, aby hlasovali pro SBORMISTRA, což pochopitelně zvedlo vlnu nevole. Proč formálně naplňovat vůli někoho jiného, ptali se nejčastěji akademici. A mnozí se rozhodli takového hlasování neúčastnit.

Informace se dostaly k renomovanému americkému periodiku Variety, které o tom napsalo obsáhlý článek, na nějž posléze reagovala i některá tuzemská periodika. Článek ve Variety nenechal chladným ani prezídium, které den na to rozeslalo svým členům e-mail, v němž se mj. píše: „Výběr kandidáta zahrnuje více faktorů než jen uměleckou kvalitu samotného filmu. Je potřeba zohlednit marketingovou a PR strategii projektů, možnosti financování kampaně i zajištění mezinárodního distributora, který má zkušenost s americkým filmovým trhem. Producenti filmů tak mohli osobně komisi odprezentovat nejen přihlášené snímky, ale i jejich distribuční a marketingové strategie. Na základě těchto informací byli v letošním roce v prvním kole vybráni tři nejsilnější kandidáti, z nichž byl nezávazně pro druhé kolo hlasování doporučen s nejvyšším počtem hlasů titul SBORMISTR, který podle názoru komise nejlépe naplňuje klíčová kritéria, dále film KARAVAN a dokumentární snímek JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Pořadí filmů je pro druhé kolo hlasování celou akademií ČFTA pouze doporučující.“

Celý ten systém mi nepřijde dobrý, že prezídium delegovalo do role výběrové komise samo sebe považuji za v principu špatné a že v 21. století nehlasovala o českém kandidátovi na Oscara ani jedna žena, mi přijde neuvěřitelné.

Předsunout hlasování 1. kola na červen mj. znamená jasnou diskriminaci filmů, které budou mít premiéru až v září prostě proto, že v červnu ještě nejsou hotové. Nehotové filmy (bez finálního obrazu, zvuku, triků) jsou tak posuzovány s filmy již hotovými, do posledního detailu vyladěnými. Nablýskaný výrobek, který je aktuálně na nějakém festivalu, je posuzován s polotovarem, který na prestižní festival teprve vybrán bude (nebo už je, ale nesmí to kvůli festivalovým pravidlům říct). Nevýhoda prvních oproti druhým je do očí bijící.

O svém postoji jsem informoval mailem prezídium a s některými členy prezídia o tom dokonce osobně mluvil. Ti, se kterými jsem mluvil, mi dali prakticky ve všem za pravdu. O to smutnější mi to celé přijde.

Oscarové hrdlo je velmi úzké. Každou zemi může reprezentovat vždycky jen jeden film a dopředu odhadnout, kdo bude tím nejlepším kandidátem, může být velmi ošidné. Dokument JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT měl premiéru na loňském Berlinale v sekci Panorama. Hraný film KARAVAN měl premiéru letos na festivalu v Cannes v soutěžní sekci Un Certain Regard. Hraný film SBORMISTR byl v hlavní soutěži letošního karlovarského festivalu. Každý ten film je jiný a každý si z nějakého důvodu zaslouží pozornost. Osobně jsem rád, že jako v minulých letech ani letos nemohu hlasovat, protože jsem se na některých filmech podílel. Byla by to hodně těžká volba. Ale kolegové z akademie v minulých letech jednoznačně volili dobře, protože hned třikrát se český film v posledních letech dostal na oscarový short list – NABARVENÉ PTÁČE, ŠARLATÁN a VLNY. Osobně je mi velmi líto, že se zrušilo něco, co evidentně fungovalo, a zavedlo se něco, co zavání účelovostí a manipulací.

* Červenec 2025 – Kdo chce prý myslet na Oscary, neměl by chybět v Torontu. Mám obrovskou radost, že světová premiéra filmu FRANZ režisérky Agnieszky Holland a scenáristy Marka Epsteina se odehraje právě tam.

* Červenec 2025 – Bylo to krásné a bylo toho dost. Viděl jsem 17 filmů, zúčastnil se sedmi hodinových debat v Domě ČT ke snímkům, které už brzy dorazí do kin, s napětím sledoval představení oficiálního traileru filmu FRANZ zahraničním i českým novinářům, popil a hlavně úžasně pokecal na jednom večírku. A ještě jsem si na jeden večer odskočil do kempu nedaleko Roudnice nad Labem, kde se sešli mladí herci našeho seriálu, který začneme za měsíc natáčet, aby se lépe poznali a abychom doladili poslední detaily scénáře.

59. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary byl nabitý, krásný a taky v mnohém vyčerpávající. Tak dávám pár fotek jako vzpomínku.

* Červenec 2025 – Potkáme se letos na festivalu ve Varech? V sekci Zvláštní uvedení bude mít českou premiéru film KARAVAN (první projekce ve středu 9. 7. od 14 hodin ve Velké sále hotelu Thermal) a v sekci Pocta Jiřímu Bartoškovi si můžete na velkém plátně znovu užít TEORII TYGRA. V Domě ČT pak budu účastníkem debat k filmům POHÁDKY PO BABIČCE (sobota 5. 7. od 11 hodin), DŽOB (sobota 5. 7. od 15 hodin), FRANZ (pondělí 7. 7. od 17 hodin), NEPORAZITELNÍ (úterý 8. 7. od 11 hodin), BUBÁK (středa 9. 7. od 11 hodin) a KARAVAN (středa 9. 7. od 17 hodin). Tak se budu těšit na případnou viděnou!

* Červenec 2025 – 12. července 1965 zazněla vůbec poprvé na vlnách Československého rozhlasu znělka pořadu, který dostal název Mikrofórum. Mimochodem, toto nové slovo se hledalo poměrně dlouze a pokud vím, u jeho vzniku byl i Zdeněk Svěrák. Mikrofórum bylo reakcí vedení Československého rozhlasu na úkol, který dostalo od komunistického vedení země a tím bylo přitáhnout k rádiím mladé posluchače, aby tolik neposlouchali zahraniční rádia, ta hudební zejména. Krok to byl velmi úspěšný. Mikrofórum si získalo velkou popularitu, bylo opravdu živé, otevřené, autentické, v tom nejlepším slova smyslu moderní. A ve druhé polovině 80. let dokonce získalo mladšího bratříčka pod názvem Noční linka mikrofóra.

Dnes už existuje jen Noční mikrofórum, hodinové povídání na dobrou noc. Slyšet ho můžete každý den na stanici Český rozhlas Dvojka od 22:30 do 23:30 hodin. Moderuje ho čtrnáct žen a mužů, jejichž hlavní profesí je zcela jiný obor, ale kteří se vždy jednou za čtrnáct dní objeví za mikrofonem, aby ve stylu „osobnost zpovídá osobnost“ představili svého hosta. A sedm let už jsem součástí tohoto kolotoče i já. Odvysílal jsem už 155 hodin se 159 hosty (někdy jsem měl místo jednoho hosta rovnou hosty dva).

Proč o tom píšu? Jednak kvůli tomu šedesátiletému výročí původní značky a jednak kvůli poslednímu předprázdninovému vysílání Toboganu, kam si Aleš Cibulka pozval nejen všech čtrnáct stávajících moderátorů, ale i jejich šéfovou a koordinátorku Jitku Novotnou. V hodinovém pořadu na každého z nás tak vyšla sice zhruba minuta a v případě mém Aleš Cibulka začal mávat, ať končím, jen co jsem začal mluvit, protože nás na konci už tlačil čas, ale nešť, Noční mikrofórum člověk pro slávu nedělá.

Přiznám se, že občas nadávám sám sobě, když jdu po extra náročném dni v práci večer do rádia na druhou směnu, ale s o to větší energií a elánem se vracívám, když se rozhovor povede. Je to úplně jiný druh toho, co dělám dnes a denně. Zatímco film a televize jsou během na dlouhou trať, zamotanou rovnicí se spoustou neznámých, u hodinového povídání si odpovídám za všechno sám – za výběr hosta, za otázky, které mu položím, a tudíž i za výsledek. A na rozdíl od filmu a televize to netrvá od prvního nápadu k premiéře mnoho a mnoho let, ale jen jednu hodinu.

Tak hezké léto! Třeba s Nočním mikrofórem, i když během prázdnin tedy běží „jen“ reprízy.

* Červen 2025 – Zatímco vrcholilo první, druhé a třetí kolo volby nového generálního ředitele České televize a všechny turbulence s tím spojené, byl jsem na dovolené. Tedy takhle – čerpal jsem dovolenou.

Můj denní program vypadal zhruba takhle. Celou noc jsem spal. Ráno se nasnídal a celé dopoledne na pláži znovu prospal, protože už od února jedu na nějakých 200 % a ta únava se prostě nastřádala. Odpoledne jsem četl scénáře. Po večeři si pustil film, který jsem potřeboval vidět do práce a poslal tvůrcům připomínky. A takhle každý den kromě jednoho odpoledne, kdy jsem vyrazil na výlet.

Proč to píšu? Jednak abych si uvědomil, že jedu v tempu, které je dlouhodobě nezvládnutelné, a jednak abych odpověděl na větu, kterou často od lidí slýchávám: „Vy děláte tak hezkou práci.“

* Červen 2025 – „Když se mě ptali, jaký svůj film mám nejradši, nejdřív jsem odpovídal Zánik samoty Berhof. Potom jsem říkal Smrt krásných srnců, potom Kolju, Leu, Tmavomodrý svět, Mazaného Filipa… Můj nejoblíbenější film se v čase proměňuje. Víte, já mám hodně rád vždycky svůj vůbec poslední film, mimo jiné proto, že každým dalším filmem se snažím posouvat svoji vizualitu a styl někam dál. Svojí kameramanskou cestu vnímám jako cestu odněkud někam a do každého dalšího filmu se snažím přijít s nějakým novým nápadem a zlepšením,“ říkal mi před šesti lety kameraman VLADIMÍR SMUTNÝ (1942 – 2025). Navzdory svému věku a úrazu, který musel překonat, to byl člověk plný plánů a ambicí. Hodně se těšil, že další film bude s Václavem Marhoulem točit ve Spojených státech. Chtěl uspět, chtěl Americe ukázat, že i v Evropě jsou skvělí kameramani. Hodně moc chtěl, ale na McCarthyho už bohužel nikdy nedošlo.

Získal osm Českých lvů a toho devátého za Mimořádný přínos českému filmu. Vzpomínám na něho jako na mimořádně laskavého, milého, vtipného a pokorného kumštýře. Jako na jednoho z nejlepších českých kameramanů, které jsme kdy měli.

* Květen 2025 – Upřímně, doufal jsem, že letos budu mít na festivalu v Cannes hned dva filmy. Když to jednomu z nich nevyšlo, byl jsem trochu smutný a na Azurové pobřeží se mi vlastně moc jet nechtělo. Složité cestování, drahé ubytování, drahé všechno, navíc mám teď opravdu extrémně moc práce s přípravou hned několika projektů, takže mi bylo jasné, že každý den na festivalu budu muset v práci velmi tvrdě dohánět. Když jsem si ale spočítal, že naposledy český film soutěžil v Cannes před 31 lety, řekl jsem si, že by asi nebylo i vzhledem k mému věku příliš taktické čekat dalších jednatřicet let, takže jsem se nakonec přesvědčil a jel. A dobře jsem udělal! Cannes nejsou tak obrovské a tak luxusní, jak jsem si myslel, ale největší a nejprestižnější festival na světě to prostě je, s tím se nedá nic dělat. Být tu se svým filmem v soutěži určitě patří k profesním vrcholům.

KARAVAN byl od začátku hodně ženský film, který tvořil převážně ženský tým a na společné večeři den před slavnostní premiérou režisérka Zuzana Kirchnerová děkovala převážně jim. O to víc jsem rád, že jsem u toho jako jeden z nemnoha mužů mohl být už od opravdu velmi rané fáze a s lecčím pomoct. O některých problémech, které jsme museli překonávat (a režisérka Zuzana Kirchnerová, producentka Dagmar Sedláčková a producentka vývoje Pavla Janoušková Kubečková zejména) se možná rozepíšu později, na to dnes asi nemám sílu a hlavně chuť, ale o to víc jsem si dnes užíval, že Zuzčina zarputilost a Dášina vytrvalost přinesly své ovoce a český film se vrátil na nejprestižnější filmový festival světa. Snad vám těch pár fotek aspoň trochu zprostředkuje celý dnešní den, 22. květen 2025.

* Květen 2025 – Už ve čtvrtek 22. května bude mít na festivalu v Cannes v soutěžní sekci Un Certain Regard světovou premiéru česko-slovensko-italský film KARAVAN scenáristů Zuzany Kirchnerové, Tomáše Bojara a Kristiny Májové. Režisérka Zuzana Kirchnerová do hlavních rolí své poetické road movie o bolavých stránkách mateřství obsadila Annu Geislerovou a Davida Vostrčila. Je to první český film v soutěži v Cannes po 31 letech, naposledy se to povedlo Janu Švankmajerovi se snímkem LEKCE FAUST. Nervozita stoupá, poprvé letím do Cannes a hned na červený koberec!

Nervozita stoupá, poprvé letím do Cannes a hned na červený koberec!

* Květen 2025 – A do třetice všeho dobrého! Komedii KDYŽ LUMPA TRÁPÍ PUMPA vidělo 860 tisíc diváků. Nejlepší sledovanost ze všech tří filmů. A ve věkové kategorii 15 až 54 let jsme dokonce líbezné kriminálky na Nově porazili.

Jinak pár zajímavostí k samotnému filmu:

Inspirován byl jednou z milostí prezidenta Václava Havla. Producent Jaroslav Bouček kdysi přemýšlel zpracovat hned několik prezidentských milostí, o nichž se ve své době ve společnosti hodně mluvilo, ale nakonec zůstalo jen u filmu VÁCLAV, v němž titulní roli v roce 2007 ztvárnil Ivan Trojan. Na televizní cyklus, který by zpracovával další kauzy, už nedošlo. K tématu se tedy scenárista Marek Epstein a režisér Jiří Vejdělek vrátili až po bezmála dvaceti letech.

Zatímco v komedii TOM JE V TOM si režisér Vejdělek zahrál postavu taxikářského dispečera Sapa (vlastně jen jeho hlas), ve filmu KDYŽ LUMPA TRÁPÍ PUMPA si střihl docela maličkou němou roli muže kupujícího kárku. Drobnou mluvenou roli ve filmu pak režisér svěřil i svému synovi Jakubovi. Schválně jestli poznáte, v jaké scéně se Jakub mihl?

Jediným hercem, který se objevil ve všech sedmi komediích BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY, S PÍSNÍ V TÍSNI, LEDVINY BEZ VINY, RUCE V ZÁRUCE (premiéra na podzim 2022) a KOTRMELCE PANA HERCE, TOM JE V TOM a KDYŽ LUMPA TRÁPÍ PUMPA (premiéra na jaře 2025) byl Milan Enčev, který hrál taxikáře.

Dvakrát si ve filmech zahrál architekt Milan Býček. Zatímco v komedii BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY si zahrál pacienta na zubním, ve filmu KDYŽ LUMPA TRÁPÍ PUMPA si zahrál lékaře.

Tak díky všem, kdo se dívali, a nyní už směřuji v televizní tvorbě do docela jiných vod a žánrů. Tak držte palce, hlavně ten projekt, který začneme točit koncem prázdnin, je na poměry tuzemských televizí hooodně odvážný.

* Květen 2025 – Naděje na lepší sledovanost filmu TOM JE V TOM vzala ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že přímo proti nám půjde přímý přenos hokejového zápasu českého týmu na mistrovství světa. A potvrdilo se, hokej vidělo bezmála 1,6 milionu diváků, náš film jen 758 tisíc diváků.

* Květen 2025 – Připravuji osmidílný televizní seriál a dnes, 8. května 2025, jsme měli rozsáhlý konkurz na hlavní role. Od rána jsme seděli v České televize, v castingové místnosti bez oken, liduprázdné chodby plně odpovídající dnu volna, a před kamerou se nám střídali herci a herečky, o nichž uvažujeme. Jela se scéna za scénou, byla i spousta legrace, vtipů, vtípků a vzájemného dobírání. Pak mi přišla smska, že zemřel JIŘÍ BARTOŠKA (1947 – 2025) a všichni jsme ztuhli. Desítky vteřin nikdo z nás nedokázal promluvit. Seděli jsme a mlčeli. Pro všechny, i ty, kteří ho osobně vůbec neznali, to byla naprosto šokující a nečekaná rána.

V roce 2014 natočil scenárista a režisér Radek Bajgar pro Českou televizi třináctidílný seriál NEVIDITELNÍ. Superhvězdné obsazení, atraktivní téma, spousta vynaložených prostředků, ale výsledek jaksi úplně nenaplnil vložená očekávání, jakkoliv se to z dnešního pohledu může zdát divné. Rozpaky byly tehdy víc než patrné. Když tedy následně přišel Radek Bajgar s myšlenkou na film TEORIE TYGRA, žádné nadšení a sláva se nekonaly. Čelil jsem tehdy pochybnostem a dotazům z mnoha stran: „Opravdu to může být dobré?“ „Věřím, že ano,“ odpovídal jsem. „Ten nápad je skvělý a herecké obsazení taky.“ Jiří Bartoška byl ale tehdy po těžké nemoci. Překonal rakovinu mízních uzlin a já měl o něj strach. O něj. Ne o film. Točilo se v šíleném vedru, byl téměř v každém obrazem, ale dal to. S noblesou, vtipem i šarmem sobě vlastním a z filmu se stala jedna z nejoblíbenějších polistopadových komedií a jeden z jeho nejvýraznějších filmových úspěchů vůbec. A mě moc těšilo, že jsem mohl být u toho, že jsem mu k tomu mohl pomoct.

Potkali jsme se mnohokrát, většinou se jen pozdravili. Ale vzpomínám, jak jsme třeba rukou společnou odmítli nabídku na jeden film, kterou jsme tehdy oba dostali. Naprosto jsme se shodli na důvodech, proč do toho projektu nejít a výsledek nám následně za pravdu.

Když jsem se dneska dostal tu zprávu, kterou jsme sice už delší dobu tušili, ale které jsem přesto odmítal uvěřit, vzpomněl jsem si na Vysoký Újezd. Jak tam chodil po hřbitově mezi hroby, v šíleném vedru, kdy všichni hledali stín a on v tom plném slunci musel hrát. Ale pořád měl úsměv, pořád měl vtip, pořád měl laskavost.

A pak mi ještě zůstane v paměti jeden obraz. Šel zakončovat jeden z ročníků karlovarského festivalu. Stáli jsme spolu v zákulisí, on žertoval, ale zároveň byl pekelně nervózní. Tak slavný herec s tolika premiérami na kontě! Měl říct jen pár vět, které od roku 1994, kdy se stal prezidentem karlovarské přehlídky, řekl mnohokrát, ale přesto tam byla obrovská tréma a obrovská zodpovědnost, stres pro mě až nevídaný. V kapse měl klíče a ty úzkostlivě mačkal, aby aspoň část stresu ze sebe dostal. Od té doby jsem si všímal, že to je jeho rituál. Úsměv na tváři, laskavost v oku a jedna ruka v kapse, do jejíž prstů se boří kovové obrysy klíčů.

Říká se, že každý jsme nahraditelný. Bojím se, že Jiří Bartoška ne. Společně s doktorkou Zaoralovou zachránili karlovarský festival v 90. letech před zánikem, dali mu finanční jistotu, vysokou úroveň a mezinárodní respekt. A právem za to dostali Českého lva za mimořádný přínos českému filmu. Jiří Bartoška měl ale ještě jednu mimořádnou vlastnost – uměl lidi spojovat. Byl jako magnet, k němuž se všichni rádi sbíhali a v jehož společnosti jim všem bylo moc dobře. Fandil mladým, povzbuzoval je. Upřímně se těšil z úspěchů druhých. Dokázal si dělat legraci ze všech a ze sebe nejvíc. Měl nadhled, morálku, čest, to, čemu se říká dobré srdce.

Díky za všechno, pane Jiří!

* Květen 2025 – Sledovanost filmu KOTRMELCE PANA HERCE činila 760 tisíc diváků, což je číslo, které pro mě, přiznám se, představuje určité zklamání. Doufal jsem v lepší čísla, jakkoliv jsem věděl, že divákům nenabízíme zrovna snadnou podívanou. Hrát komedii (no, spíš tragikomedii) o sexuálním obtěžování a ještě v jazzovém rytmu přece jen není divácky nejatraktivnější záležitost. Navíc v přímé konkurenci s líbezně laděnými detektivkami na Nově. No, uvidíme, jaká bude odložená sledovanost a jak budou fungovat další dva filmy.

V neděli 11. května komedie TOM JE V TOM, která se přece jen pohybuje na vděčnějším půdorysu strastí a slastí spojených s prvním těhotenstvím. Hlavní hrdina chce být za chlapa, který všechno dokáže a všechno vydrží, i když už mu začínají nohy povážlivě povolovat v kolenou. Nastávající maminka zase ze všeho nejvíc bojuje sama se sebou. Chvíli se bojí, chvíli se těší, předporodní nálady u ní prostě létají jako na horské dráze sem a tam a ona je protivná často i sama sobě. Navíc tu jsou ještě dva katalyzátory – Tomův otec, který právě odešel do důchodu a který si chce užívat života, a Věrčina dula, co si hraje na dobrou kamarádku, ale ve skutečnosti jen z lidí tahá peníze. Jde přežít těhotenství a nezbláznit se z toho?

* Duben 2025 – První tři květnové neděle poběží na obrazovkách ČT tři nové komedie scenáristy Marka Epsteina a režisérů Jiřího Vejdělka a Tomáše Bařiny. Komedie KOTRMELCE PANA HERCE vypráví o samolibém slavném herci Bořivoji Vojanovi, který přijede zcela neočekáván na závěr malého studentského filmového festivalu a sobě i řadě ostatních tím dost změní život. Komedie TOM JE V TOM vypráví o mladém manželském páru, který dostavuje svůj domeček na vsi kousek za Prahou a zároveň očekává narození svého prvního potomka. Jenže peněz je málo, prvorodička náladová a protivná sama sobě a Tomův otec až příliš zásadový. V poslední komedii KDYŽ LUMPA TRÁPÍ PUMPA poznáme dva malé zlodějíčky, kteří narazí na jednoho nechutně pracovitého a přitom kromobyčejně dobráckého ředitele základní školy, který je při jedné z loupeží načapá. Nové tři filmy navazují na komedie BEZVA ZUBY NA ZÁSNUBY, S PÍSNÍ V TÍSNI, LEDVINY BEZ VINY a RUCE V ZÁRUCE, které Česká televize uvedla na podzim roku 2022.

* Duben 2025 – Měli jsme v České televizi hodnocení sledovanosti za loňský rok. Jakkoliv se samozřejmě kvalita filmu či seriálu nedá vměstnat jenom do pouhých údajů o sledovanosti a spokojenosti, určitě jsou to velmi důležitá a relevantní kritéria. Udělalo mi obrovskou radost, že televizní film SVATÁ scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Stracha s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli dosáhl v nedělním vysílacím okně na skvělou sledovanost 1,235 milionu diváků (každý třetí divák, který v tu dobu seděl u obrazovky se díval na nás) a luxusní spokojenost 8,7 (na škále 0 až 10). V konkurenci ostatních filmů vysílaných v neděli během roku 2024 jsme skončili ve sledovanosti druzí a ve spokojenosti první. Díky všem, co nám s tím filmem pomáhali!

* Duben 2025 – Získat devět výročních slovenských filmových cen Slnko v sieti je určitě skvělý úspěch a VLNY si ho bezpochyby zaslouží. Gratulace všem oceněným i nominovaným! Přesto včerejší večer nepatřil k těm nejradostnějším. Hodně se mluvilo o zneužívání moci, o demontáži demokracie, o těžké atmosféře, o potřebě neustupovat zlu, o odvaze a statečnosti. Mimochodem, slovenská televize letos poprvé neodvysílala přímý přenos slavnostního večera. Dokonce zrušila i původně avizované uvedení záznamu o týden později na Dvojce. A to navzdory tomu, že většinu filmů, které byly v nominacích, sama koprodukovala. A také navzdory tomu, jak moc se slovenské kinematografii loni dařilo. Převládly jiné zájmy, cenzorské, svobodu okrajující. Je velmi smutné, jakými změnami televize našich východních sousedů a vůbec celá slovenská společnost za poslední rok prošly. A kdoví, kde budeme za rok my.

V té souvislosti mě napadá, že by bylo dobré připomenout, co stálo na začátku našeho filmu. Jirka narazil na příběh člověka, který byl v noci na 21. srpna 1968 zavolán ke generálnímu řediteli Ústřední správy spojů Karlu Hoffmannovi a ten po něm chtěl, aby odvysílal v Československém rozhlasu lživou zprávu, že sovětská okupační vojska přijíždějí na pozvání československé vlády. On to odmítnul a hrdě odešel. Dějiny na něj zapomněly, ale my bychom neměli.

A protože dneškem ta neuvěřitelná jízda VLN asi vrcholí, sluší se poděkovat – Jirkovi, Monice, Vlastovi, Vojtovi, Martinovi, Kataríně, Vandě, Filipovi, Tomášovi, prostě všem, co na tom filmu dělali!

Když jsme VLNY před x lety začali připravovat, mysleli jsme, že děláme film historický. Dneska je ale až mrazivé vidět, jak moc současný ten film je.

* Duben 2025 – Zázraky se dějí! Po 31 letech se český film znovu dostal do soutěžní sekce Un Certain Regard na nejprestižnějším filmovém festivalu na světě v Cannes. Obrovská gratulace všem, kdo se podíleli na filmu KARAVAN režisérky Zuzany Kirchnerové a ze všeho nejvíc právě režisérce a spoluscenáristce. Byl to neuvěřitelně dlouhý a velmi náročný boj. Na začátku jsme opravdu hodně složitě bojovali o podporu od Státního fondu a loni, když už se mělo začít konečně natáčet, tak Itálii postihly ničivé povodně. Ačkoliv to byla víc než svízelná situace, která přinášela další nečekané náklady, režisérka Zuzana Kirchnerová a producentka Dagmar Sedláčková to i s pomocí dalších koproducentů dokázaly ustát. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu a mám obrovskou radost!

* Březen 2025 – V poslední době mě zastavilo hned několik lidí s tím, aby mi pogratulovali, jak mimořádně se mi daří. V první chvíli mě to překvapilo, protože vnitřně ten pocit opravdu nemám, ale vzápětí mi došlo, že tak zřejmě míní na základě mých výstupů na sociálních sítí. Tam člověk logicky dává hlavně to hezké a tím horším se nechlubí. Takže jen pro ilustraci skutečného stavu. V pondělí jsem svojí lékařce, která mi začala vypisovat nemocenskou, svatosvatě sliboval, ať to nedělá, že si vezmu home office a z postele nevylezu nejmíň týden. Uvěřila mi. A já už v pátek byl zase zpátky v práci a celé odpoledne pobíhal mezi dvěma sousedními místnostmi, kde jsme pracovali na dvou různých projektech. A do toho na chodbě prostřednictvím mailu řešil ještě projekty ostatní. V neděli večer jsem pak ještě řešil smršť mailů a telefonů, která se utrhla, jakoby nikdo nerespektoval, podle čeho se poslední den v týdnu jmenuje. Jo, vím, že to všechno se podepíše na mém zdraví a nemám z toho radost, ale to jen abyste věděli, že úspěchy na sociálních sítích jsou jen jedna, ta hodně naleštěná strana mince. Mějte se fajn!

* Březen 2025 – Dnes, 19. března, vstupuje do francouzských kin film Jiřího Mádla VLNY.

* Březen 2025 – Americké turné filmu TANCUJ MATYLDO pokračuje velmi úspěšně, třetí festival a třetí cena. V Santa Fé Hlavní cena poroty, v Sedoně Best Feature Drama a v Omaze Cena diváků!

* Březen 2025 – Když loni VOLHA vyhrála České lvy, vypukla v prezídiu České filmové a televizní akademie panika. Jak by ne, vždyť filmové ceny vyhrál televizní seriál! Poprvé v historii! Šokující! Pro některé dokonce možná až skandální! Filmoví producenti hojně zastoupení v prezídiu akademie začali honem přemýšlet jak napříště lépe ochránit svůj filmový byznys před nežádoucím tlakem televize a udělali hodně nesystémový krok – přidali herecké ceny za výkony v televizních seriálech. Tedy jen herecké kategorie, protože tam se cítili nejvíc ohroženi. Všechny ostatní tvůrčí kategorie (kamera, hudba, masky, scénář, režie atd.) nechali filmům i televizním dílům dál společné, neboť správně předpokládali, že televize propagují jen své produkty a už ne tolik jejich tvůrce, takže viditelní filmaři budou dál válcovat velmi špatně viditelné televizní tvůrce. Jejich předpoklad jim vyšel dokonale a letošní ročník Českého lva ukázal, že televizní koza se sice trochu nažrala, ale filmový vlk zůstal celý. Takového Pavla Soukupa mi je opravdu hodně líto. Neměl ani nominaci. A přitom natočil jedno z nejúspěšnějších a nejvýraznějších audiovizuálních děl roku.

Nepotvrzené zdroje z prezídia sice říkají, že ožily myšlenky oddělit filmové ceny od televizních tak, jak se to v 90. letech pokoušel nastavit Petr Vachler, když vedle filmových Českých lvů přivedl na svět i televizní ceny Elsa, ale žádný hmatatelný výstup v tomto směru zatím vidět není. Například televizní filmy, jejichž rozpočty a počty natáčecích dnů jsou nesrovnatelné s rozpočty a počty natáčecích dnů distribučních filmů, jsou tak prakticky zcela vyloučeny z toho, aby na nějakou cenu někdy dosáhly. Je to sice zjevná diskriminace a možná i šikana, ale mocné to netrápí. Nebo aspoň ne dost, aby s tím něco dělali. Ostatně v prezídiu akademie jsou jen dva lidé, kteří mají praktickou zkušenost s fungováním televize a televizních žánrů. Dva v patnáctičlenném prezídiu! Není tedy divu, že filmový byznys má přednost před televizním.

Letošní Lvi zažili unikátní situaci. Poprvé v historii tuzemské výroční filmové ceny měl nejvíce nominací – a to hned čtrnáct – film, který v kinech vidělo bezmála milion diváků. Spokojení diváci a spokojená odborná veřejnost? To mohla být velká oslava českého filmu. Diváci se konečně nemohli vymlouvat, že sledují udílení cen pro filmy, které viděl jen málokdo z nich. Bohužel, tohle nadějné očekávání se úplně nepotvrdilo. Loni přímý přenos předávání Českého lva sledovalo 697 tisíc diváků, letos 647 tisíc diváků.

Moderátor letošního večera Karel „Kovy“ Kovář jako moderátor určitě nezklamal, bohužel, ani nezazářil. Přenos měl spád. Hrozba vypnutí mikrofonu pro všechny, kdo překročí časový limit své děkovné řeči, byla natolik účinná, že všichni děkovali svižně. Mnozí hodně svižně, někteří až poněkud chaoticky. Ale trapas s vypnutým mikrofonem na pódiu prostě nikdo z nich zažít nechtěl. Nápad s poctou filmařským profesím, které svoje kategorie na filmových cenách nemají, byl sice fajn, ale opakoval se jen měsíc po Cenách české filmové kritiky. Navíc na Cenách kritiky s tímhle nápadem přece jen pracovali kreativněji. Největším trapasem večera tak byl fakt, že vítězný film studentské kategorie, animovaný PLEVEL, organizátoři spojili s pražskou FAMU, ačkoliv s ní nemá nic společného, protože vznikl na písecké FAMO. To menšího, chudšího a slabšího bratříčka z města nad Otavou muselo hodně bolet.

Co se týče mých želízek v ohni, po loňské zkušenosti, kdy BRATŘI získali z patnácti nominací jednoho jediného Lva, jsem se letos o VLNY docela bál. Nakonec ze čtrnácti nominačních splávků dokázalo ťuknout šest úlovků. Jak to vtipně komentoval Jiří Mádl: „To je dobrý.“ Mohlo to být výrazně lepší i výrazně horší. Za sebe mám radost, že jsem se jako dramaturg a kreativní producent České televize mohl podílet na dalším nejlepším filmu roku a jsem rád, že ten seznam mých docela malých neviditelných zářezů je už docela dlouhý.

Spousta letošních laureátů získala svého vůbec prvního Lva, mj. Tatiana Pauhofová, Stanislav Majer, Pavla Beretová, Simona Lewandowska, Zuzana Zlatohlávková, Petr Uhlík, Petr Lněnička, Lukáš Kokeš, Klára Tasovská, abych zmínil alespoň ty divácky nejviditelnější a nejvděčnější kategorie herecké a dokumentární. Spousta nové (a mladé) krve byla i mezi ostatními nominovanými. Vypadá to, že tu dochází k nástupu silné generace, což s všeobecným konstatováním, že ten loňský filmový rok nebyl vůbec špatný, vede k opatrné naději, že ani ten letošní by nemusel být špatný. I když obrovský divácký úspěch VLN se asi hned tak opakovat nebude.

Jo a neláska České filmové a televizní akademie k Jiřině Bohdalové dál trvá. Ačkoliv jí bude v květnu už 94 let, na svého Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii stále čeká. Akademie mezitím oceňuje tvůrce o čtvrt století mladší.

A tady už tradiční rekapitulace úspěšnosti filmů, na nichž jsem se podílel:

VLNY – 14 nominací → 6 Českých lvů (nejlepší hraný film – Monika Kristlová, nejlepší režie – Jiří Mádl, nejlepší scénář – Jiří Mádl, nejlepší zvuk – Viktor Ekrt, nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli – Stanislav Majer, nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli – Tatiana Pauhofová)

ZAHRADNÍKŮV ROK – 4 nominace → 1 Český lev (nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli – Oldřich Kaiser)

MANŽELÉ STODOLOVI – 2 nominace → žádný Český lev

SUCHO – 1 nominace → žádný Český lev

* Únor 2025 – Mám za sebou hodně těžký měsíc. Velmi intenzivně pracuji hned na třech projektech najednou – dvou seriálech a jedné minisérii, přičemž všechny tři bych měl během následujícího roku natočit. Zejména u toho osmidílného seriálu mám občas pocit, že mi chytne hlava, protože uhlídat každý detail v osmihodinovém příběhu je, je, je, prostě hooodně náročné. Zároveň dokončujeme čtyři celovečerní filmy a dalších pět bych rád podpořil a dostal na nejbližší programovou radu. A do toho jsem schytal, ve chvíli, kdy jsem si nejvíc připadal jak sešlapaný rýč, pořádný plivanec do obličeje, jen tak bohorovně utroušený, ale o to víc to plesklo. Ale co už.

Co mě ale hodně baví, tak určitě obsazování všech tří projektů. Je fajn potkávat se u práce s lidmi, s nimiž už jsem pracoval mockrát i s těmi, se kterými jsem zatím nepracoval a jen k nim obdivně vzhlížel. Snad to všechno vyladíme a obsadíme dobře. Držte palce hlavně u mladých a začínajících herců, protože jeden z těch tří projektů bude stát právě na nich.

Brzy snad budu moct být konkrétnější. Zatím se mějte moc fajn!

* Únor 2025 – Konečně dorazila! Satellite Award 2024 v kategorii Motion Picture International pro český film scenáristy a režiséra Jiřího Mádla VLNY!

* Únor 2025 – Jestli jsem se v životě o něco snažil a snažím, tak mj. připomínat skvělé lidi, kteří v životě něco dokázali a na které by nebylo dobré zapomínat. Režisér Karel Zeman patří k mým oblíbencům. Je to gigant nejen českého filmu, ale i filmu světového. Například VYNÁLEZ ZKÁZY byl krátce po své premiéře prodán do 72 zemí světa a jen v New Yorku ho promítalo 96 kin najednou. CESTA DO PRAVĚKU patřila dlouhá desetiletí k nejprodávanějším snímkům české kinematografie. Když mě Lenka Nechvátalová oslovila, abych zavzpomínal na Karla Zemana v rámci cyklu Úžasné životy na Dvojce Českého rozhlasu, byl jsem na jedné straně potěšen, protože tenhle cyklus mám osobně moc rád, a zároveň jsem cítil obrovskou zodpovědnost. Místy asi trochu koktám, ale snad se to poslouchat dá – Úžasné životy: Karel Zeman.

* Únor 2025 – Vlnobití pokračuje! Film scenáristy a režiséra Jiřího Mádla VLNY získal čtrnáct nominací na výroční slovenské filmové ceny Slnko v sieti. Dvanáct nominací má historické drama EMA A SMRTIHLAV scenáristy Petra Krištůfka a režisérky Ivety Grófové.

* Únor 2025 – Neznámý moderátor, vítězství AMERIKÁNKY, totální ignorování VLN a nejočekávanější vítězství v kategorii dokument pro snímek JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Taková je asi ve stručnosti mediální debata o 15. ročníku Cen české filmové kritiky.

Za mě byl moderátor Jan Špaček správnou volbou. Ano, nervozita byla velká, zejména v úvodu, ruce mu občas hodně překážely, ale jeho vtipy a pohled na filmovou branži a vůbec současný svět mě velmi bavil. Byla to oproti všem ostatním cenám a zábavným pořadům příjemná a sympatická změna a sál s ním takříkajíc „šel“. Jak to působilo v televizi, samozřejmě nevím, ale dle mého soudu Špaček položil laťku hodně vysoko a pro dalšího letošního youtubera na moderátorském postu Karla „Kovyho“ Kováře to nebude na Českých lvech ani trochu jednoduché. A to navzdory tomu, že má Kovy výrazně větší zkušenost s moderováním přímých přenosů než Špaček.

Velmi sympatickou pro mě byla i myšlenka upozorňovat na mediálně méně známé či vůbec neznámé filmové profese, které nikdy žádnou Cenu filmové kritiky či Českého lva nedostanou. Je fajn, že si konečně někdo všimnul lidí, bez jejichž práce, trpělivosti a lásky by filmy vznikaly o dost hůř.

Že vyhraje AMERIKÁNKA a VLNY odejdou s prázdnou se tak nějak dalo očekávat. Vstřícnost filmových kritiků k Taušově snímku byl na tuzemské poměry opravdu mimořádná a hlasování to jen stvrdilo. Snímek JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT patří k nejlepším českým dokumentům za poslední dlouhá léta, takže tady by byl jakýkoliv jiný výsledek než vítězství nejen velkým překvapením, ale i skandálem zároveň. Osobně jsme pro snímek Kláry Tasovské možná očekával i víc než jednu cenu, ale co už. Za největší překvapení večera bych tak považoval hned dvě trofeje (nejlepší scénář Eugen Liška, nejlepší herečka Pavla Beretová) pro mediálně i divácky zatím hodně opomíjený snímek ROK VDOVY. Ačkoliv v tom filmu neuvidíte nic víc, než slibuje název, je to natočené lehkou rukou a s mimořádnou empatií ke každé z postav.

Letos jsem vyšel tak trochu naprázdno, protože vedle VLN neproměnili žádnou z nominací ani MANŽELÉ STODOLOVI a o jediný zářez se tak postaral jen ZAHRADNÍKŮV ROK díky hereckému výkonu Oldřicha Kaisera, ale i tak to pro mě byl z hlediska atmosféry a zábavnosti určitě jeden z nejlepších ročníků, ne-li ten vůbec nejlepší. Díky!

UPLOAD: Dvě zajímavosti. Kdyby se hlasovalo jednokolově, nezvítězila by AMERIKÁNKA, ale film JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Ve druhém kole měl Oldřich Kaiser stejně hlasů jako Jan Hájek za MANŽELÉ STODOLOVI, o vítězství Oldřicha Kaisera rozhodl větší počet hlasů v prvním kole.

* Leden 2025 – Už podesáté se studentské projekty z pražské FAMU, písecké FAMO a zlínské UTB ucházely o podporu České televize v rámci akce, které říkáme Filmový akcelerátor. Letos získal první místo projekt ZÁVRAŤ režisérky Emmy Markové z Univerzity Tomáše Bati, druhé místo UZAVŘENÁ SPOLEČNOST režiséra Petra Pylypčuka z FAMU a třetí místo ŽIVÝ MRTVÝ režiséra Jakuba Duška z písecké FAMO. Vůbec poprvé v historii se tak radoval z vítězství zlínský projekt!

* Leden 2025 – VLNY sice na Oscara nedosáhly, ale jedna skvělá zpráva ze zámoří přece jen přišla. Vyhráli jsme Satellite Award (cenu udílí International Press Academy) za nejlepší cizojazyčný film! Je skvělé dívat se na výsledky a vidět se ve společnosti Brutalisty či Anory.

* Leden 2025 – Tak bohužel, VLNY se mezi pět nejlepších filmů nevešly, ale i tak nám bylo velkou ctí být na short listu. A velká gratulace všem těm, jejichž jména a jejichž filmy dnes zazněly!

* Leden 2025 – V pátek 17. ledna 2025 skončilo hlasování, ve čtvrtek 23. ledna se dozvíme výsledky. Hlasování i samotné vyhlášení nominací na Oscara bylo letos dvakrát posunuto a odloženo kvůli obřím požárům v blízkosti Los Angeles. Podle časopisu The Hollywood Reporter by šance českého kandidáta, tedy filmu VLNY scenáristy a režiséra Jiřího Mádla, nemusely být vůbec malé. Podle predikcí Variety naopak patříme mezi patnácti filmy ze short listu k těm největším outsiderům. Většina dalších renomovaných periodik a webů predikce v kategorii Best International Feature nevyhlašuje.

Upřímně, dostat se mezi nejlepších pět filmů světa bez podpory amerického distributora by byla obrovská senzace.

* Leden 2025 – Učím Dějiny českého filmu na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Dnes jsem měl poslední přednášku, a protože jsem už minule věděl, že jsem ve skluzu s probíranou látkou, dopředu jsem studentům avizoval, že tentokrát pojedeme celé tři hodiny bez přestávky, ať si vezmou jídlo a pití sebou. I jel jsem a mluvil a ukazoval a mluvil, až se zvedli tři studenti a kamsi odešli. Napadlo mě v tu chvíli, že bych si měl zkontrolovat čas, který mi zbývá do konce přednášky, abych tomu podřídil už tak zběsilé tempo přednášky a hlavně všechno stihl. K mému úžasu byly čtyři minuty po limitu! A já měl ještě tolik toho, co jsem jim neřekl! Totálně zaskočený jsem začal nahlas přemýšlel, co teď, a studenti sami navrhli, ať pokračuji, že mají ještě hodinu a půl čas, než budou muset na zkoušku z Psychologie. Slíbil jsem, že udělám všechno pro to, abych to stihl do hodiny. Chtěl jsem, aby měli aspoň chvilku volna před zkouškou. A slib naštěstí dodržel. Končím přednášku, loučím se s nimi, protože teď je uvidím až u zkoušky, a najednou se začne dít něco, co mi vyrazí dech. Začínají tleskat, vstávají, mně se začínají lesknout oči a drhnout slova v krku, jeden z nich jde ke mně a začíná říkat něco o tom, že jsem jejich nejoblíbenější profesor, z plátěné tašky vyndává popsanou filmařskou klapku s poděkováním a podpisy studentů, malého křišťálového Českého lva a jestli bych byl tak hodný a souhlasil se společnou fotkou s nimi všemi. Totálně zaskočený a dojatý souhlasím a snažím se dýchat maximálně zhluboka, aby mi nevyhrkly slzy dojetím.

Učím už dlouho, častokrát jsem vyhrál pomyslný titul nejoblíbenějšího učitele v jakési školní anketě, potlesk na konci poslední přednášky už jsem taky párkrát zažil, ale tohle? Tohle mě prostě dojalo. Dostali mě, parchanti! ♡

Je fajn občas slyšet, že to, co děláte, má smysl. Díky!

* Leden 2025 – Film VLNY scenáristy a režiséra Jiřího Mádla se nakonec stal nejnavštěvovanějším filmem tuzemských kin v roce 2024. Vidělo je 885 767 diváků (jen o nějakých dva a půl tisíce diváků víc než V HLAVĚ 2).

* Leden 2025 – Česká filmová a televizí akademie vyhlásila nominace 32. ročníku výročních filmových cen Český lev. I když ony už vlastně dávnou nejsou jen filmové, ale i televizní.

A jak se vedlo projektům, na nichž jsem měl tu možnost se podílet?

VLNY – 14 nominací

ZAHRADNÍKŮV ROK – 4 nominace

MANŽELÉ STODOLOVI – 2 nominace

SUCHO – 1 nominace

Vítězové budou vyhlášeni 8. března a to tradičně v pražském Rudolfinu.

* Leden 2025 – Nedělní půlnoc 5. ledna 2025 byla uzávěrkou pro první kolo hlasování Českého lva. Teď se bude týden sčítat a v pondělí 13. ledna budou vyhlášeny nominace. Letos došlo k celé řadě změn v systému hlasování. Herci například mají místo dosavadních čtyř kategorií hned osm! Nově jsou hodnoceni zvlášť i za minisérie a seriály. Zajímavé je, že režisérům, scenáristům a dalším se ale kategorie nerozšířily. Jde o nesystémové a v mnoha ohledech dokonce špatné rozhodnutí. Ale rozhodlo o tom demokraticky zvolené prezídium, takže tak. Určitě by pomohlo, kdyby konečně (znovu!) vznikly samostatné televizní ceny a nemíchaly se tak jablka a hrušky. Že jsou v jedné váhové kategorii SVATÁ a VLNY je totiž totální nesmysl. U obou projektů jsem byl, takže vím, jaký měly rozpočet, kolik měly natáčecích dnů, jak dlouho jim trvala postprodukce atd. atd.

Za sebe osobně mohu říct, že letošní hlasování bylo peklo. A věřím, že nejenom pro mě. Opravdu všechno stihnout a nakoukat nebylo jednoduché a to během roku chodím poctivě na premiéry a jezdím po festivalech, jak jen to jde. Navzdory obrovskému počtu projektů jsem měl v některých kategoriích opravdu velké problémy dát dohromady tři, kterým bych mohl dát svůj hlas. Zatímco některé kategorie byly opravdu silné, u jiných to bylo pověstné hledání jehly v kupce sena. Ale co už. Je to jen hra, propagace filmu, večírek filmařů, aby měli šanci se aspoň jednou za rok všichni potkat. Za pár dnů a týdnů si už stejně vítěze bude pamatovat málokdo, jestli vůbec někdo. Nebo vy snad z hlavy vyjmenujete ty loňské laureáty?

* Leden 2025 – Jasnými favority letošních Cen české filmové kritiky jsou hraný film režiséra Viktora Tauše AMERIKÁNKA a dokument Kláry Tasovké JEŠTĚ NEJSEM, KÝM CHCI BÝT. Oba snímky posbíraly po pěti nominacích. Svá želízka v ohni ale budu mít naštěstí i tentokrát, VLNY jsou nominovány třikrát – za nejlepší film (Monika Kristl), nejlepší režii (Jiří Mádl) a nejlepší scénář (Jiří Mádl), MANŽELE STODOLOVI dvakrát – za nejlepšího herce (Jan Hájek) a nejlepší herečku (Lucie Žáčková), ZAHRADNÍKŮV ROK jednou – za nejlepšího herce (Oldřich Kaiser). Ceny budou předány 1. února v divadle Archa.

* Leden 2025 – Vánoční a novoroční svátky vrcholí, tak je čas trochu bilancovat, jak úspěšné byly na televizních obrazovkách projekty, na nichž jsem se podílel:

20. 12. 2024, ČT1, 20:10 – ŠTASTNÝ SMOLAŘ (539 tisíc diváků)

24. 12. 2024, ČT1, 20:35 – ANDĚL PÁNĚ 2 (1,771 milionu diváků)

26. 12. 2024, ČT1, 15:35 –TAJEMSTVÍ STARÉ BAMBITKY 2 (916 tisíc diváků)

30. 12. 2024, ČT1, 20:10 – ČERTÍ BRKO (1,28 milionu diváků)

1. 1. 2025, ČT1, 20:10 – BRATŘI (918 tisíc diváků)

1. 1. 2025, ČT1, 22:25 – TEORIE TYGRA (317 tisíc diváků)

2. 1. 2025, ČT1, 20:10 – PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA A KAREL (766 tisíc diváků)

3. 1. 2025, ČT1, 20:10 – ZBOŽŇOVANÝ (849 tisíc diváků)

* Leden 2025 – Svět se zdá čím dál složitější, temnější a křehčí. Plno magorů má mnohem větší moc, než by mít mělo, lež už není nazývána lží ale právem na názor, destrukce se pro mnohé stala nejen systémem boje ale i vlastního bytí. Najít balanc, rovnováhu a klid určitě není jednoduché a nebude ani v roce 2025. Ale protože jsem hodně venku, pěšky i na kole, na vlastní nohy (i hlavu) vím, že žádná cesta nevede jen do kopce a žádná jen z kopce a že ani ta nejhorší bouřka netrvá věčně. Chtěl bych nám všem proto popřát nejen zdraví, sílu, vytrvalost, radost a lásku, ale i pochopení a vnímavost pro druhé. Přeji vám do roku 2025 ta nejhezčí jitra, ty nejkýčovitější západy slunce a ty nejlepší výhledy, ať už jste kdekoliv a děláte cokoliv.